Warning: Creating default object from empty value in /mnt/data/accounts/m/michalberg/data/www/michalberg.cz/wp-content/themes/blox/framework/zilla-theme-functions.php on line 141
Kandidátský proslov na místopředsedu Strany zelených | Michal Berg . cz

Kandidátský proslov na místopředsedu Strany zelených

Můj proslov na sjezdu Strany zelených v lednu 2015 v Brně, po jehož přednesení jsem se kandidatury vzdal ve prospěch Petra Štěpánka.

Pěkné odpoledne, dámy a pánové.

Jmenuju se Michal Berg, jsem ze Vsetína a rád bych vám sdělil v podstatě tři věci.

– Za prvé, proč považuju za důležité, aby byla Strana zelených v nejbližší době maximální podporou těm, kteří byli na jejich kandidátkéch zvoleni.

– Za druhé, proč považuju za potřebné, abychom se dokázali bavit nejen se svými voliči, ale také sami mezi sebou.

– A za třetí – pro případ, že se nám podaří zvládnout ty první dva body – bych chtěl představit, jaká je moje vize světa, o který by měla Strana zelených usilovat.

K prvnímu bodu: Před rokem jsem na sjezdu mluvil o tom, že hlavním cílem politické strany je uspět ve volbách a mít tak možnost podílet se na rozhodování. Jsem velmi rád, že od té doby přibylo mnoho z nás, kteří se těmi politiky stali a možnost podílet se na rozhodování mají.

Vám všem, kteří jste ve volbách uspěli, a to jak v senátu, tak obecních zastupitelstvech, bych chtěl poblahopřát a poděkovat. Zejména ve vás je nyní budoucnost zelené politiky.

Říkám „ve vás“, ale vlastně myslím nás, protože mezi vás také patřím. V komunálních volbách na Vsetíně jsme s téměř 13 procenty hlasů uspěli a máme tři zelené zastupitele. Více zastupitelů má už jen vítězná KDU-ČSL.

Nevím jak pro vás, ale pro mě to byl opravdu zvláštní pocit, když před prvním zasedáním zastupitelstva hráli českou hymnu a člověk tak měl pár chvil na to, aby si uvědomil, co to vlastně všechno znamená. Úspěchem ve volbách práce nekončí, naopak začíná, navíc spojená s velkou zodpovědností. Připadal jsem si jako hokejista před svým prvním reprezentačním zápasem. Jaké to bude? Dokážeme plnit to, co jsme lidem slibovali? Zvládneme těžké zkoušky, složitá rozhodování a tlak mnoha pohledů, který na nás bude upřen?

A také, budeme se mít o koho opřít, až si nebudeme vědět rady? Budeme mít kde nabrat sílu, až nás dostihnou všechny nepříjemnosti, se kterými je politika spojena? Nebudeme na to všechno sami?

Právě nyní musi Strana zelených prokázat, že celé společenství lidí, které ji tvoří, dokáže těm, kteří ve volbách uspěli, být maximální podporou. Pokud bychom totiž tou oporou svým politkům nebyli, pak bychom jasně ukázali, že pro příště mohou kandidovat za jakoukoli nezávislou kandidátku a s naší stranou nemají žádný důvod své jméno spojovat.

Chtěl bych zde veřejně slíbit, že pokud budu zvolen, udělám všechno pro to, aby nikdo z našich 266 zastupitelů a 4 senátorů neměl nikdy pocit, že za ním Strana zelených nestojí pevně a že je na svoji práci sám. A abychom to dokázal, tak jako první věc, kterou po svém zvolení ve funkci udělám, že pojedu do Horního Jiřetína, aby pan Buřt viděl, že na obranu své obce proti těžařům není sám.

Dostávám se ke druhému bodu, o kterém jsem už mluvil vloni a letos jsme si jej mohli ověřit v praxi.

Chci mluvit o tom, že nás tato práce musí bavit a naplňovat, jinak jí nebudeme chtít věnovat svůj čas a energii a hlavně ji nebudeme dělat dobře.

Vloni jsem upozorňoval na to, že mnohé neziskovky či aktivisté umí svou činnost udělat jak pro své členy, tak pro své cílové skupiny mnohem zábavnější a atraktivnější, než je běžná politika. Uběhl rok a není potřeba se dívat nikam daleko. Ať Matěje Hollana a Žít Brno máte rádi nebo ne, nemůžete jim upřít fakt, že jejich brněnská kampaň byla pro většinu z nich zábavou. A byla ukázkou toho, že jde předvést zábavnější a atraktivnější, a tedy v konečném důsledku lidštější pojetí politiky, a mít při tom výsledky.

Co je dále potřeba, abychom uspěli v těch nejbližších, tedy krajských volbách? Musíme i nadále připravovat vás, současné a budoucí politiky, na to, abyste se v blízké budoucnosti mohli stát politiky úspěšnými. O úspěchu v krajských volbách v konečném důsledku nerozhodne to, kdo bude ve vedení strany, ale to, kolik budeme mít v každém kraji schopných a pracovitých lidí, kteří se o svůj úspěch – s podporou zázemí celé strany – poperou. Pokud lídři v krajích budou umět dobře pracovat s lidmi, rozvíjet jednotlivé organizace a odstraňovat naše slabá místa, pak budeme mít šanci na úspěch.

Při všem co dělám – ať už je to podnikání, aktivismus nebo práce v politice – jsou pro mě mezilidské vztahy velmi důležité. Každé společenství, které má dospět k nějakému cíli, je o to úspěšnější, o co je soudržnější. Pokud o sobě navzájem skoro nic nevíme a hodnotíme se na základě povrchních vnějších znaků a internetových diskusí, jak budeme moci řešit problémy reálných lidí? Také na základě povrchních pozorování a prvních dojmů?

Nejen že nám chybí schopnost se politikou bavit ve smyslu zábavy, ale chybí nám schopnost se bavit mezi sebou v diskusním významu toho slova, a více se poznávat.

Na mnohých Akumulátorech, což byla víkendová školící a síťovací setkání v regionech, na jejichž organizaci jsem se podílel, se ukázalo, že mít jasno v tom, proč jsme u zelených a jaké jsou naše motivace, je vlastně první a zásadní krok k tomu, abychom vůbec dokázali něco změnit. A taky se ukázalo, že mnoho členů se na tuto otázku nikdo nikdo nezeptal, takže ani neměli pocit, že by se nad ní měli zamýšlet. Je ale možné vůbec v čemkoli uspět, pokud ani nevíme, proč to děláme?

S projektem Zelený akumulátor jsem navštívil hned několik různorodých krajů a ti z vás, kteří se jich účastnili, mi jistě potvrdí, že na nich nechybělo nic z toho, o čem tady mluvím. Bavili jsme se o tom, proč jsme zelení a co to pro nás znamená. Sdíleli jsme zkušenosti a dobrou praxi. Učili jsme se komunikovat s místními. Plánovali jsme, jak dále rozvíjet naši činnost. Ale také jsme spolu vypili nejednu sklenku vína a protancovali kus noci v rámci tradiční gruzínské večeře zvané supra, která – jak říkají Gruzínci – posunuje socializaci skupiny o deset let dopředu. A výsledkem bylo třeba i to, že Michal Cuc postavil kandidátku Strany zelených i v zapadlé sudetské vesnici Moldava v Krušných horách, která získala tři mandáty z devíti – abych jmenoval aspoň jeden z příkladů. S tím vším chci pokračovat, ať už jako první místopředseda, nebo jako řadový člen.

Ptát se sami sebe na motivace je ale jen první krok. Druhým krokem je pak všechny odpovědi, názory a vize přetavit do společného politického programu, na jehož přípravu nyní nadešel vhodný čas. Ten by měl odpovědět na otázku, jak si představujeme svět, o který chceme usilovat? Bez toho, abychom to věděli každý z nás, to nebudeme schopni sdělit těm, kteří by nás měli volit.

Tímto se dostávám se ke třetímu bodu, a tím je moje vize zelené politiky

Je jasné, že Strana zelených je hlavním politickým spojencem dvou proudů občanské společnosti. Jedním z nich je enviromentální proud, jehož témata nemají ve dnešní politické reprezentaci jiné zastánce. Na druhé straně pak stojí proud lidských práv, demokracie a otevřené společnosti. Právě ten bude pod vlivem současných turbulentních okolností ve světě pod největším tlakem a tento tlak musíme pomáhat ustát.

Třetím proudem, který nesmí v naší politice chybět, je uvěřitelná a reálná vize spravedlivější a prosperující společnosti, která nikoho nevytlačuje na okraj, ale také své prosperity nedosahuje na úkor životního prostředí, dalších generací nebo zavírání očí před zlem jinde ve světě.

Chtěl bych, aby zelení byli tím, co angličtina označuje slovem pathfinder, přičemž nejbližší český překlad představuje slovo průkopník. Našim cílem je totiž v jednom okamžiku být napřed a ukazovat,kudy vede cesta, ale zároveň nesmíme ztratit kontakt s těmi, kteří nám dali důvěru.

Směrem, kterým bychom měli jít, je pro mě Skandinávie, zejména to, co nabízí zelené strany ve Finsku a Švédsku. V těchto zemích je životní úroveň, vztah k životnímu prostředí nebo otevřenost celospolečensky výrazně vyšší úrovni než u nás, přesto i zde mají progresivní zelené strany své místo. Švédská Strana zelených je nyní spolu se sociální demokracií vládní stranou, ta finská byla ve vládě do loňského roku, než odešla v rámci protestu proti plánu na výstavbu jaderné elektrárny.

Jako člověku i politikovi je mi blízká skandinávská umírněnost, neokázalost a důraz na každodenní práci. Rád bych se inspiroval schopností skandinávských politiků stanovit jasné cíle, a pro jejich dosažení získat spojence. A chtěl bych s tím začít hned pro nadcházející krajské volby a hledat spojence mezi úspěšnými lokálními iniciativami, dalšími stranami i mezi občanskou společností, a nabídnout jim spolupráci.

Je mi blízká skandinávská snaha o hledání celospolečenské shody nad klíčovými tématy. A to zejména těmi, které přesahují horizont jednoho volebního období a mající klíčový vliv na naši budoucnost. Můžu jmenovat například přechod energetiky k obnovitelným zdrojům, důraz na kvalitu a dostupnost vzdělání nebo rovná práva pro všechny členy společnosti. Nebo nad těmi problémy, které od základu podkopávají současnou demokracii a otevřenou společnost, jako vyvádění peněz do daňových rájů, omezování soukromí nebo boj proti xenofobním a rasistickým tendencím v naší společnosti. A – jak tady dneska už několikrát padlo – i problémy, které ty nejslabší a nejzranitelnější z nás vytlačují z demokratické společnosti a způsobují závažné sociální problémy.

Tohle jsou věci, jejichž prosazování nemůže skončit s jedním volebním obdobím té či oné vlády, to jsou hodnoty, pro které je třeba získat významnou část společnosti, a tvrdě je hájit. Dlouhodobé změny společnosti například v energetice, školství nebo kvalitě veřejné správy zajistí jen to, že o jejich prospěšnosti bude přesvědčena většina společnosti.

Když se podíváte na náš platný program Vize ekologické demokracie, tak zjistíte, že mnohé z těchto vizí byly již naplněny. Před lety to byly naše, zelené vize, za které se nám smáli, nyní je to realita. To mi dává naději, že zelená politika tím průkopníkem může být i dnes.

Tam kde jsme u moci, máme k tomu přesvědčování více možností, ideálně ukazovat naši cestu na konkrétních činech. A tam kde nejsme, musíme alespoň pokládat klíčové otázky, burcovat a být silnou opozicí.

Prosperita skandinávských zemí a jejich sociální systém je založen na pracovitosti a vzdělanosti místních lidí, kvalitních veřejných službách, ale také na rozvinutém soukromém sektoru, který více než kde jinde bere při tvorbě pracovních míst do úvahy enviromentální, etická a sociální měřítka. Důraz na vzdělání, na kvalitní veřejnou správu a na vymahatelnost práva, stejně jako na další kroky k dlouhodobě udržitelné společnosti, to vše jsou kroky, které bych si představoval i pro Českou republiku.

A jak toho dosáhnout? Ač se to bude zdát troufalé, rád bych i na krajské a celostátní úrovni využil naše zkušenosti z valašských hor. Jak už jsem řekl, v konzervativním regionu, ve kterém pravidelně vítězí KDU-ČSL, a který navíc není zelené politice příliš nakloněn, se nám v komunálních volbách podařilo se 13% docela uspět. Takových regionů, ve kterých jako zelení tápeme a často nedokážeme občany účinně oslovit, jsou u nás desítky. Chci přispět k tomu, aby vsetínský výsledek nebyl anomálií, ale cílem.

Co nám k tomu vsetínskému úspěchu dopomohlo? Uvědomili jsme si, že je potřeba respektovat místní specifika. Mluvit s lidmi osobně, příliš je nepoučovat a více jim naslouchat. Snažit se hledat spojence a s jejich pomocí oslovovat i ty skupiny lidí, kteří nám obvykle nejsou nakloněni. Být vstřícní a nearogantní, stát si ale za svými hodnotami a činy a trpělivě a hlavně otevřeně jejich podstatu všem okolo vysvětlovat.

Je potřeba zkrátka být natolik troufalý, aby člověku nechyběla odvaha bojovat i tam, kde je to objektivně těžké. A být natolik pokorný, aby člověku nechyběl respekt před tím, jakou odpovědnost si na sebe bere.

Při tom všem je ale stále potřeba mít oči otevřené a sledovat spíše svět kolem sebe než sám sebe. Být průzkumník, průkopník nebo třeba anglicky „pathfinder“ – jak chcete – s sebou totiž nese dvojí nebezpečí. Na jednu stranu je potřeba naslouchat těm, kterým se snažíme ukazovat cestu, abychom třeba v jednu chvíli nezjistili, že nakonec jdeme úplně sami. Ale je taky potřeba udržovat dostatečný náskok, protože pokud nás pohltí dav, už nebudeme žádní průzkumníci a nebudeme mít vůbec možnost ovlivnit, kudy se má jít.

Ve spolupráci s Janou, dalšími členy předsednictva i každým z vás chci přispět k tomu, abychom k této vizi byli každým dnem blíž a blíž. A abychom na naplnění naší zelené vize nemuseli čekat dalších 25 let. A protože je pro mě budoucnost a soudržnost Strany zelených důležitější než osobní prospěch, chtěl bych se v tuto chvíli vzdát své kandidatury ve prospěch Petra Štěpánka.