Publikováno

Jdu do voleb. Podívejte se proč

Přijal jsem nabídku vést kandidátku Strany zelených ve Zlínském kraji pro nadcházející volby. Děkuji svým kolegům za důvěru a pro vás všechny ostatní možná dlužím objasnění tohoto kroku.

Ve zkratce: Chci pomoci

  • Politika je složitá věc, ale když rezignujeme a necháme ji dělat pouze nekompetentní nebo nemorální jedince, nebudeme se mít lépe. Nežiju s přesvědčením, že mám rozhodovat o osudu této země – ale ti, kteří by to dle mého měli dělat, často stojí bokem. Takže chci pomoci.
  • U Strany zelených mě  oslovily programové cíle, přesahující horizont vlastní peněženky.
  • Vím jak využívat moderní technologie pro řešení problémů současnosti. Alespoň některých.

A podrobněji: Jsem zvyklý propojovat lidi, hledat příležitosti a řešit problémy

Ve všem co dělám se snažím propojovat lidi, hledat příležitosti a řešit problémy – ať už jsou to problémy našich klientů v eSports.cz nebo problémy špatně fungujícího státu v rámci projektu Datablog.cz. Rád bych tyto zkušenosti využil a přinesl do veřejného života nová a aktuální témata: zejména taková, která využívají možnosti moderních technologií k řešení problémů dneška.

Dostupnost informací může stejně tak zlepšit fungování státu jako přinést nové (a k přírodě šetrné) pracovní příležitosti. Navíc více než 12 let podnikám a vím, co české podnikatele trápí – z mého pohledu to nejsou vysoké daně, ale třeba nesmyslná byrokracie nebo slabá pomoc při snaze pronikat na zahraniční trhy.

Nechci se přeceňovat, chci inspirovat

Ne že bych žil s přesvědčením, že jsem já ten vyvolený, kdo má rozhodovat o osudu této země. Nebo že bych měl za cíl se stát profesionálním politikem. To v žádném případě. Naopak se takřka každý den přesvědčuju o tom, že je kolem nás mnoho lidí, které bych ve vedení měst, veřejných institucí nebo celého státu viděl mnohem radši. Ti lidé jsou různí, mají však jedno společné: pro své veřejné angažmá (zatím) nenašli ten správný důvod, okamžik nebo motivaci.

Zároveň bych tedy svým krokem rád inspiroval druhé, aby i oni v sobě našli energii více se věnovat světu kolem nás. Ten svět to určitě ocení. Politika je složitá věc, ale když rezignujeme a necháme ji dělat pouze nekompetentní nebo nemorální jedince, nebudeme se mít lépe.

A proč Strana zelených? Zde jsou moje tři důvody:

1) Je to tradiční, leč nezkorumpovaná strana s jasně ukotvenými hodnotami, vycházející z postoje velké rodiny zelených stran v Evropě. Nejsme projekt na jedno použití, lidé se v SZ angažují dlouhodobě a mají za sebou výsledky. Ne vždy je to zábava a 100% efektivní trávení času – naopak  je to často nuda v podobě nekonečných diskusí a nutnosti hledat kompromisy. Ale i o tom je demokracie. Nevěřím na to, že existuje jediná pravda a jediná správná cesta, jak spravovat stát.

2) Snažím se v životě dělat s lidmi, kterým věřím. A v SZ a kolem ní jich je velmi mnoho – proto věřím, že až půjde do tuhého, nezklamou. Samozřejmě nemohu dát ruku do ohně za každého, ale snažím se lidem důvěřovat.

3) Oslovily mě programové cíle, přesahující horizont vlastní peněženky. Zelení si uvědomují složitost současného světa i to, že neexistují jednoduchá řešení jeho problémů. A také naši zodpovědnost za tento svět. Nutí mě to přemýšlet nad tím, co dělám.

Budu rád, pokud vám budu moci odpovědět na dotaz, proč byste měli zrovna vy dát důvěru Straně zelených. Klikněte na ask.fm/michalberg a napište mi, jaké téma je pro vás důležité. Já se vám budu snažit odpovědět, co pro vás jako Zelení máme.

Publikováno

Aktivismus is the new cool

Protože jsem sám strávil hromadu času pořádáním barcampů na Vsetíně, tak sám vím jak je skvělý pocit si po akci číst články, tweety a komentáře o tom, jak se to všechno povedlo. Tímto článkem tedy týmu kolem Svati Bartíka i všem zúčastněným děkuji za skvělý brněnský víkend. Sobě i ostatním tím také připomínám jedno z často opomíjených pravidel: Stejně hlasitě, jak se dokážeme ozvat pokud jsme nespokojeni, bychom měli vyjadřovat spokojenost – čistě proto, abychom mohli být spokojeni i příště. Ale protože to by bylo na článek málo, a protože moje pokusy o vtipné články končí zpravidla trapně, přidávám ještě pár lehce patetických a naivních myšlenek, které se mi vynořili v hlavě po odeznění kocoviny a odfiltrování nánosů dopaminů z humoristické části barcampu. Co mi tedy v hlavě zůstalo?
Pokračovat ve čtení „Aktivismus is the new cool“

Publikováno

Opravdu jsme na lživou předvolební reklamu krátcí?

Opravdu je spravedlnost krátká na ty, kteří v rozporu se zákonem publikovali v médiích neoznačenou politickou reklamu, jak píše v tomto rozhovoru David Ondračka z Transparency International? Nemyslím si to. Zatímco trestní oznámení pro pomluvu, které podal Karel Schwarzenberg, bude zřejmě odloženo a samotný zákon o volbě prezidenta sankce neobsahuje, napadlo mě využít pro postih těch zakázaných reklam zákon o regulaci reklamy. Předem přiznávám, že jsem právní laik a dokážu pochopit, poku můj laický názor nějaký opravdový právník bude rozporovat.
Pokračovat ve čtení „Opravdu jsme na lživou předvolební reklamu krátcí?“

Publikováno

Prezidentská volba: Kampaň proti Fischerovi relativizuje Zemanovo nebezpečí

Na rozdíl od všech ostatních voleb nemám žádného favorita, kterého mohu doporučit s klidným srdcem. Nejprve napíšu, proč je pro mě přímá volba pozitivem a potom něco o tom, jak bych si přál, aby rozumní lidé hlasovali.

Bez ohledu na to, jaký bude výsledek, jsem rád, že přímou volbu máme – naše společnost se potřebuje neustále učit demokracii a co jiného je přímá volba prezidenta, než všem pochopitelný a jasně čitelný výukový program v reálném světě. A to i s tím rizikem, že volby může vyhrát někdo opravdu nechutný. Bude to škola demokracie, v našem případě pak škola ne tolik voličů, jako politických stran a jejich volebních strategií pro příští volby.

Nejde popřít, že lidé se o kandidáty zajímají, zjišťují si informace, sledují debaty. Příkladů je mnoho, ale jeden za všechny: ačkoli nepřeceňuju Volební kalkulačku, oceňuju že se jí klukům z KohoVolit.eu podařilo prosadit do veřejné debaty jako běžný nástroj zjišťování politického názoru. Někteří politici ji začali brát natolik vážně, že s prezidentskými volbami nijak nesouvisející a naprosto marginální otázku na podporu výuky romštiny dokonce umístil Přemysl Sobotka na svůj předvolební leták;)

Dá se očekávat, že volební účast bude velmi vysoká (nejen z průzkumů, ale i ze zkušeností například Slovenska). Je to první volba, ve které mají billboardy menší význam, ostatně jich je venku výrazně méně než u jiných typů voleb. Lidé se o prezidentské volbě baví a mnohem více než u jiných voleb se netají tím, komu dají hlas. Proč to považuju za dobré? Protože pokud svou volbu zveřejníte, budete muset více než kdy jindy si ji v diskusi – ať už má podobu pivní debaty v hospodě, facebookového tlachání nebo sofistikovaného článku – obhájit. A nutnost obhajovat svá rozhodnutí a přemýšlet o nich vede dle mého názoru k odpovědnějšímu občanskému chování.

K ničemu takovému by volba parlamentem, ve které by o novém prezidentovi rozhodovali nechutné situace v podobě vyhrožování či zapírání se poslanců jako před pěti lety, v žádném případě nevedla. S největší pravděpodobností by o novém prezidentovi rozhodlo to, na čí stranu se blahosklonně přikloní komunističtí poslanci – děkuji, tohle už opravdu nechci.

Jako bonus potom vidím osobnosti, o kterých se dříve moc nevědělo a u kterých doufám, že pokud ve volbě neuspějí, tak budou dále veřejně působit a využijí zájem o ně pro nějaké smysluplné veřejné angažmá. Ať už je to Vladimír Franz a Táňa Fischerová, kteří dokázali aktivizovat velké skupiny občanských podporovatelů a přinášejí do veřejné diskuse možná menšinové, ale o to zajímavější názory a pohledy. Nebo Zuzana Roithová, která ukázala že ženy ve vrcholné politice nemusí mít podobu blonďatých bestií nebo tupých družinářek, ale kultivovaných a schopných dam. Mimochodem, bývalá slovenská premiérka Radičová se do své funkce dostala také až jako neúspěšná kandidátka na prezidentku.

A nyní k samotným kandidátům. Není tajemstvím, že pro mě je měřítkem odpornosti v politice jeden klaus. Proto jsem kandidáty zkoumal v jeho odraze – a v podstatě jediným relevantním kritériem pro mě bylo, aby nový prezident nepředstavoval pokračování toho hnusu, jaký předváděl ten dosavadní.

Nepotřebuju ideálního prezidenta, dokonce nemám v tuto chvíli výraznější požadavky na prezidenta, než aby pokud možno už dál neškodil téhle zemi. Svoje ideální požadavky na politiky budu prosazovat v jiných volbách, kterých se aktivně účastním, a ve kterých nahlas říkám, jak by měly věci vypadat. U prezidentské osoby jsme bohužel díky Klausovi klesli tak hluboko, že mi bude ke spokojenosti stačit, když se vyjádřím, jak by to vypadat nemělo.

Z tohoto hlediska je pro mě naprosto nepřijatelné pokládat na stejnou úroveň „nebezpečnost“ Miloše Zemana a Jana Fischera, jak to činí mnoho lidí. „Hlavně ať není prezidentem Zeman nebo Fischer!,“ je slyšet ze všech stran. Ač je třeba Fischer bezpáteřní, beznázorový nebo ve vleku svých sponzorů, jsem přesvědčen, že v jeho případě pokračování odporného a nebezpečného stylu vládnutí zdaleka tolik nehrozí.

Tímto kladením Fischera na úroveň Zemana totiž dochází k velmi nebezpečnému relativizování odporností, které Miloš Zeman za doby svého vládnutí sám konal, nebo alespoň blahosklonně přehlížel. Věnujte tomu tu necelou hodinu a pusťte si znovu dokument Vládneme, nerušit. Opoziční smlouva, snaha ohýbat ústavu ve svůj prospěch, aktivní diskreditace politických soupeřů, Šloufovy kontakty s mafiánem Mrázkem, zkorumpovaná privatizace Mostecké uhelné spřáteleným kruhům, mocenské ovládnutí státních firem, spolupráce s naprosto odpornými lidmi jako je Karel Srba (později odsouzen na 12 let za přípravu vraždy Sabiny Slonkové), k tomu všechny ty alkoholické oplzlosti a nově i výsměch v podobě peněz Lukoilu a daších nepřiznaných sponzorů – dál snad netřeba pokračovat. Po shlédnutí toho dokumentu si položte si otázku, zda je něčeho podobného schopen kterýkoli z dalších kandidátů.

Prezidenta v podobě aktivní silné osobnosti jsme si po revoluci užili jak v tom dobrém, tak v tom špatném. Myslím, že je čas, aby se konečně úřad prezidenta zcivilizoval a po desetiletém extempore Václava Klause mi v podstatě stačí, aby jeho představitel nebyl tím, kdo bude určovat míru nechutnosti v České republice.

Proto říkám naprosto otevřeně, že v porovnání s Milošem Zemanem není pro mě skutečnost, že by se prezidentem stal Jan Fischer, noční můrou (nevýznamnou Bobošíkovu možno nekomentovat). Samozřejmě budu radši, pokud jím bude kdokoli jiný ze zbývajících relevantních kandidátů, ale – pokud jím bude Fischer, se všemi svými Soukupy a Chrenky za zády, je to stále lepší než Zeman. U Fischera je to v tuto chvíli jen nejistota, podezření či indicie toho, že by to mohlo být špatné, u Zemana je to naprostá jistota.

Informace koho budu volit se v tomto článku nedočkáte – v tuto chvíli to sám nevím a rozhodnu se zřejmě až na poslední chvíli. Z předchozích řádků tedy vyplývá mé jediné doporučení pro prezidentské volby: prosím, v žádném případě nehlasujte pro Miloše Zemana a pokud se setkáte s někým, kdo o jeho volbě uvažuje, snažte se mu ji s poukazem na všechna zmíněná nebezpečí rozmluvit. A pokud by byl ve druhém kole proti němu nebenesympatičtější člověk, dejte mu hlas jen pro to, aby se Zeman nestal prezidentem. Byla by to sice (slovy Martina Dejdara) „trochu legrace“, ale hlavně pro Zemana. Nám ostatním by dřív nebo později zmrzl úsměv na rtech.

Publikováno

Pavle Blažku, tenhle boj nemůžete vyhrát

  • „ženy neměly volební právo stovky let, tak nevěřím, že tím, že jim ho přiznáme, pomáháme demokracii“
  • „černoši nemohli chodit do stejných škol jako bílí stovky let, tak nevěřím, že když budou moci, pomáháme demokracii“
  • „homosexualita je přece stovky let nemoc, tak nevěřím, že když ji ze seznamu odstraníme, pomáháme demokracii“
  • „vlády neveřejně rozhodovaly stovky let všude na světě, tak nevěřím, že zveřejněním pomáháme demokracii“

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek opět na své oblíbené téma – informační společnost. Nyní ji mj. onálepkoval jako „levicovou“:

LN: Jak konkrétně chcete měnit zákon o přístupu k informacím?

Pavel Blažek: Já pouze tvrdím, že kolem „sunshine law“ se někdy odehrává tyranie menšiny, jak tomu říká odborná literatura. Přece není správné, že vám někdo třeba na deset let zbrzdí nějakou stavbu. V Americe, když se zveřejní jednání volených orgánů, za dveřmi už stojí lobbisté, kteří okamžitě diskreditují toho, kdo si dovolil hlasovat proti. Jestli vlády neveřejně rozhodovaly stovky let všude na světě, tak nevěřím, že zveřejněním pomáháme demokracii. Naopak, v něčem ji můžeme brzdit. Levice sní o informační demokracii, kdy budeme zveřejňovat úplně všechno a budeme šťastně žít. To tedy nebudeme. Já neříkám – uzavřeme to, neříkejme nic. Ani náhodou. Jen varuji před nezamýšlenými důsledky.

LN: Řekl jste: „Důsledkem je, že dnes aby se ve vládě málem každý bál, jak hlasovat, protože se to všichni hned dozvědí.“ Výsledky hlasování by neměly být známy?

PB: Neměl jsem říkat „jak hlasovat“, to bych poopravil – to mi nevadí. Myslel jsem spíš na justici. Pokud vám trestní soudce říká, že zažil, jak přísedící říká „dejme mu radši víc, nebo nás média sežerou“, tak to problém je. Neměl jsem mluvit o vládě. Anebo měl, ale jinak.

Téměř kompletní znění rozhovoru najdete na Lidovkách a v facebook postu Filipa Rožánka.

Můžeme upozorňovat a diskutovat o tom, jaká jsou rizika, spojená s překotným rozmachem internetu, jako je ztráta soukromí, ohrožení lidských práv nebo negativní změny v chování společnosti. Inciátorem takové diskuse ale musí být někdo věrohodný (napadá mě např. iure.org, která se problematice dlouhodobě věnuje) a nikoli politik ze zkorupované strany, která proslula hlubinným odporem k otevřenosti.

Pavle Blažku, naprostá otevřenost informací o vládnutí bude jednou stejnou samozřejmostí jako volební právo žen, rasová rovnost nebo dekriminalizace homosexuality. Monopol vlád na informace dřív nebo později skončí a jakýkoli boj proti otevřenosti se v konečném důsledku obrátí proti vám. Budete pak za ještě většího kašpara, než jste nyní.

Na podobné téma: Datablog.cz: Vedou otevřená data po cestě k otevřenému vládnutí a postbyrokratické době?

Publikováno

Pane prezidente, máme právo i na informace, které se vám nehodí

Václava Klause v den výročí 17. listopadu znepokojuje to, co vidí dnes a denně kolem sebe: nikoli rozkrádání a rozpad právního státu, ale „tzv. informační společnost“.

Soudobá tzv. informační společnost, což považuji za zvláště absurdní název, protože bych ji spíše nazval neinformovanou společností, s její apoteózou internetu a tzv. sociálních sítí nás ohlušuje záplavou nestrukturovaných, navíc často více méně irelevantních dat či informací. Když jsme současně poztráceli, resp. nechali si poškodit a zneuctít naše tradiční hodnotové a myšlenkové vzorce, nemáme tyto informace kam ukládat a jak je řadit a vyhodnocovat. Tímto způsobem vznikla rychle průjezdná informační dálnice směřující k nebezpečnému zapomínání.

Pane prezidente, neexistuje svoboda bez plného přístupu k informacím. Bez ohledu na to, jak je vládnoucí třída považuje za více či méně relevantní. Dostupnost informací pro všechny a svoboda s nimi nakádat podle vlastního uvážení je základem demokraticky fungující společnosti. Ostatně o tom mluví i naše ústava.

Můžeme vést diskuse o každé konkrétní interpretaci jakékoli informace, ale ne o tom, zda mají nebo nemají být informace a data všem dostupné bez omezení a bez ohledu na to, jaká je čí kapacita je vyhodnocovat.

Pokud vy osobně nemáte kapacitu informace a data o dnešním světě kam řadit a ukládat, nebo pokud se některé z informací nepasují do vašeho systému hodnot, neznamená to, že za tento deficit může právě množství dostupných informací v dnešní společnosti, ale pouze a jedině vy sám.


foto: tmkelly

Publikováno

Jak se vyrábí nenávist

Novinky.cz ve svém článku „Brusel letos raději nevztyčí vánoční strom. Má strach z islamistů“ píšou.

„Metropoli Belgie letos nezkrášlí vánoční strom, který tradičně stával na hlavním náměstí. Rozhodla tak bruselská radnice kvůli obavám z muslimské komunity, již by nasvícený křesťanský symbol Vánoc prý mohl urazit. Napsal to server Right Perspective.

Stačí několikrát kliknout a člověk zjistí, že vše je úplně jinak. The Right Perspective, což je web jakési americké extrémní pravicové rozhlasové talk show, napsal o celé akci na základě názoru křesťanskodemokratické političky Biancy Debaets v článku na webu Brussel Nieuws. A to přesto, že onom článku mluvčí bruselského starosty něco takového zásadně odmítá. Na RightPerspective, ale ani na desítkách dalších webů, které zdánlivě šokující zprávu bulvárně převzaly, se toto odmítnutí už neobjevuje.

According to Nicolas Dassonville, spokesman for Mayor Thielemans (PS), the change has nothing to do with anti-religious motives. „In that case we would still have deleted the crib?“ (Změna nemá nic společného s protináboženskými motivy. Proč bychom jinak neodstraňovali betlém?)

Brusel podle toho, co se z automatizovaného překladu dá vyrozumět, namísto stromu živého bude stavět nějaký strom umělý s vyhlídkovou věží a instalací z televizních obrazovek (electronic winter tree), jak je možné vidět zde. Proti modernistickému stromu se sice zvedl mezi místními občanský odpor, ale vytvořit z něj záminku pro nenávistný článek na nejčtenějším českém online médiu je víc než děsivé.

Publikováno

Muž ze Strany zelených: Úředníci nás neuživí. Lidé, podnikejte

Pro budoucnost Česka není nejdůležitější, aby zde do dotovaných průmyslových zón umisťovaly své montovny zahraniční firmy, ale aby se co nejvíce lidí pokusilo podnikat a vytvářet tak další pracovní místa. Státní úředníci nás v budoucnu neuživí. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz to řekl úspěšný podnikatel a předseda Strany Zelených ve Vsetíně Michal Berg. Řeč byla i o aroganci některých politiků a korupci.

více na Parlamentnilisty.cz