- O tom, že prokorupční koalice ČSSD, KSČM, KDU-ČSL a ODS prosadila ve sněmovně zásadní vykostění zákona o registru smluv, už bylo napsáno mnohé.
- Detailní pohled na hlasování pak odkrývá mnohé otázky. Jak například vysvětlit, že někteří poslanci v rozmezí několika minut dokážou na projednávanou věc změnit názor třeba třikrát?
- A opravdu naše zákony schvalují lidé, kteří nedokážou dvě minuty udržet myšlenku?
Hlasování o změnách v registru smluv mělo mnoho pozměňovacích návrhů, ale jen dva z nich byly naprosto zásadní. V prvním se jednalo o vyjmutí všech státních podniků, ve druhém pak o vyjmutí firem vlastněných kraji a obcemi. Velmi důležité pak samozřejmě bylo závěrečné hlasování o finálním znění zákona.
Shodou okolností právě tato tři klíčová hlasování byla několikrát opakována. Představují proto dobrou příležitost podívat se na to, jak poslanci hlasují při opakovaných hlasováních. Dámy a pánové, první analýza elektronickou tužkou v dějinách české sněmovny je tady.
Případ první: státní podniky vypadly až na pátý pokus!
Nejprve se podíváme na bod, který přinesl vynětí státních podniků komplet. Při prvním hlasování návrh nebyl přijat. Poslankyně Hubáčková (KSČM) však zpochybnila své hlasování a hlasovalo se znovu.
A co se nestalo? Při druhém hlasování o dvě minuty později svůj názor změnili ve prospěch návrhu Benešová, Novotný a Hamáček (ČSSD), naopak svou podporu stáhli Berdychová (ANO) a Kudela (KDU). Dvě minuty rozdílu a pět odlišných názorů.
Na přijetí to ale stále nestačilo, ze 159 poslanců hlasovalo pro jen 79.
V tu chvíli si Petr Bendl (ODS) najednou vzpomněl, že hlasoval špatně, a opět hlasování zpochybnil. Přitom Bendl, který se v prvním hlasování zdržel, ve druhém rozporoval že chtěl hlasovat pro. Opravdu to dává nějaký smysl?
Každopádně matador týmu ODS vybojoval svým nasazením třetí hlasování. A neuvěříte, co se stalo v něm! Jeho kolegové Adamec a Blažek si najednou uvědomili, že pokyn „trenérů“ zněl jinak, a proto namísto dosavadních tlačítek „zdržuji se“ zamířily jejich prsty na tlačítko „pro“. Jména těchto borců si zapamatujte, ještě o nich uslyšíte.
Náhlé prozření nenastalo ale jen v týmu ODS. O to, že by smlouvy neměly zveřejňovat státní firmy, se najednou chtěli zasadit i Margita Balaštíková (ANO) a Jan Chvojka z ČSSD. Poslanec Kudela po vzoru lidovecké tradice opět otočil a nyní byl pro.
Návrh byl tedy přijat! Oslava z řad lobbistů státních firem ale ještě nebyla na místě. Hlasování totiž zpochybnil Leoš Heger (TOP 09), kterému byl započítán hlas pro, ale rozporoval, že chtěl hlasovat proti.
A tak se hlasovalo počtvrté. Že změnil hlas Kudela z KDU, už nikoho nepřekvapí, nyní se tento „fajny chlap“ (jak se sám nazývá na svém Twitteru) pro změnu zdržel. Probudila se poslankyně Lorencová (ANO) a poprvé hlasovala pro. Názor změnil i doposud konstantně se zdržující Seďa (ČSSD), byl nyní pro.
Ale ani tohle nebyl konec, hlasování zpochybnil Vozka (ANO) a hlasovalo se popáté.
Únava už zjevně zkosila Jandáka (odhlásil se a nehlasoval), Lorencová našla poslední zbytky sil, vrátila ke svému původnímu názoru a svůj hlas pro ubrala, naopak Sklenák a Zavadil (ČSSD) po zdržení se ve čtvrté rundě nyní zasprintovali a zase hlasovali pro zákon.
A Kudela (KDU)? Toho zřejmě řídí siderické kyvadlo, protože opět otočil a hlasoval pro. Během 15 minut neudržel své předchozí hlasování ani jednou…
Sečteno a podtrženo, celkem šestnáct poslanců dokázalo v rozmezí 15 minut nějak změnit názor na to, zda mají mít státní podniky povinnost zveřejňovat své smlouvy, a někteří z nich hned několikrát.
Vyjmutí městských a krajských firem
Státní podniky byly tedy vyjmuty, ale ještě bylo potřeba vyjmout většinu obecních a krajských firem. K tomu mělo dojít v bodě pod číslem J6.
Při prvním pokusu návrh neprošel, chyběl jeden hlas. Třeba proto, že se zdržely opory ČSSD Chvojka, Sklenák a Seďa, ale také nám už známá úderka ODS Blažek, Adamec a Bendl.
Jan Chvojka si ale vzpomněl, že by nakonec ty podniky přece jen rád tíhy zveřejňování smluv zbavil, a hlasování zpochybnil.
A co se nestalo? Ve druhém hlasování hlasy pro dodali sociální demokraté Sklenák, Chvojka a Seďa. Poslední jmenovaný po schválení zákona jako celku pro Český rozhlas uvedl, že „… s tím návrhem tak, jak prošel, nechtěl mít nic moc společného“, ale už jaksi zapomněl, že díky svému hlasování pro tuto výjimku s jeho výslednou podobou měl společného velmi mnoho.
Notičky zřejmě dorazily najednou i pro trojici Adamec, Blažek a Bendl z ODS, kteří změnili názor a byli zčistajasna pro. Počet hlasů už byl tedy dostatečný a nevadilo ani to, že svůj hlas změnil z „pro“ na „zdržuji se“ i jeden z hrdinů tohoto zápasu o transparentnost Petr Kudela z KDU.
Souhrn? Během dvou minut hned sedm poslanců dokázalo změnit svůj názor při hlasování o stejné věci.
Finální hlasování o zákonu jako celku
V něm pečlivý divák souboje o registr smluv už dobře věděl, na koho se zaměřit.
Při prvním pokusu o schválení celého zákona bylo ze 161 přihlášených poslanců a poslankyň pro pouze 80 a zákon nebyl přijat (je potřeba, aby získal nadpoloviční většinu všech přítomných). „Kostící komando“ ale zachránil předseda klubu ČSSD Roman Sklenák, který zpochybnil své hlasování a hlasovalo se znovu.
A přišla finální parádička klubu ČSSD. Nytrová, Seďa a Chvojka se odhlásili, a snížili tak kvorum potřebné pro přijetí zákona. Obdobně se zachoval Beznoska (ODS).
Naopak Radek Vondráček, vida že je pouze jediný z klubu ANO, který pro zákon hlasuje, svůj hlas pro v opakovaném hlasování stáhl.
I tak ale hlas Sklenáka a snížení kvóra po odstoupení několika poslanců na přijetí stačilo. O jediný hlas.
Zkušený divák si povšimne, že poslanec Kudela dal zapomenout na své matné výkony a v opakovaném finálním hlasování se pevně dvakrát po sobě postavil na stranu vítězů z řad zatmívačů.
Zákony ovlivňují zásadně i ti, kteří pro ně nehlasují
Jediný zákon, tři hlasování a takový chaos. Co se potom asi děje při těch stovkách dalších hlasování, která ve sněmovně probíhají? Nebo to není chaos, ale naopak poslanci velmi umně využívají faktu, že jejich počínání téměř nikdo nesleduje? Výsledkem je každopádně také málo známý fakt, že na konečné podobě zákona (mnohdy k horšímu) se díky svému hlasování pro pozměňovací návrhy či snížením kvóra podílí i ti, kteří nakonec pro zákon jako celek nehlasují. Když pak dojde na ojedinělou snahu získat od poslanců vyjádření, proč ten či onen zákon podpořili, jsou lidé jako Blažek, Adamec a Bendl mimo okruh podezřelých, přestože bez nich by zákon v takové podobě vůbec k finálnímu hlasování neprošel.
Ne že by bylo možné očekávat, že by se zmínění matadoři ODS chtěli veřejnosti zpovídat, pokud by na ně dotaz směřoval. Mnozí poslanci o důvodech svých rozhodnutí prostě mlčí.
Ukazuje se totiž, že nést odpovědnost za své kroky je v českém parlamentu stále nedostatková schopnost. Skoro tak nedostatková jako schopnost udržet své rozhodnutí v rozmezí několika minut.
