Michal Kašpárek: inspirující Morozov českého internetu

Michal Kašpárek se do své role „Jevgenije Morozova českého internetu“ vžil opravdu s vervou. Poté, co během uplynulých 12 měsíců rafinovaně vyhejtoval (nebo kriticky zpochybnil – záleží na úhlu pohledu) postupně podnikatelské inkubátory, volební kalkulačku, dokument Šmejdi, projekt Demagog.cz
nebo dokonce hokejové zlato z Nagana, si vzal na paškál vcelku neškodný fenomén inspirace.

Pro Michala je to prázdné slovo, které neznamená nic konkrétního, nenutí o věcech přemýšlet a v konečném důsledku je to jen namaškaráděná prokrastinace. Ostatně, všechna adjektiva Michalova hodnocení si přečtěte sami.

Možná je problém v tom, že si Michal spojuje potřebu inspirace pouze se světem umění, což nezbytně vede k nařčení ze snahy povyšovat běžnou práci na umění. Copak se ale ani skladník ve šroubárně nemůže u nikoho inspirovat? Třeba jen v tom, jak má vychovávat své děti?

Neinspirujeme se – my kluci co si sestavujeme inspirační seznamy – imaginárními můzami, dokonce ani pobytem na inspirativních akcích, ale konkrétními lidmi. Tím jak s nimi spolupracujeme, jak se s nimi setkáváme nebo jak je sledujeme.

Možná někdo dokáže přijít na ty nejlepší nápady nebo zažít ty nejlepší okamžiky sám. Pro mě to jsou ale lidé – a jejich konkrétní kroky – co mě přivádí na nové myšlenky a přináší osobní obohacení.

Někdo v člověku nechá hlubší stopu, někdo téměř žádnou, někdo vás odpuzuje. Je to přirozené. Ve mě obvykle pozitivní dojmy nechávají například lidé, kteří za sebou mají konkrétní práci, kterou považuju za přínosnou. Nebo ti, kteří mě nutí o věcech přemýšlet jinak, než je mi vlastní, protože komfortní zóny si člověk užije až až.

Michal namísto instantní inspirace doporučuje pracovat a učit se. Dovolím si zachovat ten luxus spolupracovat a učit se od lidí, kteří mě inspirují.

PS: V prvním vydání mého „inspirativního seznamu“ před dvěma lety figuroval i Michal Kašpárek. A vypadá to, že se jím nechám inspirovat i nadále – přestože s ním mnohdy nesouhlasím. Snad pro mě tato inspirace nebude jedovatá :)

Recenze návštěvy galerie a muzea 14|15 – Baťův institut ve Zlíně

Deštivá nedělní předpověď a nedostatek podnětů z týdenního home-office nás v neděli vylákal k návštěvě nedávno otevřené zlínské atrakce s názvem 14|15 Baťův institut. Adaptace budovy ze 40. let na nové sídlo zlínského muzea a galerie (a co nevidět i knihovny) stála přes 900 milionů korun, tak jsme se zajeli podívat, co se za ty peníze podařilo vytvořit.
Pokračovat ve čtení „Recenze návštěvy galerie a muzea 14|15 – Baťův institut ve Zlíně“

Holky co mění svět

Mít odvahu vzít osud do vlastních rukou, jít za svým snem a pustit se do nejistého světa podnikání. Na to člověk musí být kus chlapa, že? Ale počkat, kolik chlapů v mém okolí se v poslední době do nějakého podnikání pustilo? Nepočítám-li čistě internetové známé, tak vlastně nikdo. Zato u holek je tomu jinak. Hned pět z nich se v mém okolí v poslední době vrhlo na podnikání. Prosím seznamte se: pětice žen, které mění svět.
Pokračovat ve čtení „Holky co mění svět“

Moje inspirativní osobnosti roku 2012

Stejně jako vloni přináším seznam několika lidí, kteří mi v uplynulém roce přinesli mnoho inspirativního – ať už tím co dělají, o čem píšou nebo z okamžiků vzájemných setkání.

Michal Škop

Nikoli halasné pokřikování na demonstracích, vyhraněné články v názorových rubrikách novin či nikdy nekončící a nic neřešící internetové diskuse, ale práce s daty, matematikou, statistikou a technologiemi. Právě těmito způsoby sociolog, matematik, akademik a aktivista sdružení KohoVolit.eu Michal Škop poukazuje na lidskou hloupost, diletantismus veřejné správy či politiků, nedostatky ve veřejném životě nebo dokonce zjevnou korupci. Ukazuje, jakou sílu mají data a jejich analýza oproti ničím nepodloženým pseudoargumentům. Je tak nejlepším českým ztělesněním hesla To fix the government, call in the geeks!

Co se mu mimo jiné v uplynulém roce povedlo? Upozornil na nekvalitu kontroly podpisů při prezidentských volbách, možné ovlivnění hlasování v Hydeparku ČT, spočítal absence poslanců a senátorů při hlasování, rozporoval naprosto nevěrohodné předvolební modely v podání ČT či ukázal na to, jak se dá ověřit, že si někdo vymyslel citace do novinového článku. Vše se můžete pohodlně dočíst na jeho blogu, případně se podívejte na přednášku Vizualizace politiky.

Adam Hazdra

To, čím je Olga Biernátová pro české knihovny, představuje Adam Hazdra pro obor designu služeb. Že jste o tom nikdy neslyšeli? To, zda vás na poště, v bance, v restauraci nebo na eshopu obslouží tak, že se tam hned budete chtít vrátit, nebo budete dané službě přát propadnutí do horoucích pekel, je dáno právě tím, jak dobrý je design dané služby. Ne vzhled, cena či příjemnost obsluhy, ale komplexní nastavení všech parametrů, které vám umožní danou službu pohodlně, bez problémů a někdy dokonce i s radostí využít. To vše má na starosti obor zvaný design služeb a Adam Hazdra je jeho průkopníkem v ČR. Píše blog, konzultuje, přednáší, ale hlavně napsal s kolegy vůbec první českou knihu, která problematiku designu služeb pokrývá. Pokud jakékoli služby komukoli poskytujete, určitě si ji přečtěte.

Adam je pro mě ukázkou toho, jak jednotlivec dokáže díky osobnímu nasazení, přenosu zahraničních zkušeností do českých podmínek a neustálým vzděláváním sebe i druhých rozšiřovat užitečný a z mého pohledu velmi perspektivní obor. Pokud vás baví věci vylepšovat, věnujte se designu služeb – jak soukromé, tak veřejné služby jsou v Česku povětšinou poskytovány tak, že by snesly větší než malé množství vylepšení.

Jakub Mráček

Ačkoli by s tím nikdy osobně při své skromnosti nesouhlasil, pokud je někdo pro mě představitelem budoucí české elity, je to Kuba Mráček. Tím, jak dokáže skvěle kombinovat profese středoškolského učitele chemie, kooridinátora opendatových projektů nadace Open society fund, vedoucího skautského střediska, místního teplického aktivisty a lokálního severočeského patriota ukazuje, jak je možné efektivně zlepšovat svět zároveň na mikroúrovni školní třídy či skautského oddílu, přes úroveň svého města a kraje až po snahu o zlepšení poměrů v celém státě. Více se o něm a o jeho práci dočtete na jeho osobním rozcestníku, v rozhovoru na Lupa.cz nebo v balíku jeho prezentací (kde uvidíte, jak Jakub prezentuje jak na třídních schůzkách svého gymnázia, tak na Czech internet fóru). Je mi ctí, že s ním můžu spolupracovat

Pavlína Pacáková

Jméno Pavlíny Pacákové asi většina z vás nikdy neslyšela. Pracuje už více než rok jako fundraiserka ve Straně zelených a má na starosti zajišťování financí na chod téhle strany. Myslím, že nebudu daleko od popisu reality, když napíšu, že bez její práce by se ze Strany zelených stal jen chaotický diskusní klub s nulovým potenciálem prosazovat svoje myšlenky. Díky strategii získávání drobných dárců a etických firemních partnerů dnes dokáže Strana zelených fungovat i bez příjmů ze státní pokladny (Pro srovnání: při svém pobytu v parlamentu v letech 2006-2010 získávali Zelení na provoz od státu cca 18 milionů ročně, rozpočet na rok 2012 počítal naproti tom s cca 2 miliony korun příjmů z členských příspěvků a od drobných sponzorů).

Že to vše funguje, že se podařilo získat peníze na senátní kampaň Elišky Wagnerové i na další kroky k obnově zelené politiky, to je výsledkem zejména Pavlíny a její málo viditelné, ale o to důležitější práce v pozadí. Inspirující je na ní nejen způsob, jak v nikterak vábných vodách politiky hodnotí každý krok primárně podle jeho etické roviny a teprve potom podle toho, kolik peněz přinese, ale také její kombinace profesionality a nadšení, se kterými svoji práci dělá. Jsem přesvědčen, že by se naprosto bez problémů uživila a uplatnila kdekoli jinde – a to i za lepších podmínek a v méně složitém prostředí, než je malá politická strana. Je to ale srdcařka – a právě takoví lidé drží tuhle společnost nad vodou.

Petr Koubský

Publicista, analytik a vyučující – právě třetí profese Petra Koubského dostala v letošním roce zřejmě největší impuls v podobě startu iCollege, netradiční vzdělávací instituce, která si klade za cíl efektivně vychovávat nové lidi pro prostředí internetového byznysu. Pokud bych chtěl někdy ještě chodit do nějaké školy, zřejmě by to byla iCollege, na jejímž profilu je rukopis Petra Koubského jasně vidět, přestože je jen jedním ze skupiny zakladatelů. Vzdělávání je v krizi, podnikání láká stále jen velmi málo mladých lidí a iCollege je jednou z mnoha možných odpovědí na tyto dva nepřiznivé trendy. Státní úředníci nás v budoucnu neuživí a proto tleskám každé aktivitě, která efektivně pomůže přitáhnout k smysluplnému podnikání schopné lidi. Uznání si zaslouží samozřejmě i další zkušení profesionálové a podnikatelé z týmu iCollege, kteří sdílí své zkušenosti a znalosti a pomáhají tak zlepšovat české podnikatelské prostředí.

Kromě toho ale patří Petr Koubský na můj inspirativní seznam také proto, že v podstatě jakákoli z myšlenek, které sděluje ve svých článcích, tweetech nebo na akcích, již se účastní, nutí člověka k přemýšlení. K přemýšlení o tom, jaký je současný svět, jak se mění a jak s tím souvisí technologie. To vše obaleno inspirativní a lidskou pokorou a mnohdy až nepatřičnou skromností. Petr Koubský prostě píše tak zajímavě, že bych si od něj s chutí přečtl i nákupní seznam do supermarketu.

Kde lze pravidelně najít jeho články? Zkuste: Doba datová, Idées fixes, Doporučená denní dávka, Medián na Lupě a Týden na iHNed.cz. A taky twitter.com/petrkou.

Spolu s odkazem na sedm mých inspirativních osbností roku 2011 už letos dodám jen jediné: inspirovat a být inspirován, to vám přeju do nového roku.

Nejen restaurace, mobil či řemeslník. I dobročinnost by se měla doporučovat

Bývá zvykem, že firmy i jednotlivci bývají na konci roku a před Vánocemi ochotnější než jindy přispět na dobročinnost. Pokud patříte mezi ně, ale nejste si jisti, kterou organizaci, aktivitu nebo jednotlivce má smysl podpořit, můžete se nechat inspirovat následujícím článkem. Obecně je vždy dobré si zjistit, jaké organizaci a na co chcete přispět, protože v efektivitě a ve smysluplnosti jednotlivých aktivit jsou propastné rozdíly – v žádném případě ale nelze všechny neziskové, dobročinné či charitativní organizace házet do jednoho pytle a jako kdekoli jinde platí, že čím více informací máte, tím je vaše rozhodnutí odpovědnější. A stejně jako si lidé doporučují dobrou restauraci, značku mobilu nebo dobrého truhláře, měli by si doporučovat dobrou a osvědčenou dobročinost. Zde jsou má doporučení, většina z nich je navíc podložena osobním kontaktem a dobrou zkušeností z minulosti:
Pokračovat ve čtení „Nejen restaurace, mobil či řemeslník. I dobročinnost by se měla doporučovat“

Pohrdání humanitními obory? Když technokrati neumí počítat

Dnes jsem hned na několika místech objevil pohrdání humanitními obory – jak v anketě Finmagu „Co studovat a který obor bude mít zlaté dno?„, tak v komentáři pod článkem Michala Kašpárka o zaměstnanosti mladých v EU. Zastánci technokratického pohledu na svět považují (některé) humanitní či společenské obory za svého druhu společenskou přítěž.

Nechci tím říct, že potřebujeme více absolventů humanitních oborů, že jsou všechny z nich kvalitní a že humanitní vzdělání je nejlepší cesta k vysněné kariéře. Chci tím jen říct, že ani zastánci technokratického vidění světa, ve kterém věci jako evropská studia či enviromentalistika nemají dle jejich názoru místo, nejsou ušetřeni zaslepujícím a zjednodušujícím stereotypům a mýtům, týkající se tématu, ke kterému se vyjadřují. Což bych od lidí, zastávající exaktní pohled na svět, opravdu nečekal.

Samozřejmě existují lepší i horší humanitní školy a lepší i horší technické školy. Čísly vyjádřeno: průměrná nezaměstnanost absolventů VŠ rok po ukončení studia je v ČR 3,6%. Průměrná nezaměstnanost absolventů i tak vysloveně humanitní fakulty, jako je Fakulta sociálních studií brněnské Masarykovu univerzity, je 5,6%. Neřekl bych, že ty dva procentní body nad průměr jsou společenskou přítěží.

Pro srovnání – těch, kteří absolvovali střední školu s maturitou, je po roce bez práce 14,5% a vyučených dokonce více než 20%.

A k samotnému tématu: nejbližší je mi postoj Daniela Münicha z IDEA/CERGE z odkazovaného článku. Je nesmysl doporučovat konkrétní obory pro patnáctileté děti ve světě, ve kterém se připravují na profese, které dnes ještě vůbec neexistují. Mnohem důležitější než konkrétní obor nebo typ školy je schopnost všech druhů škol připravovat studenty přizpůsobovat se vývoji společnosti, učit se nové věci a nebýt zajatci jednoho oboru či profese. A to může splnit jak dobrý učňák, dobrá technika nebo dobrá humanitní fakulta.

A samozřejmě: škola by měla pomoci všem absolventům nebýt zajatcem stereotypů o tom, jak přínosné jsou jiné obory. Jinak to není dobrá škola.

Michal Berg: Vsetín lepší než New York

Michal Berg postavil své úspěšné online podnikání na sportovních webech. Mimo to stál u vzniku prvního českého Barcampu. [tag rozhovor]. Český internet zná Michala Berga jako zpunktovatele vsetínského barcampu, první takové akce u nás. Kromě toho se baví webovým podnikáním, cestováním po divokých zemích, hokejem nebo aktivismem, včetně dupání za otevřená data ve veřejné správě.

Více na Žive.cz

Sedm mých inspirativních osobností roku 2011

Hodnocení uplynulého roku je možné postavit různě. Můžu se ohlednout za tím, kde všude jsem byl, co všechno jsem zažil nebo se mi podařilo dosáhnout. Rok 2011 pro mě bude ale ze všeho nejvíc rokem seznámení s mnoha zajímavými lidmi. A ze všech, které jsem měl tu čest v letošním roce potkat, jsem se rozhodl vybrat sedm osobností, které mě nejen inspirují, ale také ve mě vzbuzují naději, že v mnoha oblastech to s námi ještě není tak špatné.

Jiří Skuhrovec

Prvním z nich je Jirka Skuhrovec, spolutvůrce projektu zIndex.cz, známkujícího zadavatele veřejných zakázek. Se svou původně studentskou protikorupční aktivitou se se svými kolegy dokázal dostávat poměrně pravidelně na stránky českých novin a nechyběla zmínka ani na webu The Economist.

Jirka je zároveň člen podpůrného týmu vládní rady NERV a docela pravidelně a navíc velmi erudovaně bloguje na Aktuálně.cz o výsledcích práce svého týmu a všem co s tím souvisí. Před koncem roku se mu navíc podařilo spustit projekt VášMajetek.cz, který je podle mě skvělým příkladem aktivity, který může tvůrcům vydělat peníze a zároveň pomoci zprůhlednit české korupční prostředí. A z toho co vím, to není poslední nápad, se kterým Jirka přišel a dotáhl do konce – a na ty další se fakt těším.

Olga Biernátová

Knihovnice, zpěvačka, specialistika na online marketing a kdoví-co-ještě Olga Biernátová je v tomto seznamu výjimkou – na rozdíl od zbývajících šesti se spolu známe už delší dobu, ale za letošek si zařazení mezi inspirativní osobnosti zaslouží opravdu moc. V únoru se nechala přesvědčit, aby vystoupila před bandou geeků na vsetínském Barcampu (video zde) a od té chvíle se její usilovná snaha o změnu vnímání toho, co si lidé vybavují pod slovem „knihovna“, nedala zastavit.

Olga o knížkách a knihovnách publikuje článkyzpívá písně, přednáší na konferencíchbloguje a tweetuje. Sama si je vědoma toho, že knihovny nejsou dokonalé, nejsou všechny úžasné, bez bariéra a problémů. Ale pro mě je její snaha důkazem toho, že jeden jediný člověk může dokázat rozhýbat svůj obor natolik, že jej může za pár let změnit k nepoznání.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek asi ani neví, že když v zimě onemocněl a na Barcamp do Vsetína za sebe poslal náhradu v osobě Honzy Bočka, dal tím neúmyslně a zprostředkovaně vzniknout projektu MapyHazardu.cz. Jeho další inspirativní počiny letošního roku však už byly čistě úmyslné: Projekt ZitBrno.cz, kterému Michal za všechny jeho tvůrce propůjčil mediální tvář a jméno, je pro mě jednou z nejdůležitějších a nejzajmavějších aktivit, které u nás za posledni roky vznikly. Pro někoho to může být pouze více či méně vtipná satira z Brna, pro mě je to ale důkaz toho, že lidem není apatie a nezájem o své okoli vlastní, ale že velmi záleží na tom, jakým způsobem se u nich ten zájem vzbudí.

Jak říká Michal v této přednášce, „satira nemá cíl, satira má smysl. Díky tomu, že si z toho děláme legraci, tak si lidé uvědomují, že některé věci nejsou normální a neměli by si je nechat líbit.“ Díky ŽitBrno.cz se lokální politika dostává k lidem, kteří si noviny nekoupí a nikdy by se o to, co se děje na magistrátu, nezajmali.

Bylo zajímavé sledovat, jak se Michal Kašpárek v průběhu jediného roku z novináře a publicisty na volné noze změnil v podstatě v aktivistu – protože být aktivistou má mnoho podob a satira je jednou z nich. Ostatně, Michalovo aktuální PF to vystihuje úplně nejlépe.

A aby bylo jasno, že Michal Kašpárek nerovná se pouze Žít Brno, odkážu vás na jeho archiv článků na Finmag.cz, který pro mě představuje už dnes skvělé čtení o tom, o čem budou mainstreamová média psát až přístí rok, pokud tedy vůbec. A zapomenout nesmím ani na projekty PoznejBrno.cz a BrnoNow.com, tedy českého a anglického průvodce největším českým městem (protože Praha není město, Praha je kraj:).

Matěj Hollan

Pokud se ve vašem městě nebo obci v poslední době začala řešit problematika rušení hracích automatů, je velmi pravděpodobné, že v tom má prsty Matej Hollan. Už zmíněné MapyHazardu.cz, za kterými kromě Matěje stojí hlavně megašikovný programátor z Valmezu Michal Valoušek, výazně pomohly zvýšit povědomí o této problematice a Matěj jako největší expert u nás dokázal v podstatě sám spustit lavinu, jejímž výsledkem je výrazné omezování množství automatů v mnoha městech.

Na svém blogu publikuje nekompromisní články i na další témata, nicméně neústupnost a neuvěřitelné nasazení v boji proti automatům mu vynesly kredit i u jeho hlavních protivníků na straně státu, tedy ministra Kalouska a poslance Farského. (Samozřejmě je otázkou, nakolik o něco takového člověk vůbec stojí:) A manuál, ve kterém Matěj radí, jak mohou města a obce bojovat proti hazardu, se dostal do emailové schránky všech měst a obcí v ČR, takže v tuto chvíli se už žádná radnice nemůže vymlouvat, že neví „jak na to“.

Automaty a boj proti nim vám mohou být třeba ukradené, ale mít každý problém v České republice svého Hollana, asi by to tady vypadalo jinak. Nepřekvapí pak, že Matěj jako zdatný mystifikátor také patří do týmu ŽítBrno.

Adam Gebrian

Architekta Adama Gebriana, který dělá vše možné, jen nenavrhuje domy, jsem viděl poprvé na vlastní oči letos na Zlínském jaru, což byly diskuse se zajímavými hosty nad stavem naší společnosti. Ze všech jeho myšlenek jsem si nejvíc zapamatoval jednu: když se vám něco líbí, neberte to jako samozřejmost, ale dejte to najevo.

Tento „Gebrianův axiom“ se snažím od té chvíle uplatňovat co nejčastěji a lidi známé i neznámé za to, co považuju za dobré, oceňovat. „Ako človeka neustále pochybujúceho o sebe a o svojej práci, ma Vaše slova velmi a zásadně potěšili,“ napsal mi například Juraj Kušnierik, autor krásné knihy o islandské muzice Hudba ostrova, kterému jsem napsal krátký email a poděkoval mu za opravdu zajímavé čtení.

Ale zpátky ke Gebrianovi: píše o architektuře blog, má vlastní talkshow Bouránína Radiu Wave a dělá plno dalších věcí, které jsou zajímavé i pro mne, jako člověka mimo architektonický obor. Adam totiž dokáže klást otázky, které jsou často platné i v jiných oborech, než je jen architektura – a přestože s ním nemusíte vždy souhlasit, nutí vás k přemýšlení, a to je důležité. Ostatně, o tom, co a jak všechno dělá, si můžete udělat dobrý obrázek z jeho parádní přednášky Bourání klišé z loňského TEDx Brno. A já můžu dodat, že jsem byl rád, když jsem mohl Adamovi za to, co dělá, na letošním TEDx v Brně osobně poděkovat.

Viktor Zeman

Jediný zástupce čistě podnikatelské sféry na tomto sezamu je spolumajitel slovenské firmy Quality Unit Viktor Zeman. Když jsem hledal zajímavé osobnosti, které by mohly vystoupit na pražské konferenci Webexpo, zaznamenal jsem, že výrobce světově rozšířeného software Post Affiliate Provlastně sídlí v otřískané budově univerzitních kolejí v Bratislavě a jsou to úplně normální chalani.

Dvakrát jsme se s Viktorem viděli a bavili se o tom, jak on dělá svůj byznys a byl to pro mě důkaz, že i se skromným a otevřeným přístupem se dá prorazit a dělat byznys na celosvětové úrovni. Na přednášce na Webexpu se Viktor o své postupy a tipy neváhal podělit s publikem, podobně jako na tomto videu.

A co mě na Viktorovi inspiruje? Že se snaží svoji firmu budovat dlouhodobě, nikoli s vidinou toho, že ji za pár let prodá a bude si užívat vydělaných milionů, ale že ji třeba jednou předá svým dětem. To je přístup, který se v dnešní době plné rychlokvašených start-upů jen tak nevidí a je mi obecně velmi blízký. A Viktorovi a jeho kolegům přeju hodně úspěchů!

Peter Kunder

Sedmá inspirativní osobnost nás zavede také do Bratislavy. Investigativní novinář Peter Kunder (jeho blog na SME.sk, který je jednou z hlavních postav neziskovky Aliancia Fair Play, se dlouhodobě věnuje kauzám v temné spleti slovenské politiky, justice a byznysu. Spolu s programovou šéfkou Aliance Fair Play Zuzanou Wienk a dalšími kolegy stojí také za několika skvělými projekty v oblasti datové žurnalistiky, jako jsou zNasichDani.skOtvorenéZmluvy.sk nebo Datanest. Více o Alianci Fair Play najdete v tomto rozhovoru na Datablog.cz.

Na protikorupčním workshopu v Praze, kde jsem se s Peterem seznámil, mě nejvíce zaujala vytrvalost, se kterou se neustále Peter a jeho kolegové znovu a znovu vrhají do bahna slovenských kauz. Více než deset let neustálého poznávání toho, jak jsou některé věci neuvěřitelně špatně a vyřešit se z nich daří jen malé procento, by slabší povahu asi úplně zdeptalo a znechutilo. Peter a jeho kolegové však odvádí Slovensku neuvěřitelně důležité služby v oblastech, kteér zajímají jen velmi málo lidí a v tuto chvíli nevidím u nás pro Alianci Fair Play odpovídající protějšek. Samozřejmě, je to způsobeno i tím, že situace na Slovensku je v mnoha oblastech ještě zřejmě horší než u nás a proto dokáže vygenerovat i silnější bojovníky, ale asi by všichni přivítali stav, ve kterém by těchto investigativních watchdogů bylo třeba méně a méně.

 

Nenašli jste se na tomto seznamu? To je dobře! Uvedená sedmička je přece jasným důkazem toho, že měnit svět, inspirovat druhé a nepromarnit svůj život zbytečnostmi můžete i vy. Nikdo z téhle sedmičky není žádným supermanem, naopak jsem přesvědčen, že všichni by mi řekli, že na tom seznamu nemají co dělat. Takže moje přání pro rok 2012 je jasné: dělejte všechno pro to, abych za rok mohl na tento seznam zařadit i vás;)