Na sjezdu Strany zelených v lednu 2014 kandiduji do celostátního předsednictva. Zde je můj kandidátský projev:
Dobrý den, dámy a pánové,
asi vám neřeknu nic nového, když přijdu s myšlenkou, že hlavním cílem politické strany je uspět ve volbách a díky tomu mít možnost podílet se na rozhodování. Vše ostatní je jen podpůrná činnost, která k tomu musí směřovat.
Ovšem uspět ve volbách nejde bez politiků – pracovitých, schopných a důvěryhodných lidí. A já chci, aby Strana zelených takové politiky dokázala ze všech, kteří tuto ambici mají, vytvořit. Pokud nebudeme mít politiky, kteří mají na to uspět, budeme jen neškodný debatní klub.
Moc dobře víme, jak před každými volbami složitě lovíme na naše kandidátky osobnosti všeho druhu a lákáme je k nám. Určitě se jim nemáme uzavírat, ostatně byly to právě tyto osobnosti, které nás často zachránily. Ale musíme mít hlavně osobností vlastní. Vy co tady sedíte, se těmi osobnostmi prostě musíte chtít stát – a strana vám v tom musí pomoct.
Proto běží projekty jako Zelená akademie, proto se mají členové možnost účastnit stáží v cizině, proto jsme začali s projektem Akumulátor, proto chceme dělat mediální a debatní školení, a proto chceme přijít i s mnoha dalšími projekty, které budou rozvíjet všechny ty lidi, které máme. Vás a vaše kolegy.
Samozřejmě budu chtít na tyto projekty také lákat nové členy, ale upřímně – na jednoduchá řešení v podobě slibů masivního rozšíření členské základny a vzniku nových organizací já tak úplně nevěřím. Všichni víme, jak to obvykle s jednoduchými řešeními bývá.
Naopak, každý obchodník vám řekne, že je mnohem jednodušší si stávajícího zákazníka udržet, než získat nového. A proto kromě nových členů bych se rád zaměřil i na vás, na členy stávající.
Mnoho z našich členů po vstupu totiž často ztrácí motivaci. Třeba s vámi po vstupu nikdo pořádně nepracoval – a vy jste svoji motivaci poté, co jste vstoupili, neměli do čeho přetavit. Do nějakých konkrétních výsledků, které by vám řekli, že to všechno má smysl. Nikdo vás neuvítal, nikdo vám neřekl, co vše můžete ve straně dělat, kde získat informace a do všeho se můžete se zapojit. Zkrátka, nikdo z vás nezačal dělat ty političky a politiky.
Proto slibuju, že první věc, kterou po zvolení do předsednictva udělám, je to, že urychleně – a samozřejmě za vaší spolupráce – vytvořím manuál nováčka pro všechny zelené. Něco jako dárkový uvítací balíček, ve kterém tomu člověku dáme najevo, jak jsme rádi, že se přidal, a nasměrujeme ho tak, aby s námi zůstal co nejdéle. A věřím, že takový manuál bude zajímavý i pro vás, co už dávno žádnými nováčky nejste.
Pro vás, zelené veterány, mám totiž také pochopení. Třeba vás to v Zelených dřív bavilo, ale nyní už té energie prostě moc nemáte. A ani se vám nedivím. A není to jen proto, že se nám třeba některé věci nepovedly nebo že jsme vypadli z parlamentu.
Je to taky kvůli tomu, že se všichni bereme strašně vážně. Utápíme se v debatách nebo naopak v apatii a zapomínáme, že cokoli v životě máme dělat dobře, nám musí přinášet nějaké uspokojení.
Proč je občanský aktivismus – jako třeba projekt Rekonstrukce státu, o kterém jsme tady dnes slyšeli mnoho slov – v poslední době úspěšný? Protože kromě velkého množství odvedené práce dokáže lidi nadchnout, motivovat, a v neposlední řadě pobavit. Chtěl bych se zasadit o to, aby politika v Zelených měla nejen výsledky, ale také nás uspokojovala a třeba byla chvílemi i zábavná. Protože pak jí budeme chtít věnovat svůj čas a energii mnohem raději.
A když už z vás ty motivované a schopné osobnosti budeme mít, mnohem lépe se nám budou naše témata prosazovat a nastolovat vlastní agenda. A jaká by ta témata měla být?
Mnoho z nich se přímo nabízí, a nejsou to jen ta, která jsme prosazovali ve volbách. Můžeme se inspirovat u dalších zelených stran v Evropě, které jsou často úspěšnější než my – od toho ostatně členy té zelené evropské rodiny jsme. Stačí tato témata zvednout a uchopit je.
Kdo u nás kritizuje vyvádění peněz do daňových rájů? A kdo přináší návrhy řešení? Tohle téma může uspokojit jak více pravicové, tak víc levicové zelené, navíc je to bytostně evropské téma, které má ale dopady na peněženky každého z nás.
Kdo u nás cílí na seniory jako osoby ohrožené sociálním vyloučením? Naše populace stárne a seniorů přibývá. My víme, jak oslovit hipstry, rodiny s dětmi nebo pravdoláskaře. Jen málo ale víme o tom, co jim můžeme přinést seniorům. Přitom je jich u nás přes dva a půl milionu. Ostatně vy, co jste během kampaně vyrazili do ulic či ke dveřím, jste se potkávali hlavně se seniory.
A nejsou to jen základní a nejdůležitější témata v podobě dostupného zdravotnictví, sociálních služeb a důstojných penzí, ale mnoho témat, která jsou bytostně zelená.
Jako třeba práva pacientů v nemocnicích a léčebnách dlouhodobě nemocných. Nebo odstraňování bariér na ulicích i ve službách. Senioři mohou být našimi přirozenými spojenci – každá čtvrť má svého důchodce, který ví všechno o každé díře v chodníku, což hodí nejen komunálním politikům.
Jsme vnímání jako strana pro mladé (přestože nás ti mladí ani často nevolí). Chtěl bych, abychom byli vnímáni jako strana pro všechny.
A nakonec – jistě jste si všimli, že v poslední době jsme terčem doslova pirátského útoku. Pirátská strana k nám má v mnoha případech nejblíž, dokonce nás staví do koalic a dokonce s ní mnohde na místní úrovni spolupracujeme. To je fajn, ale to také znamená, že jsou Piráti našim nejbližším politickým nepřítelem a musíme tedy umět bojovat jejich zbraněmi.
A já bych se chtěl osobně postavit jako hráz a bariéra tomuto pirátskému útoku. Jejich témata informační společnosti, které se dají označit jako pirátská – jako je svobodný přístup k informacím, ochrana soukromí nebo otevřená data, tak těm rozumím stejně jako kterýkoli pirát. Věnuji se tomu profesně, věnuji se tomu odborně, a dokážu se s nimi utkat v rovném souboji.
Řeknu vám totiž jedno tajemství. Ta dvě a půl procenta voličů, kteří Piráty na podzim volily, tak ta ve skutečnosti patří nám. A já udělám všechno proto, abychom je z pirátské paluby přetáhli zpátky zase na naši zelenou zem.
Díky.