Aktivismus is the new cool

Protože jsem sám strávil hromadu času pořádáním barcampů na Vsetíně, tak sám vím jak je skvělý pocit si po akci číst články, tweety a komentáře o tom, jak se to všechno povedlo. Tímto článkem tedy týmu kolem Svati Bartíka i všem zúčastněným děkuji za skvělý brněnský víkend. Sobě i ostatním tím také připomínám jedno z často opomíjených pravidel: Stejně hlasitě, jak se dokážeme ozvat pokud jsme nespokojeni, bychom měli vyjadřovat spokojenost – čistě proto, abychom mohli být spokojeni i příště. Ale protože to by bylo na článek málo, a protože moje pokusy o vtipné články končí zpravidla trapně, přidávám ještě pár lehce patetických a naivních myšlenek, které se mi vynořili v hlavě po odeznění kocoviny a odfiltrování nánosů dopaminů z humoristické části barcampu. Co mi tedy v hlavě zůstalo?
Pokračovat ve čtení „Aktivismus is the new cool“

Prezidentská volba: Kampaň proti Fischerovi relativizuje Zemanovo nebezpečí

Na rozdíl od všech ostatních voleb nemám žádného favorita, kterého mohu doporučit s klidným srdcem. Nejprve napíšu, proč je pro mě přímá volba pozitivem a potom něco o tom, jak bych si přál, aby rozumní lidé hlasovali.

Bez ohledu na to, jaký bude výsledek, jsem rád, že přímou volbu máme – naše společnost se potřebuje neustále učit demokracii a co jiného je přímá volba prezidenta, než všem pochopitelný a jasně čitelný výukový program v reálném světě. A to i s tím rizikem, že volby může vyhrát někdo opravdu nechutný. Bude to škola demokracie, v našem případě pak škola ne tolik voličů, jako politických stran a jejich volebních strategií pro příští volby.

Nejde popřít, že lidé se o kandidáty zajímají, zjišťují si informace, sledují debaty. Příkladů je mnoho, ale jeden za všechny: ačkoli nepřeceňuju Volební kalkulačku, oceňuju že se jí klukům z KohoVolit.eu podařilo prosadit do veřejné debaty jako běžný nástroj zjišťování politického názoru. Někteří politici ji začali brát natolik vážně, že s prezidentskými volbami nijak nesouvisející a naprosto marginální otázku na podporu výuky romštiny dokonce umístil Přemysl Sobotka na svůj předvolební leták;)

Dá se očekávat, že volební účast bude velmi vysoká (nejen z průzkumů, ale i ze zkušeností například Slovenska). Je to první volba, ve které mají billboardy menší význam, ostatně jich je venku výrazně méně než u jiných typů voleb. Lidé se o prezidentské volbě baví a mnohem více než u jiných voleb se netají tím, komu dají hlas. Proč to považuju za dobré? Protože pokud svou volbu zveřejníte, budete muset více než kdy jindy si ji v diskusi – ať už má podobu pivní debaty v hospodě, facebookového tlachání nebo sofistikovaného článku – obhájit. A nutnost obhajovat svá rozhodnutí a přemýšlet o nich vede dle mého názoru k odpovědnějšímu občanskému chování.

K ničemu takovému by volba parlamentem, ve které by o novém prezidentovi rozhodovali nechutné situace v podobě vyhrožování či zapírání se poslanců jako před pěti lety, v žádném případě nevedla. S největší pravděpodobností by o novém prezidentovi rozhodlo to, na čí stranu se blahosklonně přikloní komunističtí poslanci – děkuji, tohle už opravdu nechci.

Jako bonus potom vidím osobnosti, o kterých se dříve moc nevědělo a u kterých doufám, že pokud ve volbě neuspějí, tak budou dále veřejně působit a využijí zájem o ně pro nějaké smysluplné veřejné angažmá. Ať už je to Vladimír Franz a Táňa Fischerová, kteří dokázali aktivizovat velké skupiny občanských podporovatelů a přinášejí do veřejné diskuse možná menšinové, ale o to zajímavější názory a pohledy. Nebo Zuzana Roithová, která ukázala že ženy ve vrcholné politice nemusí mít podobu blonďatých bestií nebo tupých družinářek, ale kultivovaných a schopných dam. Mimochodem, bývalá slovenská premiérka Radičová se do své funkce dostala také až jako neúspěšná kandidátka na prezidentku.

A nyní k samotným kandidátům. Není tajemstvím, že pro mě je měřítkem odpornosti v politice jeden klaus. Proto jsem kandidáty zkoumal v jeho odraze – a v podstatě jediným relevantním kritériem pro mě bylo, aby nový prezident nepředstavoval pokračování toho hnusu, jaký předváděl ten dosavadní.

Nepotřebuju ideálního prezidenta, dokonce nemám v tuto chvíli výraznější požadavky na prezidenta, než aby pokud možno už dál neškodil téhle zemi. Svoje ideální požadavky na politiky budu prosazovat v jiných volbách, kterých se aktivně účastním, a ve kterých nahlas říkám, jak by měly věci vypadat. U prezidentské osoby jsme bohužel díky Klausovi klesli tak hluboko, že mi bude ke spokojenosti stačit, když se vyjádřím, jak by to vypadat nemělo.

Z tohoto hlediska je pro mě naprosto nepřijatelné pokládat na stejnou úroveň „nebezpečnost“ Miloše Zemana a Jana Fischera, jak to činí mnoho lidí. „Hlavně ať není prezidentem Zeman nebo Fischer!,“ je slyšet ze všech stran. Ač je třeba Fischer bezpáteřní, beznázorový nebo ve vleku svých sponzorů, jsem přesvědčen, že v jeho případě pokračování odporného a nebezpečného stylu vládnutí zdaleka tolik nehrozí.

Tímto kladením Fischera na úroveň Zemana totiž dochází k velmi nebezpečnému relativizování odporností, které Miloš Zeman za doby svého vládnutí sám konal, nebo alespoň blahosklonně přehlížel. Věnujte tomu tu necelou hodinu a pusťte si znovu dokument Vládneme, nerušit. Opoziční smlouva, snaha ohýbat ústavu ve svůj prospěch, aktivní diskreditace politických soupeřů, Šloufovy kontakty s mafiánem Mrázkem, zkorumpovaná privatizace Mostecké uhelné spřáteleným kruhům, mocenské ovládnutí státních firem, spolupráce s naprosto odpornými lidmi jako je Karel Srba (později odsouzen na 12 let za přípravu vraždy Sabiny Slonkové), k tomu všechny ty alkoholické oplzlosti a nově i výsměch v podobě peněz Lukoilu a daších nepřiznaných sponzorů – dál snad netřeba pokračovat. Po shlédnutí toho dokumentu si položte si otázku, zda je něčeho podobného schopen kterýkoli z dalších kandidátů.

Prezidenta v podobě aktivní silné osobnosti jsme si po revoluci užili jak v tom dobrém, tak v tom špatném. Myslím, že je čas, aby se konečně úřad prezidenta zcivilizoval a po desetiletém extempore Václava Klause mi v podstatě stačí, aby jeho představitel nebyl tím, kdo bude určovat míru nechutnosti v České republice.

Proto říkám naprosto otevřeně, že v porovnání s Milošem Zemanem není pro mě skutečnost, že by se prezidentem stal Jan Fischer, noční můrou (nevýznamnou Bobošíkovu možno nekomentovat). Samozřejmě budu radši, pokud jím bude kdokoli jiný ze zbývajících relevantních kandidátů, ale – pokud jím bude Fischer, se všemi svými Soukupy a Chrenky za zády, je to stále lepší než Zeman. U Fischera je to v tuto chvíli jen nejistota, podezření či indicie toho, že by to mohlo být špatné, u Zemana je to naprostá jistota.

Informace koho budu volit se v tomto článku nedočkáte – v tuto chvíli to sám nevím a rozhodnu se zřejmě až na poslední chvíli. Z předchozích řádků tedy vyplývá mé jediné doporučení pro prezidentské volby: prosím, v žádném případě nehlasujte pro Miloše Zemana a pokud se setkáte s někým, kdo o jeho volbě uvažuje, snažte se mu ji s poukazem na všechna zmíněná nebezpečí rozmluvit. A pokud by byl ve druhém kole proti němu nebenesympatičtější člověk, dejte mu hlas jen pro to, aby se Zeman nestal prezidentem. Byla by to sice (slovy Martina Dejdara) „trochu legrace“, ale hlavně pro Zemana. Nám ostatním by dřív nebo později zmrzl úsměv na rtech.

Zelení uspěli, obří ráj lyžařů nad Zlínem čekají ostřejší podmínky

V srpnu 2012 jsem podal připomínky v rámci procesu EIA na záměr stavby lyžařského areálu nedaleko centra Zlína. Projekt je podle mě naprosto zcestný a má významná rizika. Odbor životního prostředí Zlínského kraje si to myslí taky a proto zadal investorovi doplnění podkladů. Věřím, že nakonec se svah ve Zlíně, kvůli ktermu se mělo kácet tři hektary lesa, stavět nebude a penéze z evropských fondů půjdou na něco smysluplnějšího.

„Investor nezmiňuje další plánované stavby v areálu. Třeba hotel nebo parkovací dům a bez nich je posuzování nepřesné,“ upozornil například Michal Berg ze Strany zelených.

více zde: Zelení uspěli, obří ráj lyžařů nad Zlínem čekají ostřejší podmínky

Kauza hokejový dluh: diletantismus na radnici

Starostka Iveta Táborská se na webu města ohradila se proti tvrzení Strany zelených Vsetín, že město nepodalo přihlášku do konkurzního řízení Vsetínské hokejové a.s. Ano, z jejího vysvětlení vyplývá, že město přihlášku podalo, ale po termínu. Což je snad ještě horší zjištění, než pokud by ji nepodalo vůbec. Město vědělo o tom, že jím vlastněná společnost je v likvidaci, více než osm měsíců, ale ani v jednom z termínů se o svoje peníze nepřihlásilo.

Z dokumentů v insolvenčním rejstříku vyplývá, že společnost VH a.s. vstoupila do likvidace rozhodnutím valné hromady, tedy včetně zástupců města Vsetína, již v únoru 2008! A dne 29.9.2008 byla zveřejněna výzva likvidátora, aby se přihlásili věřitelé společnosti. Přihlásil se jich mnoho, včetně mnoha bývalých hokejistů. Město Vsetín ne.

V září (4.9.2008) pak vyhlásil soud insolvenční řízení proti Vsetínské hokejové a.s, toho času v likvidaci. Soud v něm vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky. Město Vsetín se nepřihlásilo.

V rámci tohoto insolvenčního řízení rozhodl soud 7.11.2008 o tom, že úpadek bude řešen konkurzem a vyhlásil, aby ti, kdo doposud své pohledávky nepřihlásili, aby tak učinili do 30 dnů.

A nyní se dozvídáme, že vedení města Vsetína zjistilo, že jím vlastněná společnost, která mu dluží přes 16 milionů, vyzývá všechny své věřitele k přihlášení pohledávek, až 15.12.2008! Tedy více než osm měsíců později, než vyšla první výzva! Pokud to nebyl úmysl, tak připadá do úvahy jen extrémní nepořádek a diletantismus odpovědných osob: jak vedení města, jež mělo své zástupce v dozorčí radě krachující společnosti, tak úředníků z příslušných odborů městského úřadu, kteří mají na starosti městský majetek.

Paní starostka píše, že nebyla učastna jednání o vsetínském hokeji a informace je tedy třeba žádat po jiných lidech. Ačkoli to považuji za nepřijtelný alibismus, tak myslím, že by tedy bylo nanejvíc vhodné, aby prostor k vyjádření dostali i další zainteresovaní – konkrétně lidé, kteří měli za úkol zájmy města Vsetín hájit v dozorčí radě společnosti a ze zákona jsou tak za společnost odpovědni – pánové Gajdůšek, Rafaj a Haas.

Je třeba zopakovat, že VH a.s. nejen že přišla o extraligu, ale již v průběhu několika let před tím byla vystavena milionovým exekucím a penále za nejrůznější neplacení daní, pojištění a dalšch závazků. Dluhy Vsetínské hokejové tak byly zejména vůči veřejným financím a složili jsme se na ně my všichni. Pokud na tyto situace dozorčí rada nedokázala reagovat, naprosto selhala ve své funkci. Vedení města Vsetína z té doby pak má politickou zodpovědnost za to, že do dozorčí rady nedokázalo delegovat takové osoby, které by totálnímu znehodncování městského majteku (akcie společnosti jsou majetek města) dokázali zabránit.

Pokud se bude alibisticky odmítat odpovědnost se slovy, že „po bitvě je každý generál“, tak je třeba si uvědomit, že tato bitva stála v tuto chvíli daňové poplatníky desítky milionů korun a pravděpodobnost, že by jakýkoli soudní spor tyto miliony vymohl zpět, je blízká nule. A bez toho, aniž by se jasně pojmenovaly příčiny problémů je vysoce pravděpodobné, že se podobná situace může kdykoli zopakovat – všude tam, kde se nakládá s městskými penězi.

Michal Berg
Strana zelených Vsetín

Michal Berg (SZ): Těžbu břidlicového plynu je třeba zakázat zákonem

Ministerstvo dočasně zakázalo těžbu plynu na Valašsku. Je na politicích ODS, aby byla zakázána trvale. Ministerstvo životího prostředí zrušilo povolení k průzkumu těžby břidlicového plynu na Valašsku. Žádost težařů o průzkum se tak vrací na začátek a lidé si mohou na čas oddechnout. „Vyhráno ale není. Definitivní klid bude až tehdy, zakáže-li nebezpečnou těžbu hydraulickým štěpěním zákon. Vyzýváme starosty, poslance a senátory z regionu, aby využili svých možností a o přijetí tohoto zákona se urychleně zasadili,“ vyzývá Michal Berg, předseda Strany zelených ve Vsetíně.

Více zde na Parlamentnilisty.cz

Farmářský trh ve Vsetíně, aneb Jak to vše začalo

Po trzích v Karviné se nám urodily další farmářské trhy na Moravě, tentokrát ve Vsetíně. Rozhodli jsme se proto pro Vás vyzpovídat organizátora, pana Michala Berga. „Definitivním impulsem pro vytvoření trhu bylo, když rada města Vsetína vyhláškou zakázala prodej ovoce a zeleniny na jediném tržišti v centru. Dali jsme dohromady lidi okolo vsetínské organizace Strany zelených a řekli jsme si, že pro lidi je možné něco udělat, i když člověk zrovna nesedí na radnici.“

Více na nalok.cz