Warning: Creating default object from empty value in /mnt/data/accounts/m/michalberg/data/www/michalberg.cz/wp-content/themes/blox/framework/zilla-theme-functions.php on line 141
Strana zelených | Michal Berg . cz

Proč někteří poslanci neudrží myšlenku ani dvě minuty? Hlasování o registru smluv pod elektronickou tužkou

  • O tom, že prokorupční koalice ČSSD, KSČM, KDU-ČSL a ODS prosadila ve sněmovně zásadní vykostění zákona o registru smluv, už bylo napsáno mnohé.
  • Detailní pohled na hlasování pak odkrývá mnohé otázky. Jak například vysvětlit, že někteří poslanci v rozmezí několika minut dokážou na projednávanou věc změnit názor třeba třikrát?
  • A opravdu naše zákony schvalují lidé, kteří nedokážou dvě minuty udržet myšlenku?

Hlasování o změnách v registru smluv mělo mnoho pozměňovacích návrhů, ale jen dva z nich byly naprosto zásadní. V prvním se jednalo o vyjmutí všech státních podniků, ve druhém pak o vyjmutí firem vlastněných kraji a obcemi. Velmi důležité pak samozřejmě bylo závěrečné hlasování o finálním znění zákona.

Shodou okolností právě tato tři klíčová hlasování byla několikrát opakována. Představují proto dobrou příležitost podívat se na to, jak poslanci hlasují při opakovaných hlasováních. Dámy a pánové, první analýza elektronickou tužkou v dějinách české sněmovny je tady.

Případ první: státní podniky vypadly až na pátý pokus!

Nejprve se podíváme na bod, který přinesl vynětí státních podniků komplet. Při prvním hlasování návrh nebyl přijat. Poslankyně Hubáčková (KSČM) však zpochybnila své hlasování a hlasovalo se znovu.

A co se nestalo? Při druhém hlasování o dvě minuty později svůj názor změnili ve prospěch návrhu Benešová, Novotný a Hamáček (ČSSD), naopak svou podporu stáhli Berdychová (ANO) a Kudela (KDU). Dvě minuty rozdílu a pět odlišných názorů.

Na přijetí to ale stále nestačilo, ze 159 poslanců hlasovalo pro jen 79.

V tu chvíli si Petr Bendl (ODS) najednou vzpomněl, že hlasoval špatně, a opět hlasování zpochybnil. Přitom Bendl, který se v prvním hlasování zdržel, ve druhém rozporoval že chtěl hlasovat pro. Opravdu to dává nějaký smysl?

Každopádně matador týmu ODS vybojoval svým nasazením třetí hlasování. A neuvěříte, co se stalo v něm! Jeho kolegové Adamec a Blažek si najednou uvědomili, že pokyn „trenérů“ zněl jinak, a proto namísto dosavadních tlačítek „zdržuji se“ zamířily jejich prsty na tlačítko „pro“. Jména těchto borců si zapamatujte, ještě o nich uslyšíte.

Náhlé prozření nenastalo ale jen v týmu ODS. O to, že by smlouvy neměly zveřejňovat státní firmy, se najednou chtěli zasadit i Margita Balaštíková (ANO) a Jan Chvojka z ČSSD. Poslanec Kudela po vzoru lidovecké tradice opět otočil a nyní byl pro.

Návrh byl tedy přijat! Oslava z řad lobbistů státních firem ale ještě nebyla na místě. Hlasování totiž zpochybnil Leoš Heger (TOP 09), kterému byl započítán hlas pro, ale rozporoval, že chtěl hlasovat proti.

A tak se hlasovalo počtvrté. Že změnil hlas Kudela z KDU, už nikoho nepřekvapí, nyní se tento „fajny chlap“ (jak se sám nazývá na svém Twitteru) pro změnu zdržel. Probudila se poslankyně Lorencová (ANO) a poprvé hlasovala pro. Názor změnil i doposud konstantně se zdržující Seďa (ČSSD), byl nyní pro.

Ale ani tohle nebyl konec, hlasování zpochybnil Vozka (ANO) a hlasovalo se popáté.

Únava už zjevně zkosila Jandáka (odhlásil se a nehlasoval), Lorencová našla poslední zbytky sil, vrátila ke svému původnímu názoru a svůj hlas pro ubrala, naopak Sklenák a Zavadil (ČSSD) po zdržení se ve čtvrté rundě nyní zasprintovali a zase hlasovali pro zákon.

A Kudela (KDU)? Toho zřejmě řídí siderické kyvadlo, protože opět otočil a hlasoval pro. Během 15 minut neudržel své předchozí hlasování ani jednou…

Sečteno a podtrženo, celkem šestnáct poslanců dokázalo v rozmezí 15 minut nějak změnit názor na to, zda mají mít státní podniky povinnost zveřejňovat své smlouvy, a někteří z nich hned několikrát.

Vyjmutí městských a krajských firem

Státní podniky byly tedy vyjmuty, ale ještě bylo potřeba vyjmout většinu obecních a krajských firem. K tomu mělo dojít v bodě pod číslem J6.

Při prvním pokusu návrh neprošel, chyběl jeden hlas. Třeba proto, že se zdržely opory ČSSD Chvojka, Sklenák a Seďa, ale také nám už známá úderka ODS Blažek, Adamec a Bendl.

Jan Chvojka si ale vzpomněl, že by nakonec ty podniky přece jen rád tíhy zveřejňování smluv zbavil, a hlasování zpochybnil.

A co se nestalo? Ve druhém hlasování hlasy pro dodali sociální demokraté Sklenák, Chvojka a Seďa. Poslední jmenovaný po schválení zákona jako celku pro Český rozhlas uvedl, že „… s tím návrhem tak, jak prošel, nechtěl mít nic moc společného“, ale už jaksi zapomněl, že díky svému hlasování pro tuto výjimku s jeho výslednou podobou měl společného velmi mnoho.

Notičky zřejmě dorazily najednou i pro trojici Adamec, Blažek a Bendl z ODS, kteří změnili názor a byli zčistajasna pro. Počet hlasů už byl tedy dostatečný a nevadilo ani to, že svůj hlas změnil z „pro“ na „zdržuji se“ i jeden z hrdinů tohoto zápasu o transparentnost Petr Kudela z KDU.

Souhrn? Během dvou minut hned sedm poslanců dokázalo změnit svůj názor při hlasování o stejné věci.

Finální hlasování o zákonu jako celku

V něm pečlivý divák souboje o registr smluv už dobře věděl, na koho se zaměřit.

Při prvním pokusu o schválení celého zákona bylo ze 161 přihlášených poslanců a poslankyň pro pouze 80 a zákon nebyl přijat (je potřeba, aby získal nadpoloviční většinu všech přítomných). „Kostící komando“ ale zachránil předseda klubu ČSSD Roman Sklenák, který zpochybnil své hlasování a hlasovalo se znovu.

A přišla finální parádička klubu ČSSD. Nytrová, Seďa a Chvojka se odhlásili, a snížili tak kvorum potřebné pro přijetí zákona. Obdobně se zachoval Beznoska (ODS).

Naopak Radek Vondráček, vida že je pouze jediný z klubu ANO, který pro zákon hlasuje, svůj hlas pro v opakovaném hlasování stáhl.

I tak ale hlas Sklenáka a snížení kvóra po odstoupení několika poslanců na přijetí stačilo. O jediný hlas.

Zkušený divák si povšimne, že poslanec Kudela dal zapomenout na své matné výkony a v opakovaném finálním hlasování se pevně dvakrát po sobě postavil na stranu vítězů z řad zatmívačů.

Zákony ovlivňují zásadně i ti, kteří pro ně nehlasují

Jediný zákon, tři hlasování a takový chaos. Co se potom asi děje při těch stovkách dalších hlasování, která ve sněmovně probíhají? Nebo to není chaos, ale naopak poslanci velmi umně využívají faktu, že jejich počínání téměř nikdo nesleduje? Výsledkem je každopádně také málo známý fakt, že na konečné podobě zákona (mnohdy k horšímu) se díky svému hlasování pro pozměňovací návrhy či snížením kvóra podílí i ti, kteří nakonec pro zákon jako celek nehlasují. Když pak dojde na ojedinělou snahu získat od poslanců vyjádření, proč ten či onen zákon podpořili, jsou lidé jako Blažek, Adamec a Bendl mimo okruh podezřelých, přestože bez nich by zákon v takové podobě vůbec k finálnímu hlasování neprošel.

Ne že by bylo možné očekávat, že by se zmínění matadoři ODS chtěli veřejnosti zpovídat, pokud by na ně dotaz směřoval. Mnozí poslanci o důvodech svých rozhodnutí prostě mlčí.

Ukazuje se totiž, že nést odpovědnost za své kroky je v českém parlamentu stále nedostatková schopnost. Skoro tak nedostatková jako schopnost udržet své rozhodnutí v rozmezí několika minut.

Proč někteří poslanci neudrží myšlenku ani dvě minuty? Hlasování o registru smluv pod elektronickou tužkou

Hlasování o změnách v registru smluv mělo mnoho pozměňovacích návrhů, ale jen dva z nich byly naprosto zásadní. V prvním se jednalo o vyjmutí všech státních podniků, ve druhém pak o vyjmutí firem vlastněných kraji a obcemi. Velmi důležité pak samozřejmě bylo závěrečné hlasování o finálním znění zákona.

Shodou okolností právě tato tři klíčová hlasování byla několikrát opakována. Představují proto dobrou příležitost podívat se na to, jak poslanci hlasují při opakovných hlasováních. Dámy a pánové, první analýza elektronickou tužkou v dějinách české sněmovny je tady.

Případ první: státní podniky vypadly až na pátý pokus!

Nejprve se podíváme na bod, který přinesl vynětí státních podniků komplet. Při prvním hlasování návrh nebyl přijat. Poslankyně Hubáčková (KSČM) však zpochybnila své hlasování a hlasovalo se znovu.

A co se nestalo? Při druhém hlasování o dvě minuty později svůj názor změnili ve prospěch návrhu Benešová, Novotný a Hamáček (ČSSD), naopak svou podporu stáhli Berdychová (ANO) a Kudela (KDU). Dvě minuty rozdílu a pět odlišných názorů.

Na přijetí to ale stále nestačilo, ze 159 poslanců hlasovalo pro jen 79.

V tu chvíli si Petr Bendl (ODS) najednou vzpomněl, že hlasoval špatně a opět hlasování zpochybnil. Přitom Bendl, který se v prvním hlasování zdržel, ve druhém rozporoval že chtěl hlasovat pro. Opravdu to dává nějaký smysl?

Každopádně, matador týmu ODS vybojoval svým nasazením třetí hlasování. A neuvěříte, co se stalo v něm! Jeho kolegové Adamec a Blažek si najednou uvědomili, že pokyn „trenérů“ zněl jinak, a proto namísto dosavadních tlačítek „zdržuji se“ zamířily jejich prsty na tlačítko „pro“. Jména těchto borců si zapamatujte, ještě o nich uslyšíte.

Náhlé prozření nenastalo ale jen v týmu ODS. O tom, že by smlouvy neměly zveřejňovat státní firmy, se najednou chtěli zasadit i Margita Balaštíková (ANO) a Jan Chvojka z ČSSD. Poslanec Kudela po vzoru lidovecké tradice opět otočil a nyní byl pro.

Návrh byl tedy přijat! Oslava z řad lobbistů státních firem ale ještě nebyla na místě. Hlasování totiž zpochybnil Leoš Heger (TOP09), kterému byl započítán hlas pro, ale rozporoval že chtěl hlasovat proti.

A tak se hlasovalo počtvrté. Že změnil hlas Kudela z KDU už nikoho nepřekvapí, nyní se tento „fajny chlap“ (jak se sám nazývá na svém twitteru), pro změnu zdržel. Probudila se poslankyně Lorencová (ANO) a poprvé hlasovala pro. Názor změnil i doposud konstatně se zdržující Seďa (ČSSD), byl nyní pro.

Ale ani tohle nebyl konec, hlasování zpochybnil Vozka (ANO) a hlasovalo se popáté.

Únava už zjevně zkosila Jandáka (odhlásil se a nehlasoval), Lorencová našla poslední zbytky sil, vrátila ke svému původnímu názoru a svůj hlas pro ubrala, naopak Sklenák a Zavadil (ČSSD) po zdržení se ve čtvrté rundě nyní zasprintovali a zase hlasovali pro zákon.

A Kudela (KDU)? Toho zřejmě řídí siderické kyvadlo, protože opět otočil a hlasoval pro. Během 15 minut neudržel své předchozí hlasování ani jednou…

Sečteno a podtrženo, celkem šestnáct poslanců dokázalo v rozmezí 15 minut nějak změnit názor na to, zda mají mít státní podniky povinnost zveřejňovat své smlouvy, a někteří z nich hned několikrát.

Vyjmutí městských a krajských firem

Státní podniky byly tedy vyjmuty, ale ještě bylo potřeba vyjmout většinu obecních a krajských firem. K tomu mělo dojít v bodě pod číslem J6.

Při prvním pokusu návrh neprošel, chyběl jeden hlas. Třeba proto, že se zdržely opory ČSSD Chvojka, Sklenák a Seďa, ale také nám už známá úderka ODS Blažek, Adamec a Bendl.

Jan Chvojka si ale vzpomněl, že by nakonec ty podniky přece jen rád tíhy zveřejňování smluv zbavil a hlasování zpochybnil.

A co se nestalo? Ve druhém hlasování hlasy pro dodali sociální demokraté Sklenák, Chvojka a Seďa. Posledné jmenovaný po schválení zákona jako celku pro Český rozhlas uvedl, že „..s tím návrhem tak, jak prošel, nechtěl mít nic moc společného“, ale už jaksi zapomněl, že díky svému hlasování pro tuto výjimku s jeho výslednou podobu měl společného velmi mnoho.

Notičky zřejmě dorazily najednou i pro trojici Adamec, Blažek a Bendl z ODS, kteří změnili názor a byli zčistajasna pro. Počet hlasů už byl tedy dostatečný a nevadilo ani to, že svůj hlas změnil z „pro“ na „zdržuji se“ i jeden z hrdinů tohoto zápasu o transparentnost Petr Kudela z KDU.

Souhrn? Během dvou minut hned sedm poslanců dokázalo změnit svůj názor při hlasování o stejné věci.

Finální hlasování o zákonu jako celku

V něm pečlivý divák souboje o registr smluv už dobře věděl, na koho se zaměřit.

Při prvním pokusu o schválení celého zákona bylo ze 161 přihlášených poslanců a poslankyň pro pouze 80 a zákon nebyl přijat (je potřeba, aby získal nadpoloviční většinu všech přítomných). „Kostící komando“ ale zachránil předseda klubu ČSSD Roman Sklenák, který zpochybnil své hlasování a hlasovalo se znovu.

A přišla finální parádička klubu ČSSD. Nytrová, Seďa a Chvojka se odhlásili a snížili tak kvorum potřebné pro přijetí zákona. Obdobně se zachoval Beznoska (ODS).

Naopak Radek Vondráček, vida že je pouze jediný z klubu ANO, který pro zákon hlasuje, svůj hlas pro v opakovaném hlasování stáhl.

I tak ale hlas Sklenáka a snížení kvóra po odstoupení několika poslanců na přijetí stačilo. O jediný hlas.

Zkušený divák si povšimne, že poslanec Kudela dal zapomenout na své matné výkony a v opakovaném finálním hlasování se pevně dvakrát po sobě postavil na stranu vítězů z řad zatímvačů.

Zákony ovlivňují zásadně i ti, co pro ně nehlasují

Jediný zákon, tři hlasování a takový chaos. Co se potom asi děje při těch stovkách dalších hlasování, které ve sněmovně probíhají? Nebo to není chaos, ale naopak poslanci velmi umně využívají faktu, že jejich počínání téměř nikdo nesleduje? Výsledkem je každopádně také málo známý fakt, že na konečné podobě zákona (mnohdy k horšímu) se díky svému hlasování pro pozměňovací návrhy či snížením kvóra podílí i ti, kteří nakonec pro zákon jako celek nehlasují. Když pak dojde na ojedinělou snahu získat od poslanců vyjádření, proč ten či onen zákon podpořili, jsou lidé jako Blažek, Adamec a Bendl mimo okruh podezřelých, přestože bez nich by zákon v takové podobě vůbec k finálnímu hlasování neprošel.

Ne že by bylo možné očekávat, že by se zmínění matadoři ODS chtěli veřejnosti zpovídat, pokud by na ně dotaz směřoval. Mnozí poslanci o důvodech svých rozhodnutí prostě mlčí.

Ukazuje se totiž, že nést odpovědnost za své kroky je v českém parlamentu stále nedostatková schopnost. Skoro tak nedostatková, jako schopnost udržet své rozhodnutí v rozmezí několika minut.

Polemika s profesorem Milanem Zeleným

Moje polemika s profesorem Zeleným, uveřejněná v LN. Odkaz na jeho původní článek: zde.

Velká tlustá pomalá housenka je zajímavé přirovnání pro současnou ekonomiku, mnohem lépe by se ale hodilo pro pojmenování obsahu rozhovoru s Milanem Zeleným (LN 13. 8.). Své odpovědi totiž dokázal napěchovat mnoha ekonomickými teoriemi a přitom mu ušlo, že si vzájemně odporují. Vylíhnutého motýla v podobě pointy nebo alespoň myšlenkové konzistence se čtenář nedočkal.

Za povšimnutí stojí například litanie nad prodejem českých podniků jako Pilsner Urquell v 90. letech, kterou následně vystřídá teze, že „stát zničil svobodný trh“ a nemá se „vtírat“ do ekonomiky. Právě takové nevtírání se státu do ekonomiky je přitom jedním z důvodů, proč se na mnoha místech planety projevují zejména negativní dopady globalizace. Tam, kde neexistují nebo nejsou vymáhána pravidla pro ochranu životního prostředí, důstojné pracovní podmínky nebo nezkorumpované tržní prostředí, tam ekonomická globalizace dopadá na lidi, lokální ekonomiku i životní prostředí nejhůře. Budoucnost pan Zelený vidí ve znovunastartování lokálních jader výroby. Jak ale mohou být taková jádra úspěšná, když s globalizovanou konkurencí, která stlačila náklady na produkci čehokoli, jak nejníže to šlo, nemají vůbec šanci soupeřit?

Mimochodem, při zpětném pohledu na privatizaci českých podniků po roce 1989 je možné najít kritický pohled na všechny způsoby, kterými byla provedena. Kuponové privatizaci – a hlavně tomu, co následovalo – chyběl právní rámec. Přímé prodeje zahraničním investorům vedly ke dnes kritizovanému postavení Česka jako subdodavatele zahraničních vlastníků. A privatizační projekty do rukou managementu skončily zejména vzhledem k absenci kapitálu tak, že jsme je ještě dlouhá léta sanovali z veřejných financí prostřednictvím tzv. bankovního socialismu. Nevyzkoušena byla snad jen metoda privatizace do rukou zaměstnanců, ale pokud ji někdo v té době byť jen zmínil, byl nemilosrdně označen za zastánce starých pořádků a nepřítele svobody. Měly tedy dle Zeleného podniky zůstat v rukou státu?

Profesor Zelený také – z mého pohledu správně – upozorňuje na riziko nedostatku diverzity, které ve všech ekosystémech vede k vyšší zranitelnosti. Jak ale zajistit diverzitu myšlenek, algoritmů a počítačových programů, které ze své podstaty díky svému jednoduchému šíření podporují ještě větší unifikaci?Opravdu si každý bude vyvíjet vlastní software pro 3D tisk, nebo se spíše prosadí ten nejlepší nebo nejsilnější? Nedopadne to nakonec tak, že si ve všech městech po celém světě budeme tisknout stejná auta, počítače nebo „vertikální farmy“, stejně jako nyní sledujeme stejné televizní seriály, nosíme stejné oblečení a používáme stejné sociální sítě?

Pokud se o diverzitu nepečuje, tak pod tíhou globalizace mizí. A jsou to často zásahy státu, které tuto péči o diverzitu představují – diverzitu v přírodě, kultuře, v přístupech ke vzdělávání nebo obecně ve společnosti jako takové. A prostřednictvím antimonopolních zákonů i diverzitu na trhu. Z toho vyplývá jediné: potřebnou diverzitu a ekonomiku bez zásahů státu najednou mít nejde.

Kandidátský proslov na místopředsedu Strany zelených

Můj proslov na sjezdu Strany zelených v lednu 2015 v Brně, po jehož přednesení jsem se kandidatury vzdal ve prospěch Petra Štěpánka.
Continue Reading

Veselka je ukrajinsky duha

Poslední půlrok pro mě znamenal obrovskou hromadu zážitků, setkání a nových objevů. Mám za sebou organizaci barcampu i blešího trhu nebo tři skvělé akumulátory s limi okolo zelených. Debaty s europoslancem, senátorku i vsetínskými seniory. Výlety do Sudet i do Kodaně. Start projektů Skutečně zdravá škola a Vsetínské fórum. Nervydrásající hokejovou sérii Opava-Vsetín. Večeři v domácí restauraci i koncert Mňágy v Opicích. Přednášky pro byznysmeny i studenty gymnázia. Pracovní cesty za novým podnikatelským dobrodružstvím, další růst naší firmy a další šikovné lidi v ní.
Continue Reading

Kandidátský projev na sjezdu Strany zelených 2014

Na sjezdu Strany zelených v lednu 2014 kandiduji do celostátního předsednictva. Zde je můj kandidátský projev:
Continue Reading

Urazit milion podnikatelů najednou? Pro burana Andreje Babiše žádný problém

Na rozdíl od Andreje Babiše si malých a středních podnikatelů vážím, protože si uvědomuju jejich důležitost pro ekonomiku. Malí a střední podnikatelé reprezentují více než 1 milion ekonomických subjektů v ČR, tj. více než 99 % všech podnikatelů. Zaměstnávají přes 60 % všech pracovníků ČR a tvoří 36 % HDP. Označit takové množství aktivních lidí za ‚klišé‘ a ‚kecy‘ svědčí o zejména o neuvěřitelném buranství a omezenosti Andreje Babiše. Ano, bude líp. Otázka je komu.
Continue Reading

Jdu do voleb. Podívejte se proč

Přijal jsem nabídku vést kandidátku Strany zelených ve Zlínském kraji pro nadcházející volby. Děkuji svým kolegům za důvěru a pro vás všechny ostatní možná dlužím objasnění tohoto kroku.

Ve zkratce: Chci pomoci

  • Politika je složitá věc, ale když rezignujeme a necháme ji dělat pouze nekompetentní nebo nemorální jedince, nebudeme se mít lépe. Nežiju s přesvědčením, že mám rozhodovat o osudu této země – ale ti, kteří by to dle mého měli dělat, často stojí bokem. Takže chci pomoci.
  • U Strany zelených mě  oslovily programové cíle, přesahující horizont vlastní peněženky.
  • Vím jak využívat moderní technologie pro řešení problémů současnosti. Alespoň některých.

A podrobněji: Jsem zvyklý propojovat lidi, hledat příležitosti a řešit problémy

Ve všem co dělám se snažím propojovat lidi, hledat příležitosti a řešit problémy – ať už jsou to problémy našich klientů v eSports.cz nebo problémy špatně fungujícího státu v rámci projektu Datablog.cz. Rád bych tyto zkušenosti využil a přinesl do veřejného života nová a aktuální témata: zejména taková, která využívají možnosti moderních technologií k řešení problémů dneška.

Dostupnost informací může stejně tak zlepšit fungování státu jako přinést nové (a k přírodě šetrné) pracovní příležitosti. Navíc více než 12 let podnikám a vím, co české podnikatele trápí – z mého pohledu to nejsou vysoké daně, ale třeba nesmyslná byrokracie nebo slabá pomoc při snaze pronikat na zahraniční trhy.

Nechci se přeceňovat, chci inspirovat

Ne že bych žil s přesvědčením, že jsem já ten vyvolený, kdo má rozhodovat o osudu této země. Nebo že bych měl za cíl se stát profesionálním politikem. To v žádném případě. Naopak se takřka každý den přesvědčuju o tom, že je kolem nás mnoho lidí, které bych ve vedení měst, veřejných institucí nebo celého státu viděl mnohem radši. Ti lidé jsou různí, mají však jedno společné: pro své veřejné angažmá (zatím) nenašli ten správný důvod, okamžik nebo motivaci.

Zároveň bych tedy svým krokem rád inspiroval druhé, aby i oni v sobě našli energii více se věnovat světu kolem nás. Ten svět to určitě ocení. Politika je složitá věc, ale když rezignujeme a necháme ji dělat pouze nekompetentní nebo nemorální jedince, nebudeme se mít lépe.

A proč Strana zelených? Zde jsou moje tři důvody:

1) Je to tradiční, leč nezkorumpovaná strana s jasně ukotvenými hodnotami, vycházející z postoje velké rodiny zelených stran v Evropě. Nejsme projekt na jedno použití, lidé se v SZ angažují dlouhodobě a mají za sebou výsledky. Ne vždy je to zábava a 100% efektivní trávení času – naopak  je to často nuda v podobě nekonečných diskusí a nutnosti hledat kompromisy. Ale i o tom je demokracie. Nevěřím na to, že existuje jediná pravda a jediná správná cesta, jak spravovat stát.

2) Snažím se v životě dělat s lidmi, kterým věřím. A v SZ a kolem ní jich je velmi mnoho – proto věřím, že až půjde do tuhého, nezklamou. Samozřejmě nemohu dát ruku do ohně za každého, ale snažím se lidem důvěřovat.

3) Oslovily mě programové cíle, přesahující horizont vlastní peněženky. Zelení si uvědomují složitost současného světa i to, že neexistují jednoduchá řešení jeho problémů. A také naši zodpovědnost za tento svět. Nutí mě to přemýšlet nad tím, co dělám.

Budu rád, pokud vám budu moci odpovědět na dotaz, proč byste měli zrovna vy dát důvěru Straně zelených. Klikněte na ask.fm/michalberg a napište mi, jaké téma je pro vás důležité. Já se vám budu snažit odpovědět, co pro vás jako Zelení máme.

Aktivismus is the new cool

Protože jsem sám strávil hromadu času pořádáním barcampů na Vsetíně, tak sám vím jak je skvělý pocit si po akci číst články, tweety a komentáře o tom, jak se to všechno povedlo. Tímto článkem tedy týmu kolem Svati Bartíka i všem zúčastněným děkuji za skvělý brněnský víkend. Sobě i ostatním tím také připomínám jedno z často opomíjených pravidel: Stejně hlasitě, jak se dokážeme ozvat pokud jsme nespokojeni, bychom měli vyjadřovat spokojenost – čistě proto, abychom mohli být spokojeni i příště. Ale protože to by bylo na článek málo, a protože moje pokusy o vtipné články končí zpravidla trapně, přidávám ještě pár lehce patetických a naivních myšlenek, které se mi vynořili v hlavě po odeznění kocoviny a odfiltrování nánosů dopaminů z humoristické části barcampu. Co mi tedy v hlavě zůstalo?
Continue Reading

Opravdu jsme na lživou předvolební reklamu krátcí?

Opravdu je spravedlnost krátká na ty, kteří v rozporu se zákonem publikovali v médiích neoznačenou politickou reklamu, jak píše v tomto rozhovoru David Ondračka z Transparency International? Nemyslím si to. Zatímco trestní oznámení pro pomluvu, které podal Karel Schwarzenberg, bude zřejmě odloženo a samotný zákon o volbě prezidenta sankce neobsahuje, napadlo mě využít pro postih těch zakázaných reklam zákon o regulaci reklamy. Předem přiznávám, že jsem právní laik a dokážu pochopit, poku můj laický názor nějaký opravdový právník bude rozporovat.
Continue Reading