Proč někteří poslanci neudrží myšlenku ani dvě minuty? Hlasování o registru smluv pod elektronickou tužkou

  • O tom, že prokorupční koalice ČSSD, KSČM, KDU-ČSL a ODS prosadila ve sněmovně zásadní vykostění zákona o registru smluv, už bylo napsáno mnohé.
  • Detailní pohled na hlasování pak odkrývá mnohé otázky. Jak například vysvětlit, že někteří poslanci v rozmezí několika minut dokážou na projednávanou věc změnit názor třeba třikrát?
  • A opravdu naše zákony schvalují lidé, kteří nedokážou dvě minuty udržet myšlenku?

Hlasování o změnách v registru smluv mělo mnoho pozměňovacích návrhů, ale jen dva z nich byly naprosto zásadní. V prvním se jednalo o vyjmutí všech státních podniků, ve druhém pak o vyjmutí firem vlastněných kraji a obcemi. Velmi důležité pak samozřejmě bylo závěrečné hlasování o finálním znění zákona.

Shodou okolností právě tato tři klíčová hlasování byla několikrát opakována. Představují proto dobrou příležitost podívat se na to, jak poslanci hlasují při opakovaných hlasováních. Dámy a pánové, první analýza elektronickou tužkou v dějinách české sněmovny je tady.

Případ první: státní podniky vypadly až na pátý pokus!

Nejprve se podíváme na bod, který přinesl vynětí státních podniků komplet. Při prvním hlasování návrh nebyl přijat. Poslankyně Hubáčková (KSČM) však zpochybnila své hlasování a hlasovalo se znovu.

A co se nestalo? Při druhém hlasování o dvě minuty později svůj názor změnili ve prospěch návrhu Benešová, Novotný a Hamáček (ČSSD), naopak svou podporu stáhli Berdychová (ANO) a Kudela (KDU). Dvě minuty rozdílu a pět odlišných názorů.

Na přijetí to ale stále nestačilo, ze 159 poslanců hlasovalo pro jen 79.

V tu chvíli si Petr Bendl (ODS) najednou vzpomněl, že hlasoval špatně, a opět hlasování zpochybnil. Přitom Bendl, který se v prvním hlasování zdržel, ve druhém rozporoval že chtěl hlasovat pro. Opravdu to dává nějaký smysl?

Každopádně matador týmu ODS vybojoval svým nasazením třetí hlasování. A neuvěříte, co se stalo v něm! Jeho kolegové Adamec a Blažek si najednou uvědomili, že pokyn „trenérů“ zněl jinak, a proto namísto dosavadních tlačítek „zdržuji se“ zamířily jejich prsty na tlačítko „pro“. Jména těchto borců si zapamatujte, ještě o nich uslyšíte.

Náhlé prozření nenastalo ale jen v týmu ODS. O to, že by smlouvy neměly zveřejňovat státní firmy, se najednou chtěli zasadit i Margita Balaštíková (ANO) a Jan Chvojka z ČSSD. Poslanec Kudela po vzoru lidovecké tradice opět otočil a nyní byl pro.

Návrh byl tedy přijat! Oslava z řad lobbistů státních firem ale ještě nebyla na místě. Hlasování totiž zpochybnil Leoš Heger (TOP 09), kterému byl započítán hlas pro, ale rozporoval, že chtěl hlasovat proti.

A tak se hlasovalo počtvrté. Že změnil hlas Kudela z KDU, už nikoho nepřekvapí, nyní se tento „fajny chlap“ (jak se sám nazývá na svém Twitteru) pro změnu zdržel. Probudila se poslankyně Lorencová (ANO) a poprvé hlasovala pro. Názor změnil i doposud konstantně se zdržující Seďa (ČSSD), byl nyní pro.

Ale ani tohle nebyl konec, hlasování zpochybnil Vozka (ANO) a hlasovalo se popáté.

Únava už zjevně zkosila Jandáka (odhlásil se a nehlasoval), Lorencová našla poslední zbytky sil, vrátila ke svému původnímu názoru a svůj hlas pro ubrala, naopak Sklenák a Zavadil (ČSSD) po zdržení se ve čtvrté rundě nyní zasprintovali a zase hlasovali pro zákon.

A Kudela (KDU)? Toho zřejmě řídí siderické kyvadlo, protože opět otočil a hlasoval pro. Během 15 minut neudržel své předchozí hlasování ani jednou…

Sečteno a podtrženo, celkem šestnáct poslanců dokázalo v rozmezí 15 minut nějak změnit názor na to, zda mají mít státní podniky povinnost zveřejňovat své smlouvy, a někteří z nich hned několikrát.

Vyjmutí městských a krajských firem

Státní podniky byly tedy vyjmuty, ale ještě bylo potřeba vyjmout většinu obecních a krajských firem. K tomu mělo dojít v bodě pod číslem J6.

Při prvním pokusu návrh neprošel, chyběl jeden hlas. Třeba proto, že se zdržely opory ČSSD Chvojka, Sklenák a Seďa, ale také nám už známá úderka ODS Blažek, Adamec a Bendl.

Jan Chvojka si ale vzpomněl, že by nakonec ty podniky přece jen rád tíhy zveřejňování smluv zbavil, a hlasování zpochybnil.

A co se nestalo? Ve druhém hlasování hlasy pro dodali sociální demokraté Sklenák, Chvojka a Seďa. Poslední jmenovaný po schválení zákona jako celku pro Český rozhlas uvedl, že „… s tím návrhem tak, jak prošel, nechtěl mít nic moc společného“, ale už jaksi zapomněl, že díky svému hlasování pro tuto výjimku s jeho výslednou podobou měl společného velmi mnoho.

Notičky zřejmě dorazily najednou i pro trojici Adamec, Blažek a Bendl z ODS, kteří změnili názor a byli zčistajasna pro. Počet hlasů už byl tedy dostatečný a nevadilo ani to, že svůj hlas změnil z „pro“ na „zdržuji se“ i jeden z hrdinů tohoto zápasu o transparentnost Petr Kudela z KDU.

Souhrn? Během dvou minut hned sedm poslanců dokázalo změnit svůj názor při hlasování o stejné věci.

Finální hlasování o zákonu jako celku

V něm pečlivý divák souboje o registr smluv už dobře věděl, na koho se zaměřit.

Při prvním pokusu o schválení celého zákona bylo ze 161 přihlášených poslanců a poslankyň pro pouze 80 a zákon nebyl přijat (je potřeba, aby získal nadpoloviční většinu všech přítomných). „Kostící komando“ ale zachránil předseda klubu ČSSD Roman Sklenák, který zpochybnil své hlasování a hlasovalo se znovu.

A přišla finální parádička klubu ČSSD. Nytrová, Seďa a Chvojka se odhlásili, a snížili tak kvorum potřebné pro přijetí zákona. Obdobně se zachoval Beznoska (ODS).

Naopak Radek Vondráček, vida že je pouze jediný z klubu ANO, který pro zákon hlasuje, svůj hlas pro v opakovaném hlasování stáhl.

I tak ale hlas Sklenáka a snížení kvóra po odstoupení několika poslanců na přijetí stačilo. O jediný hlas.

Zkušený divák si povšimne, že poslanec Kudela dal zapomenout na své matné výkony a v opakovaném finálním hlasování se pevně dvakrát po sobě postavil na stranu vítězů z řad zatmívačů.

Zákony ovlivňují zásadně i ti, kteří pro ně nehlasují

Jediný zákon, tři hlasování a takový chaos. Co se potom asi děje při těch stovkách dalších hlasování, která ve sněmovně probíhají? Nebo to není chaos, ale naopak poslanci velmi umně využívají faktu, že jejich počínání téměř nikdo nesleduje? Výsledkem je každopádně také málo známý fakt, že na konečné podobě zákona (mnohdy k horšímu) se díky svému hlasování pro pozměňovací návrhy či snížením kvóra podílí i ti, kteří nakonec pro zákon jako celek nehlasují. Když pak dojde na ojedinělou snahu získat od poslanců vyjádření, proč ten či onen zákon podpořili, jsou lidé jako Blažek, Adamec a Bendl mimo okruh podezřelých, přestože bez nich by zákon v takové podobě vůbec k finálnímu hlasování neprošel.

Ne že by bylo možné očekávat, že by se zmínění matadoři ODS chtěli veřejnosti zpovídat, pokud by na ně dotaz směřoval. Mnozí poslanci o důvodech svých rozhodnutí prostě mlčí.

Ukazuje se totiž, že nést odpovědnost za své kroky je v českém parlamentu stále nedostatková schopnost. Skoro tak nedostatková jako schopnost udržet své rozhodnutí v rozmezí několika minut.

Proč někteří poslanci neudrží myšlenku ani dvě minuty? Hlasování o registru smluv pod elektronickou tužkou

Hlasování o změnách v registru smluv mělo mnoho pozměňovacích návrhů, ale jen dva z nich byly naprosto zásadní. V prvním se jednalo o vyjmutí všech státních podniků, ve druhém pak o vyjmutí firem vlastněných kraji a obcemi. Velmi důležité pak samozřejmě bylo závěrečné hlasování o finálním znění zákona.

Shodou okolností právě tato tři klíčová hlasování byla několikrát opakována. Představují proto dobrou příležitost podívat se na to, jak poslanci hlasují při opakovných hlasováních. Dámy a pánové, první analýza elektronickou tužkou v dějinách české sněmovny je tady.

Případ první: státní podniky vypadly až na pátý pokus!

Nejprve se podíváme na bod, který přinesl vynětí státních podniků komplet. Při prvním hlasování návrh nebyl přijat. Poslankyně Hubáčková (KSČM) však zpochybnila své hlasování a hlasovalo se znovu.

A co se nestalo? Při druhém hlasování o dvě minuty později svůj názor změnili ve prospěch návrhu Benešová, Novotný a Hamáček (ČSSD), naopak svou podporu stáhli Berdychová (ANO) a Kudela (KDU). Dvě minuty rozdílu a pět odlišných názorů.

Na přijetí to ale stále nestačilo, ze 159 poslanců hlasovalo pro jen 79.

V tu chvíli si Petr Bendl (ODS) najednou vzpomněl, že hlasoval špatně a opět hlasování zpochybnil. Přitom Bendl, který se v prvním hlasování zdržel, ve druhém rozporoval že chtěl hlasovat pro. Opravdu to dává nějaký smysl?

Každopádně, matador týmu ODS vybojoval svým nasazením třetí hlasování. A neuvěříte, co se stalo v něm! Jeho kolegové Adamec a Blažek si najednou uvědomili, že pokyn „trenérů“ zněl jinak, a proto namísto dosavadních tlačítek „zdržuji se“ zamířily jejich prsty na tlačítko „pro“. Jména těchto borců si zapamatujte, ještě o nich uslyšíte.

Náhlé prozření nenastalo ale jen v týmu ODS. O tom, že by smlouvy neměly zveřejňovat státní firmy, se najednou chtěli zasadit i Margita Balaštíková (ANO) a Jan Chvojka z ČSSD. Poslanec Kudela po vzoru lidovecké tradice opět otočil a nyní byl pro.

Návrh byl tedy přijat! Oslava z řad lobbistů státních firem ale ještě nebyla na místě. Hlasování totiž zpochybnil Leoš Heger (TOP09), kterému byl započítán hlas pro, ale rozporoval že chtěl hlasovat proti.

A tak se hlasovalo počtvrté. Že změnil hlas Kudela z KDU už nikoho nepřekvapí, nyní se tento „fajny chlap“ (jak se sám nazývá na svém twitteru), pro změnu zdržel. Probudila se poslankyně Lorencová (ANO) a poprvé hlasovala pro. Názor změnil i doposud konstatně se zdržující Seďa (ČSSD), byl nyní pro.

Ale ani tohle nebyl konec, hlasování zpochybnil Vozka (ANO) a hlasovalo se popáté.

Únava už zjevně zkosila Jandáka (odhlásil se a nehlasoval), Lorencová našla poslední zbytky sil, vrátila ke svému původnímu názoru a svůj hlas pro ubrala, naopak Sklenák a Zavadil (ČSSD) po zdržení se ve čtvrté rundě nyní zasprintovali a zase hlasovali pro zákon.

A Kudela (KDU)? Toho zřejmě řídí siderické kyvadlo, protože opět otočil a hlasoval pro. Během 15 minut neudržel své předchozí hlasování ani jednou…

Sečteno a podtrženo, celkem šestnáct poslanců dokázalo v rozmezí 15 minut nějak změnit názor na to, zda mají mít státní podniky povinnost zveřejňovat své smlouvy, a někteří z nich hned několikrát.

Vyjmutí městských a krajských firem

Státní podniky byly tedy vyjmuty, ale ještě bylo potřeba vyjmout většinu obecních a krajských firem. K tomu mělo dojít v bodě pod číslem J6.

Při prvním pokusu návrh neprošel, chyběl jeden hlas. Třeba proto, že se zdržely opory ČSSD Chvojka, Sklenák a Seďa, ale také nám už známá úderka ODS Blažek, Adamec a Bendl.

Jan Chvojka si ale vzpomněl, že by nakonec ty podniky přece jen rád tíhy zveřejňování smluv zbavil a hlasování zpochybnil.

A co se nestalo? Ve druhém hlasování hlasy pro dodali sociální demokraté Sklenák, Chvojka a Seďa. Posledné jmenovaný po schválení zákona jako celku pro Český rozhlas uvedl, že „..s tím návrhem tak, jak prošel, nechtěl mít nic moc společného“, ale už jaksi zapomněl, že díky svému hlasování pro tuto výjimku s jeho výslednou podobu měl společného velmi mnoho.

Notičky zřejmě dorazily najednou i pro trojici Adamec, Blažek a Bendl z ODS, kteří změnili názor a byli zčistajasna pro. Počet hlasů už byl tedy dostatečný a nevadilo ani to, že svůj hlas změnil z „pro“ na „zdržuji se“ i jeden z hrdinů tohoto zápasu o transparentnost Petr Kudela z KDU.

Souhrn? Během dvou minut hned sedm poslanců dokázalo změnit svůj názor při hlasování o stejné věci.

Finální hlasování o zákonu jako celku

V něm pečlivý divák souboje o registr smluv už dobře věděl, na koho se zaměřit.

Při prvním pokusu o schválení celého zákona bylo ze 161 přihlášených poslanců a poslankyň pro pouze 80 a zákon nebyl přijat (je potřeba, aby získal nadpoloviční většinu všech přítomných). „Kostící komando“ ale zachránil předseda klubu ČSSD Roman Sklenák, který zpochybnil své hlasování a hlasovalo se znovu.

A přišla finální parádička klubu ČSSD. Nytrová, Seďa a Chvojka se odhlásili a snížili tak kvorum potřebné pro přijetí zákona. Obdobně se zachoval Beznoska (ODS).

Naopak Radek Vondráček, vida že je pouze jediný z klubu ANO, který pro zákon hlasuje, svůj hlas pro v opakovaném hlasování stáhl.

I tak ale hlas Sklenáka a snížení kvóra po odstoupení několika poslanců na přijetí stačilo. O jediný hlas.

Zkušený divák si povšimne, že poslanec Kudela dal zapomenout na své matné výkony a v opakovaném finálním hlasování se pevně dvakrát po sobě postavil na stranu vítězů z řad zatímvačů.

Zákony ovlivňují zásadně i ti, co pro ně nehlasují

Jediný zákon, tři hlasování a takový chaos. Co se potom asi děje při těch stovkách dalších hlasování, které ve sněmovně probíhají? Nebo to není chaos, ale naopak poslanci velmi umně využívají faktu, že jejich počínání téměř nikdo nesleduje? Výsledkem je každopádně také málo známý fakt, že na konečné podobě zákona (mnohdy k horšímu) se díky svému hlasování pro pozměňovací návrhy či snížením kvóra podílí i ti, kteří nakonec pro zákon jako celek nehlasují. Když pak dojde na ojedinělou snahu získat od poslanců vyjádření, proč ten či onen zákon podpořili, jsou lidé jako Blažek, Adamec a Bendl mimo okruh podezřelých, přestože bez nich by zákon v takové podobě vůbec k finálnímu hlasování neprošel.

Ne že by bylo možné očekávat, že by se zmínění matadoři ODS chtěli veřejnosti zpovídat, pokud by na ně dotaz směřoval. Mnozí poslanci o důvodech svých rozhodnutí prostě mlčí.

Ukazuje se totiž, že nést odpovědnost za své kroky je v českém parlamentu stále nedostatková schopnost. Skoro tak nedostatková, jako schopnost udržet své rozhodnutí v rozmezí několika minut.

Polemika s profesorem Milanem Zeleným

Moje polemika s profesorem Zeleným, uveřejněná v LN. Odkaz na jeho původní článek: zde.

Velká tlustá pomalá housenka je zajímavé přirovnání pro současnou ekonomiku, mnohem lépe by se ale hodilo pro pojmenování obsahu rozhovoru s Milanem Zeleným (LN 13. 8.). Své odpovědi totiž dokázal napěchovat mnoha ekonomickými teoriemi a přitom mu ušlo, že si vzájemně odporují. Vylíhnutého motýla v podobě pointy nebo alespoň myšlenkové konzistence se čtenář nedočkal.

Za povšimnutí stojí například litanie nad prodejem českých podniků jako Pilsner Urquell v 90. letech, kterou následně vystřídá teze, že „stát zničil svobodný trh“ a nemá se „vtírat“ do ekonomiky. Právě takové nevtírání se státu do ekonomiky je přitom jedním z důvodů, proč se na mnoha místech planety projevují zejména negativní dopady globalizace. Tam, kde neexistují nebo nejsou vymáhána pravidla pro ochranu životního prostředí, důstojné pracovní podmínky nebo nezkorumpované tržní prostředí, tam ekonomická globalizace dopadá na lidi, lokální ekonomiku i životní prostředí nejhůře. Budoucnost pan Zelený vidí ve znovunastartování lokálních jader výroby. Jak ale mohou být taková jádra úspěšná, když s globalizovanou konkurencí, která stlačila náklady na produkci čehokoli, jak nejníže to šlo, nemají vůbec šanci soupeřit?

Mimochodem, při zpětném pohledu na privatizaci českých podniků po roce 1989 je možné najít kritický pohled na všechny způsoby, kterými byla provedena. Kuponové privatizaci – a hlavně tomu, co následovalo – chyběl právní rámec. Přímé prodeje zahraničním investorům vedly ke dnes kritizovanému postavení Česka jako subdodavatele zahraničních vlastníků. A privatizační projekty do rukou managementu skončily zejména vzhledem k absenci kapitálu tak, že jsme je ještě dlouhá léta sanovali z veřejných financí prostřednictvím tzv. bankovního socialismu. Nevyzkoušena byla snad jen metoda privatizace do rukou zaměstnanců, ale pokud ji někdo v té době byť jen zmínil, byl nemilosrdně označen za zastánce starých pořádků a nepřítele svobody. Měly tedy dle Zeleného podniky zůstat v rukou státu?

Profesor Zelený také – z mého pohledu správně – upozorňuje na riziko nedostatku diverzity, které ve všech ekosystémech vede k vyšší zranitelnosti. Jak ale zajistit diverzitu myšlenek, algoritmů a počítačových programů, které ze své podstaty díky svému jednoduchému šíření podporují ještě větší unifikaci?Opravdu si každý bude vyvíjet vlastní software pro 3D tisk, nebo se spíše prosadí ten nejlepší nebo nejsilnější? Nedopadne to nakonec tak, že si ve všech městech po celém světě budeme tisknout stejná auta, počítače nebo „vertikální farmy“, stejně jako nyní sledujeme stejné televizní seriály, nosíme stejné oblečení a používáme stejné sociální sítě?

Pokud se o diverzitu nepečuje, tak pod tíhou globalizace mizí. A jsou to často zásahy státu, které tuto péči o diverzitu představují – diverzitu v přírodě, kultuře, v přístupech ke vzdělávání nebo obecně ve společnosti jako takové. A prostřednictvím antimonopolních zákonů i diverzitu na trhu. Z toho vyplývá jediné: potřebnou diverzitu a ekonomiku bez zásahů státu najednou mít nejde.

Hledám kolegu nebo kolegyni

V poslední době v eSports.cz rosteme víc než kdy jindy, počet projektů i jejich náročnost roste a i díky mým dalším aktivitám cítím, že potřebuju část své denní pracovní náplně předat někomu dalšímu, abych měl dost prostoru se věnovat tomu podstatnému.

Hledám tedy někoho, koho by bavilo dělat to, co dělám já, a byl by k dispozici na plný úvazek.
Pokračovat ve čtení „Hledám kolegu nebo kolegyni“

Veselka je ukrajinsky duha

Poslední půlrok pro mě znamenal obrovskou hromadu zážitků, setkání a nových objevů. Mám za sebou organizaci barcampu i blešího trhu nebo tři skvělé akumulátory s limi okolo zelených. Debaty s europoslancem, senátorku i vsetínskými seniory. Výlety do Sudet i do Kodaně. Start projektů Skutečně zdravá škola a Vsetínské fórum. Nervydrásající hokejovou sérii Opava-Vsetín. Večeři v domácí restauraci i koncert Mňágy v Opicích. Přednášky pro byznysmeny i studenty gymnázia. Pracovní cesty za novým podnikatelským dobrodružstvím, další růst naší firmy a další šikovné lidi v ní.
Pokračovat ve čtení „Veselka je ukrajinsky duha“

Michal Kašpárek: inspirující Morozov českého internetu

Michal Kašpárek se do své role „Jevgenije Morozova českého internetu“ vžil opravdu s vervou. Poté, co během uplynulých 12 měsíců rafinovaně vyhejtoval (nebo kriticky zpochybnil – záleží na úhlu pohledu) postupně podnikatelské inkubátory, volební kalkulačku, dokument Šmejdi, projekt Demagog.cz
nebo dokonce hokejové zlato z Nagana, si vzal na paškál vcelku neškodný fenomén inspirace.

Pro Michala je to prázdné slovo, které neznamená nic konkrétního, nenutí o věcech přemýšlet a v konečném důsledku je to jen namaškaráděná prokrastinace. Ostatně, všechna adjektiva Michalova hodnocení si přečtěte sami.

Možná je problém v tom, že si Michal spojuje potřebu inspirace pouze se světem umění, což nezbytně vede k nařčení ze snahy povyšovat běžnou práci na umění. Copak se ale ani skladník ve šroubárně nemůže u nikoho inspirovat? Třeba jen v tom, jak má vychovávat své děti?

Neinspirujeme se – my kluci co si sestavujeme inspirační seznamy – imaginárními můzami, dokonce ani pobytem na inspirativních akcích, ale konkrétními lidmi. Tím jak s nimi spolupracujeme, jak se s nimi setkáváme nebo jak je sledujeme.

Možná někdo dokáže přijít na ty nejlepší nápady nebo zažít ty nejlepší okamžiky sám. Pro mě to jsou ale lidé – a jejich konkrétní kroky – co mě přivádí na nové myšlenky a přináší osobní obohacení.

Někdo v člověku nechá hlubší stopu, někdo téměř žádnou, někdo vás odpuzuje. Je to přirozené. Ve mě obvykle pozitivní dojmy nechávají například lidé, kteří za sebou mají konkrétní práci, kterou považuju za přínosnou. Nebo ti, kteří mě nutí o věcech přemýšlet jinak, než je mi vlastní, protože komfortní zóny si člověk užije až až.

Michal namísto instantní inspirace doporučuje pracovat a učit se. Dovolím si zachovat ten luxus spolupracovat a učit se od lidí, kteří mě inspirují.

PS: V prvním vydání mého „inspirativního seznamu“ před dvěma lety figuroval i Michal Kašpárek. A vypadá to, že se jím nechám inspirovat i nadále – přestože s ním mnohdy nesouhlasím. Snad pro mě tato inspirace nebude jedovatá :)