Kauza hokejový dluh: diletantismus na radnici

Starostka Iveta Táborská se na webu města ohradila se proti tvrzení Strany zelených Vsetín, že město nepodalo přihlášku do konkurzního řízení Vsetínské hokejové a.s. Ano, z jejího vysvětlení vyplývá, že město přihlášku podalo, ale po termínu. Což je snad ještě horší zjištění, než pokud by ji nepodalo vůbec. Město vědělo o tom, že jím vlastněná společnost je v likvidaci, více než osm měsíců, ale ani v jednom z termínů se o svoje peníze nepřihlásilo.

Z dokumentů v insolvenčním rejstříku vyplývá, že společnost VH a.s. vstoupila do likvidace rozhodnutím valné hromady, tedy včetně zástupců města Vsetína, již v únoru 2008! A dne 29.9.2008 byla zveřejněna výzva likvidátora, aby se přihlásili věřitelé společnosti. Přihlásil se jich mnoho, včetně mnoha bývalých hokejistů. Město Vsetín ne.

V září (4.9.2008) pak vyhlásil soud insolvenční řízení proti Vsetínské hokejové a.s, toho času v likvidaci. Soud v něm vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky. Město Vsetín se nepřihlásilo.

V rámci tohoto insolvenčního řízení rozhodl soud 7.11.2008 o tom, že úpadek bude řešen konkurzem a vyhlásil, aby ti, kdo doposud své pohledávky nepřihlásili, aby tak učinili do 30 dnů.

A nyní se dozvídáme, že vedení města Vsetína zjistilo, že jím vlastněná společnost, která mu dluží přes 16 milionů, vyzývá všechny své věřitele k přihlášení pohledávek, až 15.12.2008! Tedy více než osm měsíců později, než vyšla první výzva! Pokud to nebyl úmysl, tak připadá do úvahy jen extrémní nepořádek a diletantismus odpovědných osob: jak vedení města, jež mělo své zástupce v dozorčí radě krachující společnosti, tak úředníků z příslušných odborů městského úřadu, kteří mají na starosti městský majetek.

Paní starostka píše, že nebyla učastna jednání o vsetínském hokeji a informace je tedy třeba žádat po jiných lidech. Ačkoli to považuji za nepřijtelný alibismus, tak myslím, že by tedy bylo nanejvíc vhodné, aby prostor k vyjádření dostali i další zainteresovaní – konkrétně lidé, kteří měli za úkol zájmy města Vsetín hájit v dozorčí radě společnosti a ze zákona jsou tak za společnost odpovědni – pánové Gajdůšek, Rafaj a Haas.

Je třeba zopakovat, že VH a.s. nejen že přišla o extraligu, ale již v průběhu několika let před tím byla vystavena milionovým exekucím a penále za nejrůznější neplacení daní, pojištění a dalšch závazků. Dluhy Vsetínské hokejové tak byly zejména vůči veřejným financím a složili jsme se na ně my všichni. Pokud na tyto situace dozorčí rada nedokázala reagovat, naprosto selhala ve své funkci. Vedení města Vsetína z té doby pak má politickou zodpovědnost za to, že do dozorčí rady nedokázalo delegovat takové osoby, které by totálnímu znehodncování městského majteku (akcie společnosti jsou majetek města) dokázali zabránit.

Pokud se bude alibisticky odmítat odpovědnost se slovy, že „po bitvě je každý generál“, tak je třeba si uvědomit, že tato bitva stála v tuto chvíli daňové poplatníky desítky milionů korun a pravděpodobnost, že by jakýkoli soudní spor tyto miliony vymohl zpět, je blízká nule. A bez toho, aniž by se jasně pojmenovaly příčiny problémů je vysoce pravděpodobné, že se podobná situace může kdykoli zopakovat – všude tam, kde se nakládá s městskými penězi.

Michal Berg
Strana zelených Vsetín

Muž ze Strany zelených: Úředníci nás neuživí. Lidé, podnikejte

Pro budoucnost Česka není nejdůležitější, aby zde do dotovaných průmyslových zón umisťovaly své montovny zahraniční firmy, ale aby se co nejvíce lidí pokusilo podnikat a vytvářet tak další pracovní místa. Státní úředníci nás v budoucnu neuživí. V rozhovoru pro ParlamentníListy.cz to řekl úspěšný podnikatel a předseda Strany Zelených ve Vsetíně Michal Berg. Řeč byla i o aroganci některých politiků a korupci.

více na Parlamentnilisty.cz

Michal Berg (SZ): Těžbu břidlicového plynu je třeba zakázat zákonem

Ministerstvo dočasně zakázalo těžbu plynu na Valašsku. Je na politicích ODS, aby byla zakázána trvale. Ministerstvo životího prostředí zrušilo povolení k průzkumu těžby břidlicového plynu na Valašsku. Žádost težařů o průzkum se tak vrací na začátek a lidé si mohou na čas oddechnout. „Vyhráno ale není. Definitivní klid bude až tehdy, zakáže-li nebezpečnou těžbu hydraulickým štěpěním zákon. Vyzýváme starosty, poslance a senátory z regionu, aby využili svých možností a o přijetí tohoto zákona se urychleně zasadili,“ vyzývá Michal Berg, předseda Strany zelených ve Vsetíně.

Více zde na Parlamentnilisty.cz

Michal Berg: Vsetín lepší než New York

Michal Berg postavil své úspěšné online podnikání na sportovních webech. Mimo to stál u vzniku prvního českého Barcampu. [tag rozhovor]. Český internet zná Michala Berga jako zpunktovatele vsetínského barcampu, první takové akce u nás. Kromě toho se baví webovým podnikáním, cestováním po divokých zemích, hokejem nebo aktivismem, včetně dupání za otevřená data ve veřejné správě.

Více na Žive.cz

Proč projekty jako Fondomat a nakopni.me zabíjejí crowdfunding v Česku?

Na twitteru jsem si povzdychl, že první dva české pokusy o crowdfunding www.fondomat.cz a www.nakopni.me zabíjejí tento způsob získávání peněz v Česku. Na několikeré dotazy tuto moji myšlenku rozvíjím:

www.Fondomat.cz je prostě na první pohled hrůza. Neprofesionálně působící web s chybami (polovina odkazů na hlavní stránce otevře okno a v něm – nic), nepochopitelně míchá češtinu a angličtinu a celkově působí neuvěřitelně nedůvěryhodně. Najít informace o provozovateli je také velmi složité, přitom na důvěře tento byznysmodel stojí. Navíc k provedení: u projektů není nikde vidět, kolik už vybraly, takže jako potenciální dárce netuším, kolik ještě k realizaci chybí. Jsou tam i další chyby, které celou aktivitu zabíjejí a nikoli podporují. Obsahem projektů jsou pak doslova nesmysly. Sečteno a podtrženo, podkud tento web získává pozornost v médiích a je představován jako jeden z prvních crowdfundingových webů u nás, a potenciální autor projektu nebo donátor pak uvidí tuto hrůzu, dělá Fondomat celému odvětví medvědí službu.

www.Nakopni.me působí na první i druhý pohled mnohem profesionálněji a formální stránku věci má zvládnout celkem bez problémů, i když možnost platit pouze převodem z účtu (což se navíc člověk pořádně do okmažiku platby nedozví) je na škodu. Nastavení a obsah jednotlivých projektů ale svědčí o tom, že provozovatelé si s nimi nevědí moc rady. U projektů, a zvlášť takových, se kterými cílová skupina nemá zkušenosti, hraje roli každý detail – chybějící odměny pro dárce, nereálné částky pro naprosto neznámé tvůrce projektů, nebo dokonce naprosto nesmyslné projekty (strašidelný zámek za 5 milionů? WTF?) nejsou podle mě na rozjezd crowdfundingové platformy to pravé. Tyto projekty totiž nikdy požadovanou částku nenasbírají, nebudou realizovány, nebudou šířit dále dobré povědomí o platformě i crowdfundingu jako takovému a hlavně provozovatelům nic nevydělají.

Nad crowdfundingovým projektem jsme se v loňském roce s několika lidmi docela podrobně zamýšleli (projekt KomuKomu), ale nakonec se nikdo z týmu neměl čas tomtuto projektu věnovat natolik, abychom jej mohli realizovat na sto procent, a polovičatě to nemělo smysl. A říkám rovnou, že ačkoli „udělat kopii kickstarteru“ vypadá na první pohled jednoduše, jednoduché to opravdu není. Ať už z hlediska technického, organizačního (například banky nabídly možnost platby kartou pro těchto typu projektů jen velmi neochotně a za nevýhodných podmínek) nebo právního (přece jen vracení peněz z nerealizovaných projektů si s účetnictvím úplně moc netyká, stejně tak zaúčtovat přípěvky na nekomerční projekty chce trochu kreativního účetnictví).

Pokud se ale už provozovatelé dvou zmíněných webů přes tyto obtíže rozhodli přejít, je škoda že dělají chyby v tom, co vlastně tak složité není (a platí to zejména pro nakopni.me, fondomat by potřeboval těch změn přece jen více). Všem zadavatelům projektů je totiž ze všeho nejvíce důležité vysvětlit, že crowdfundingový server je jen podpůrná platforma a nikoli všespásné řešení, které jim automaticky přinese peníze na jejich projekt. Pokud sami nedisponují komunitou nebo jinými způsoby, jak svůj projekt propagovat a získat pro něj základ přispěvatelů, crowdfundingový server jim ji nevytvoří. Copak někdo úplně cizí může podpořit projekt, který má zatím 0 Kč na účtu a de facto to znamená, že jej nepodpořili ani tvůrcovi kamarádi, známí nebo rodina?

Přitom se rovnou nabízí již existující komunity, které by bylo vhodné oslovit – ať už hudebníky (i ti čeští již sbírají peníze na své projekty třeba na Indiegogo), výtvarníky, bloggery, publicisty, spisovatele, modeláře, tvůrce deskových her či programátory těch počítačových, tvořivé duše z Fleru nebo Mimibazaru a mnoho dalších. Pro rozjezd je ale třeba začít s malými projekty třeba za 1000 Kč, učit lidi se systémem pracovat, propagovat jej a ladit celou jeho podobu. Dětská knížka Viola za 90 000 Kč při vší úctě není typem projektu, který bynakopni.me opravdu nakopl.

Navíc si také myslím, že míchat podnikatelské žádosti o investice, dobročinné projekty a kreativní záležitosti na jednom místě je také na škodu, ale zde se mohu mýlit.

Už nějakou dobu se rodí další český crowdfundingový projekt Starthead, který má ovšem mezinárodní ambice a dokonce získal seed investici půl milionu dolarů. Zatím se ale Starthead předvedl zejména omalovánkami svého corporate designu, což je pro startup jistě užitečné (jak by potvrdil John Vanhara:), ale v březnu se prý má doopravdy spustit na ostro. Tak se těším, že někdo v Česku konečně uchopí crowdfunding z té správné strany.

Přidáno později: Narazil jsem na zajímavý článek, který princip ještě lépe popisuje důležitost správného výběru a práce s projektem a zapojení sociální sítě tvůrců: “What matters is the quality of the project and the way it connects with your network.”

 

Sedm mých inspirativních osobností roku 2011

Hodnocení uplynulého roku je možné postavit různě. Můžu se ohlednout za tím, kde všude jsem byl, co všechno jsem zažil nebo se mi podařilo dosáhnout. Rok 2011 pro mě bude ale ze všeho nejvíc rokem seznámení s mnoha zajímavými lidmi. A ze všech, které jsem měl tu čest v letošním roce potkat, jsem se rozhodl vybrat sedm osobností, které mě nejen inspirují, ale také ve mě vzbuzují naději, že v mnoha oblastech to s námi ještě není tak špatné.

Jiří Skuhrovec

Prvním z nich je Jirka Skuhrovec, spolutvůrce projektu zIndex.cz, známkujícího zadavatele veřejných zakázek. Se svou původně studentskou protikorupční aktivitou se se svými kolegy dokázal dostávat poměrně pravidelně na stránky českých novin a nechyběla zmínka ani na webu The Economist.

Jirka je zároveň člen podpůrného týmu vládní rady NERV a docela pravidelně a navíc velmi erudovaně bloguje na Aktuálně.cz o výsledcích práce svého týmu a všem co s tím souvisí. Před koncem roku se mu navíc podařilo spustit projekt VášMajetek.cz, který je podle mě skvělým příkladem aktivity, který může tvůrcům vydělat peníze a zároveň pomoci zprůhlednit české korupční prostředí. A z toho co vím, to není poslední nápad, se kterým Jirka přišel a dotáhl do konce – a na ty další se fakt těším.

Olga Biernátová

Knihovnice, zpěvačka, specialistika na online marketing a kdoví-co-ještě Olga Biernátová je v tomto seznamu výjimkou – na rozdíl od zbývajících šesti se spolu známe už delší dobu, ale za letošek si zařazení mezi inspirativní osobnosti zaslouží opravdu moc. V únoru se nechala přesvědčit, aby vystoupila před bandou geeků na vsetínském Barcampu (video zde) a od té chvíle se její usilovná snaha o změnu vnímání toho, co si lidé vybavují pod slovem „knihovna“, nedala zastavit.

Olga o knížkách a knihovnách publikuje článkyzpívá písně, přednáší na konferencíchbloguje a tweetuje. Sama si je vědoma toho, že knihovny nejsou dokonalé, nejsou všechny úžasné, bez bariéra a problémů. Ale pro mě je její snaha důkazem toho, že jeden jediný člověk může dokázat rozhýbat svůj obor natolik, že jej může za pár let změnit k nepoznání.

Michal Kašpárek

Michal Kašpárek asi ani neví, že když v zimě onemocněl a na Barcamp do Vsetína za sebe poslal náhradu v osobě Honzy Bočka, dal tím neúmyslně a zprostředkovaně vzniknout projektu MapyHazardu.cz. Jeho další inspirativní počiny letošního roku však už byly čistě úmyslné: Projekt ZitBrno.cz, kterému Michal za všechny jeho tvůrce propůjčil mediální tvář a jméno, je pro mě jednou z nejdůležitějších a nejzajmavějších aktivit, které u nás za posledni roky vznikly. Pro někoho to může být pouze více či méně vtipná satira z Brna, pro mě je to ale důkaz toho, že lidem není apatie a nezájem o své okoli vlastní, ale že velmi záleží na tom, jakým způsobem se u nich ten zájem vzbudí.

Jak říká Michal v této přednášce, „satira nemá cíl, satira má smysl. Díky tomu, že si z toho děláme legraci, tak si lidé uvědomují, že některé věci nejsou normální a neměli by si je nechat líbit.“ Díky ŽitBrno.cz se lokální politika dostává k lidem, kteří si noviny nekoupí a nikdy by se o to, co se děje na magistrátu, nezajmali.

Bylo zajímavé sledovat, jak se Michal Kašpárek v průběhu jediného roku z novináře a publicisty na volné noze změnil v podstatě v aktivistu – protože být aktivistou má mnoho podob a satira je jednou z nich. Ostatně, Michalovo aktuální PF to vystihuje úplně nejlépe.

A aby bylo jasno, že Michal Kašpárek nerovná se pouze Žít Brno, odkážu vás na jeho archiv článků na Finmag.cz, který pro mě představuje už dnes skvělé čtení o tom, o čem budou mainstreamová média psát až přístí rok, pokud tedy vůbec. A zapomenout nesmím ani na projekty PoznejBrno.cz a BrnoNow.com, tedy českého a anglického průvodce největším českým městem (protože Praha není město, Praha je kraj:).

Matěj Hollan

Pokud se ve vašem městě nebo obci v poslední době začala řešit problematika rušení hracích automatů, je velmi pravděpodobné, že v tom má prsty Matej Hollan. Už zmíněné MapyHazardu.cz, za kterými kromě Matěje stojí hlavně megašikovný programátor z Valmezu Michal Valoušek, výazně pomohly zvýšit povědomí o této problematice a Matěj jako největší expert u nás dokázal v podstatě sám spustit lavinu, jejímž výsledkem je výrazné omezování množství automatů v mnoha městech.

Na svém blogu publikuje nekompromisní články i na další témata, nicméně neústupnost a neuvěřitelné nasazení v boji proti automatům mu vynesly kredit i u jeho hlavních protivníků na straně státu, tedy ministra Kalouska a poslance Farského. (Samozřejmě je otázkou, nakolik o něco takového člověk vůbec stojí:) A manuál, ve kterém Matěj radí, jak mohou města a obce bojovat proti hazardu, se dostal do emailové schránky všech měst a obcí v ČR, takže v tuto chvíli se už žádná radnice nemůže vymlouvat, že neví „jak na to“.

Automaty a boj proti nim vám mohou být třeba ukradené, ale mít každý problém v České republice svého Hollana, asi by to tady vypadalo jinak. Nepřekvapí pak, že Matěj jako zdatný mystifikátor také patří do týmu ŽítBrno.

Adam Gebrian

Architekta Adama Gebriana, který dělá vše možné, jen nenavrhuje domy, jsem viděl poprvé na vlastní oči letos na Zlínském jaru, což byly diskuse se zajímavými hosty nad stavem naší společnosti. Ze všech jeho myšlenek jsem si nejvíc zapamatoval jednu: když se vám něco líbí, neberte to jako samozřejmost, ale dejte to najevo.

Tento „Gebrianův axiom“ se snažím od té chvíle uplatňovat co nejčastěji a lidi známé i neznámé za to, co považuju za dobré, oceňovat. „Ako človeka neustále pochybujúceho o sebe a o svojej práci, ma Vaše slova velmi a zásadně potěšili,“ napsal mi například Juraj Kušnierik, autor krásné knihy o islandské muzice Hudba ostrova, kterému jsem napsal krátký email a poděkoval mu za opravdu zajímavé čtení.

Ale zpátky ke Gebrianovi: píše o architektuře blog, má vlastní talkshow Bouránína Radiu Wave a dělá plno dalších věcí, které jsou zajímavé i pro mne, jako člověka mimo architektonický obor. Adam totiž dokáže klást otázky, které jsou často platné i v jiných oborech, než je jen architektura – a přestože s ním nemusíte vždy souhlasit, nutí vás k přemýšlení, a to je důležité. Ostatně, o tom, co a jak všechno dělá, si můžete udělat dobrý obrázek z jeho parádní přednášky Bourání klišé z loňského TEDx Brno. A já můžu dodat, že jsem byl rád, když jsem mohl Adamovi za to, co dělá, na letošním TEDx v Brně osobně poděkovat.

Viktor Zeman

Jediný zástupce čistě podnikatelské sféry na tomto sezamu je spolumajitel slovenské firmy Quality Unit Viktor Zeman. Když jsem hledal zajímavé osobnosti, které by mohly vystoupit na pražské konferenci Webexpo, zaznamenal jsem, že výrobce světově rozšířeného software Post Affiliate Provlastně sídlí v otřískané budově univerzitních kolejí v Bratislavě a jsou to úplně normální chalani.

Dvakrát jsme se s Viktorem viděli a bavili se o tom, jak on dělá svůj byznys a byl to pro mě důkaz, že i se skromným a otevřeným přístupem se dá prorazit a dělat byznys na celosvětové úrovni. Na přednášce na Webexpu se Viktor o své postupy a tipy neváhal podělit s publikem, podobně jako na tomto videu.

A co mě na Viktorovi inspiruje? Že se snaží svoji firmu budovat dlouhodobě, nikoli s vidinou toho, že ji za pár let prodá a bude si užívat vydělaných milionů, ale že ji třeba jednou předá svým dětem. To je přístup, který se v dnešní době plné rychlokvašených start-upů jen tak nevidí a je mi obecně velmi blízký. A Viktorovi a jeho kolegům přeju hodně úspěchů!

Peter Kunder

Sedmá inspirativní osobnost nás zavede také do Bratislavy. Investigativní novinář Peter Kunder (jeho blog na SME.sk, který je jednou z hlavních postav neziskovky Aliancia Fair Play, se dlouhodobě věnuje kauzám v temné spleti slovenské politiky, justice a byznysu. Spolu s programovou šéfkou Aliance Fair Play Zuzanou Wienk a dalšími kolegy stojí také za několika skvělými projekty v oblasti datové žurnalistiky, jako jsou zNasichDani.skOtvorenéZmluvy.sk nebo Datanest. Více o Alianci Fair Play najdete v tomto rozhovoru na Datablog.cz.

Na protikorupčním workshopu v Praze, kde jsem se s Peterem seznámil, mě nejvíce zaujala vytrvalost, se kterou se neustále Peter a jeho kolegové znovu a znovu vrhají do bahna slovenských kauz. Více než deset let neustálého poznávání toho, jak jsou některé věci neuvěřitelně špatně a vyřešit se z nich daří jen malé procento, by slabší povahu asi úplně zdeptalo a znechutilo. Peter a jeho kolegové však odvádí Slovensku neuvěřitelně důležité služby v oblastech, kteér zajímají jen velmi málo lidí a v tuto chvíli nevidím u nás pro Alianci Fair Play odpovídající protějšek. Samozřejmě, je to způsobeno i tím, že situace na Slovensku je v mnoha oblastech ještě zřejmě horší než u nás a proto dokáže vygenerovat i silnější bojovníky, ale asi by všichni přivítali stav, ve kterém by těchto investigativních watchdogů bylo třeba méně a méně.

 

Nenašli jste se na tomto seznamu? To je dobře! Uvedená sedmička je přece jasným důkazem toho, že měnit svět, inspirovat druhé a nepromarnit svůj život zbytečnostmi můžete i vy. Nikdo z téhle sedmičky není žádným supermanem, naopak jsem přesvědčen, že všichni by mi řekli, že na tom seznamu nemají co dělat. Takže moje přání pro rok 2012 je jasné: dělejte všechno pro to, abych za rok mohl na tento seznam zařadit i vás;)