Nikdy se to neopakuje. Není možné si vzpomenout, kdy se to stalo poprvé. Ale všechny pozdější cesty jsou jen pokusem o návrat.
Tak tedy léto a vedro. Nemnoho batožiny a málo peněz. Lidé zvedají zrak a hned vědí, že jsi cizí. Kdesi na východě kontinentu, neboť tam je možné představit si nekonečnost pevniny. V poledne, když je vzduch nehybný a tak rozehřátý, že cítíš jeho chuť. Jsi cizí, vcházíš do ustrnulého života někoho, abys po několika hodinách, po jednom dni z něj zase odešel. Nic zajímavé tam nebylo, jen vedro, dým, stín stromů na náměstí. Přeběhne pes, lidé bloumají za svými záležitostmi, z nějakého okna se line vůně připravovaného oběda. Je to provincie, auta jsou tu stará a nechávají za sebou pach benzinu. Nemnoho zavazadel a ještě méně peněz, ale cítíš svobodu, jakou už nikdy více nepocítíš. Tohle místo se ničím nevyznačuje. Je to jen tečka na mapě. Ale tady začíná svět a roztahuje se až na nejvzdálenější konce. Sedíš ve stínu, kouříš a cítíš, jak ti pod oblečením schne pot. Můžeš kdykoli vstát a pokračovat v cestě s neochvějnou jistotou, že prostor se bude rozestupovat jako teplé tělo, že stále budeš na kůži cítit její dotek.
Když na to teď myslím
Když na to teď myslím, v paměti se objevují desítky míst. Z některých zůstaly jen obrazy, jiné mají své názvy a tečky na mapě. Nikdy se mi do nich nepodařilo vrátit. Než jsem tuto trpkou moudrost pochopil, mnohokrát jsem se o to pokoušel. Vracel jsem se po vlastních stopách, ale nacházel jsem jen zklamání a prázdno. Ale nebyla to vina těch míst. To já přicházel změněný. Měl jsem více zavazadel, víc peněz a přestal jsem kouřit.
Teď si opakuji „nech to na paměti“. Jen paměť dokáže chránit to, co už nikdy nebude. Žádný čin, žádné gesto, žádná cesta nevyléčí to, co pominulo. Prostě to, co nás okouzlilo svou krásou a svou sílou, musí navždy odejít. Až tehdy pochopíme, jaký to mělo smysl, a až tehdy si uvědomíme, jak důležité to bylo. Protože se to už nikdy nevrátí. Protože život je ztráta. A kdyby to bylo jinak, neměli bychom tušení, že žijeme.
Letní, horký den kdesi na východě kontinentu. Málo zavazadel, cigarety a nevelké peníze. Kouř má chuť vzduchu, chuť nekonečna, které spolu s nikotinem proniká do hloubi těla a způsobuje, že cítíme cosi jako nesmrtelnost. Ano.
