Warning: Creating default object from empty value in /mnt/data/accounts/m/michalberg/data/www/michalberg.cz/wp-content/themes/blox/framework/zilla-theme-functions.php on line 141
Recenze návštěvy galerie a muzea 14|15 – Baťův institut ve Zlíně | Michal Berg . cz

Recenze návštěvy galerie a muzea 14|15 – Baťův institut ve Zlíně

Deštivá nedělní předpověď a nedostatek podnětů z týdenního home-office nás v neděli vylákal k návštěvě nedávno otevřené zlínské atrakce s názvem 14|15 Baťův institut. Adaptace budovy ze 40. let na nové sídlo zlínského muzea a galerie (a co nevidět i knihovny) stála přes 900 milionů korun, tak jsme se zajeli podívat, co se za ty peníze podařilo vytvořit.

Kromě lehkého PR v místních médiích nebylo květnové otevření institutu příliš propagováno, čehož důsledkem je zatím nepříliš rozšířené povědomí o nové atrakci krajského města. Za celé chladné nedělní odpoledne jsme ve všech prostorech potkali stěží dvacet návštěvníků. Přitom má (přes všechny dále vyjmenované výhrady) Baťův institut určitě co nabídnout.

Konkrétní dojmy jsou roztřídeny do kategorie pozitiv a negativ, nehodnoceny zůstaly skutečnosti, které dostanou finální podobu až po otevření celého areálu (jako např. absence kavárny nebo galerijní prodejny či provizorní vzhled studijních a edukačních prostor). Na druhou stranu, vstupné je i v tomto záběhovém provozu v plné výši, a proto případného návštěvníka částečná nedodělanost některých prvků nemusí zase tolik zajímat.

Pozitiva 14|15 Baťova institutu

Výtvarná expozice „Prostor Zlín“ a „Řády vidění“
Odmyslíme-li si nic neřikající a možná i zavádějící názvy, jedná se o naprosto fenomenální expozici výtvarných děl českých autorů 19. a 20. století, kombinovanou s částí věnovanou zlínské architektuře a lehce i zlínské historii průmyslového designu. Filla, Toyen, Zrzavý, Mucha, ale také Rittstein nebo Kokolia mají navíc velmi důstojnou galerijní formu prezentace s dobře zpracovanými doplňkovými materiály. Podle mě by tohle měl vidět každý gymnazista jako základní průřez moderním výtvarním uměním.

Expozice „Moderní cestovatelství“
Tato expozice je věnována dvojici Hanzelka + Zikmund, ale také pozapomenutému cestovateli Eduardu Ingrišovi či manželům Škulinovým. Originál Tatry 87, se kterou jeli H+Z na své první cestě, je nádherný.

Krátkodobé výstavy
Všechny tři krátkodobé výstavy: Speciál k Cyrilometodějskému výročí, výstava o policejní práci s názvem „Místo činu“ i profil Ulmské školy designu byly zajímavé. Všechny tři měly rozsah „tak akorát“, všechny byly zpracovány na velmi slušné úrovni a svým tematickým rozptylem nabídnou něco pro každého.

Ochotné paní průvodkyně
Komentovanou prohlídku sekce Řády vidění a Prostor Zlín nám paní ochotně přizpůsobila a i další dámy byly velmi milé a ochotné.


Vtip s „píchačkami“
Na rub kartičky, sloužící jako plánek expozice, si můžete „odpíchnout“ návštěvu šesti jejich částí na originálních píchačkách, a odnést si tak netradiční suvenýr.

Slušný web
www.14-15.cz je vcelku přehledný web, dobře funkční i na mobilu a vše potřebné jsme se z něj před návštěvou dozvěděli a přispěl k tomu, že jsme do Zlína vyrazili.

Čtvrteční delší otevíračka
Ve čtvrtek je otevřeno až do osmi večera, oproti standardní zavíračce v šest. Může někomu přijít vhod.

Negativa 14|15 Baťova institutu

Ceník a cena
Jak na webu, tak na místě samotném je ceník velmi nepřehledný. Návštěvník, přicházející poprvé, nemá šanci rozpoznat, jakou vstupenku vlastně má chtít a plán prohlídek mu v tom díky svým nicneříkajícím názvům příliš nepomůže. Nakonec jsme paní u pokladny bezradně řekli, ať nám dá vstupenku na všechno, z čehož se vyklubala pro mě cena 378 Kč (Klárka měla studentskou slevu a platila 218 Kč.) Zřejmě nás tedy vzali na hůl, protože tyto částky se v ceníku nikde nevyskytují. Reklamoval jsem to emailem a opravdu se stala chyba, vstup do všech prostor měl stát 249 Kč, resp. 159 pro studenty, přeplatek mi paní Koutná z infocentra s omluvou vrátila. Nicméně platební terminál by zřejmě neměl umožnit vytisknout vstupenku, která není v ceníku (což je ale spíše problém jeho dodavatele).

Pro srovnání, celodenní vstupenka do pařížského Centre Pompidou stojí 11-13 euro, a za den jej máte docela problém projít. Londýnská Tate modern je až na speciální výstavy zdarma.

Moje doporučení je celou nabídku vstupného zjednodušit, odstranit nesmyslné dělení na „muzeum“, „galerie“ a „výstavy“ a oddělit vstupné pro školní kolektivy. Revizi by si zasloužily i samotné ceny – příjdou mi vysoké nejen v porovnání se zahraničím, ale i např. Moravskou galerií v Brně nebo muzeem Tatra v Kopřivnici, které je s expozicí „Princip Baťa“ rozsahem srovnatelné. Na druhou stranu je pravda, že pokud máte štěstí a příjdete ve vhodný čas, dostanete komentovanou prohlídku zdarma.

Forma expozice Princip Baťa
Ačkoli informačně je tato nejrozsáhlejší část vcelku zajímavá, její forma se moc nepovedla. Množství exponátů by si zasloužilo možná o polovinu větší prostor, pohyb mezi stísněnými součástmi expozice je často chaotický a některé plochy s texty byly dokonce překryty exponáty před nimi, nebo byly nečitelné velmi daleko za zábradlím, za které nebylo možné vstoupit. Vystavené stroje na výrobu obuvi měly zvláštní názvy a nebylo u nich vysvětleno, k čemu vlastně slouží – o samotné výrobě obuvi toho nevím o nic víc než před návštěvou (informace o firmě Baťa a všem co s ní souvisí jsou naopak dostačující).

Expozice bývalého muzea obuvi
Samotné exponáty, tedy boty z celého světa, jsou zajímavé, ale jejich umístění do tmavé části sálu neumožňuje jejich pohodlnou prohlídku. U vitrín nejsou popisky, ale jen čísla, takže je nutné luštit popisy bot v papírovém průvodci, přičemž osvětlení je jen sporé. Velmi nepříjemné jsou i blikající obrazovky na stěnách, které mají jen dekorativní funkcí (běží na nich kratičké smyčky videoartu) a jejich blikání bylo mým očím velmi nepříjemné.

Statická forma expozic
Člověk by očekával, že při tvorbě úplně nové expozice se do výsledku projeví moderní muzejní trendy a expozice budou interaktivní, moderně pojaté a budou se snažit zaujmout i děti a mládež. To se, až na výjimky, příliš nepovedlo. Drtivou většinu expozic tvoří statické vitríny, obrazy a informační panely (byť graficky velmi pěkně vyvedené) a k tomu několik projekcí. Interaktivitu zajišťuje jeden stolek s možností sestavit si papírovou botu (papír při naší návštěvě chyběl) a hra na principu „Člověče nezlob se“, popisující pracovní den baťovského mládence. Naprosto nevyužita zůstala možnost interakce například v sekci věnované zlínskému animovanému filmu (z hlavy mě napadl např. videokiosek se soutěží „Poznej Večerníček“, dílna pro vyzkoušení si tvorby animovaného filmu nebo třeba „jen“ plyšové figurky na hraní). Podobné příležitosti se nabízely i v sekcích o cestování nebo výrobě obuvi (nebo i u „policení“ výstavy Místo činu), jen trochu přemýšlet.

Chybí atraktivní obsah pro děti
Souvisí i s přechozím bodem. Zatímco světové galerie se snaží návštěvy s dětmi podporovat, zde se na webu člověk o tom, co je v muzeu pro děti, příliš nedozví. Bod navíc akorát za rodinné vstupné (ovšem nesmyslně omezené na maximálně dvě děti). Podle informací paní průvodkyně se ovšem některé prostory pro workshopy ještě budou dodělávat, takže alespoň zde snad vznikne část, která bude atraktivní i pro děti, na čas je zabaví a rodiče si budou moci prohlédnout Fillovy obrazy nebo Gahurovy stavby.

Drobné nepříjemnosti
Odpustit by se daly drobné nepříjemnosti, které je možné jednoduše napravit, ale je asi vhodné je vyjmenovat: ne úplně funkční navigace (chybí například označení dveří, takže člověk lomcuje těmi nesprávnými), nefunkčně navrženy jsou i vysouvací popisky k modelům architektury (prý se chystá náprava), zamrzí i otočený plánek na letáku, který obdržíte v pokladně (do každého patra vstoupíte ze strany, která je na plánku vzhůru nohama, takže jej nelze pohodlně využít jako mapku a nevíte, na kterou stranu se vydat).

Online rezervační systém
V návaznosti na chaotický systém vstupného je použití rezervačního systému složité – člověk se nedozví, jak a co by si měl rezervovat nebo rovnou koupit. Zásadní chybou je také nemožnost použít rezervační systém pro návštěvu v ten samý den a pokud chcete v rámci návštěvy institutu vidět i legendární Baťovu kancelář ve výtahu 21. budovy, musíte se objednat dva týdny předem.

Finanční náklady a souvislosti

Rekonstrukce budov 14 a 15 stála přes 900 milionů, což není málo. Nové moderní prostory všechny instituce i jejich návštěvníci přivítají, otázkou je, zda jej dokáže jeho vedení naplnit dostatečně zajímavým obsahem a aktivitami i mimo stálé expozice – snad se to podaří. A samozřejmě, zda jeho provoz nebude příliš velkou zátěží veřejných rozpočtů.

Zapomenou se ale nesmí ani na původní objekty, které se do 14|15 přestěhovaly. Bývalý dům umění má město v plánu rekonstruovat zpět na Památník Tomáše Bati, což bylo jeho původní určení po otevření v roce 1933. I kdyby se nakonec požadovaných 50-70 milionů na rekonstrukci podařilo sehnat, je otázkou, co by mělo být obsahem památníku. Expozice „Princip Baťa“ v Baťově institutu pokrývá osobu Tomáše Bati i historii firmy docela podrobně a z velké části by tak památník musel mít duplicitní obsah s expozicí ve 14. budově.

S dalšími dvěma budovami, tedy zlínským zámkem a budovou bývalé knihovny si město ví rady ještě méně. Záměr pronajmout zámek se nevydařil, zájemce byl jediný a navíc chtěl pouze restauraci. Co bude s bývalými prostory expozic v památkově chráněném objektu (který tedy není možné nijak výrazně přestavět) není jasné. Podobné to je s nejasným využitím knihovny – Zlín má nyní dvě nejmodernější knihovny v Česku (druhá je univerzitní), ale také prázdnou historickou budovu v centru.

Navštívit či nenavštívit?

Určitě ano, i když bude možná lepší návštěvu odložit na podzim nebo ještě lépe přijít až za rok, až budou vychytané provozní nedostatky. Nebo pro ni využít některou z akcí, jako je např. muzejní noc, a výrazně ušetřit. Vysoké a chaotické ceny vstupného jsou jedním z nedostatků, který se dá lehce napravit. Horší to bude s nevyužitým potenciálem moderních a interaktivních expozic – tady se člověk nemůže zbavit dojmu, že to mohlo být mnohem zajímavější. Pro fanoušky zlínské architektury a milovníky českého výtvarného umění posledních 120 let je ale návštěva jednoznačná věc.