Warning: Creating default object from empty value in /mnt/data/accounts/m/michalberg/data/www/michalberg.cz/wp-content/themes/blox/framework/zilla-theme-functions.php on line 141
2012 | Michal Berg . cz

Moje inspirativní osobnosti roku 2012

Stejně jako vloni přináším seznam několika lidí, kteří mi v uplynulém roce přinesli mnoho inspirativního – ať už tím co dělají, o čem píšou nebo z okamžiků vzájemných setkání.

Michal Škop

Nikoli halasné pokřikování na demonstracích, vyhraněné články v názorových rubrikách novin či nikdy nekončící a nic neřešící internetové diskuse, ale práce s daty, matematikou, statistikou a technologiemi. Právě těmito způsoby sociolog, matematik, akademik a aktivista sdružení KohoVolit.eu Michal Škop poukazuje na lidskou hloupost, diletantismus veřejné správy či politiků, nedostatky ve veřejném životě nebo dokonce zjevnou korupci. Ukazuje, jakou sílu mají data a jejich analýza oproti ničím nepodloženým pseudoargumentům. Je tak nejlepším českým ztělesněním hesla To fix the government, call in the geeks!

Co se mu mimo jiné v uplynulém roce povedlo? Upozornil na nekvalitu kontroly podpisů při prezidentských volbách, možné ovlivnění hlasování v Hydeparku ČT, spočítal absence poslanců a senátorů při hlasování, rozporoval naprosto nevěrohodné předvolební modely v podání ČT či ukázal na to, jak se dá ověřit, že si někdo vymyslel citace do novinového článku. Vše se můžete pohodlně dočíst na jeho blogu, případně se podívejte na přednášku Vizualizace politiky.

Adam Hazdra

To, čím je Olga Biernátová pro české knihovny, představuje Adam Hazdra pro obor designu služeb. Že jste o tom nikdy neslyšeli? To, zda vás na poště, v bance, v restauraci nebo na eshopu obslouží tak, že se tam hned budete chtít vrátit, nebo budete dané službě přát propadnutí do horoucích pekel, je dáno právě tím, jak dobrý je design dané služby. Ne vzhled, cena či příjemnost obsluhy, ale komplexní nastavení všech parametrů, které vám umožní danou službu pohodlně, bez problémů a někdy dokonce i s radostí využít. To vše má na starosti obor zvaný design služeb a Adam Hazdra je jeho průkopníkem v ČR. Píše blog, konzultuje, přednáší, ale hlavně napsal s kolegy vůbec první českou knihu, která problematiku designu služeb pokrývá. Pokud jakékoli služby komukoli poskytujete, určitě si ji přečtěte.

Adam je pro mě ukázkou toho, jak jednotlivec dokáže díky osobnímu nasazení, přenosu zahraničních zkušeností do českých podmínek a neustálým vzděláváním sebe i druhých rozšiřovat užitečný a z mého pohledu velmi perspektivní obor. Pokud vás baví věci vylepšovat, věnujte se designu služeb – jak soukromé, tak veřejné služby jsou v Česku povětšinou poskytovány tak, že by snesly větší než malé množství vylepšení.

Jakub Mráček

Ačkoli by s tím nikdy osobně při své skromnosti nesouhlasil, pokud je někdo pro mě představitelem budoucí české elity, je to Kuba Mráček. Tím, jak dokáže skvěle kombinovat profese středoškolského učitele chemie, kooridinátora opendatových projektů nadace Open society fund, vedoucího skautského střediska, místního teplického aktivisty a lokálního severočeského patriota ukazuje, jak je možné efektivně zlepšovat svět zároveň na mikroúrovni školní třídy či skautského oddílu, přes úroveň svého města a kraje až po snahu o zlepšení poměrů v celém státě. Více se o něm a o jeho práci dočtete na jeho osobním rozcestníku, v rozhovoru na Lupa.cz nebo v balíku jeho prezentací (kde uvidíte, jak Jakub prezentuje jak na třídních schůzkách svého gymnázia, tak na Czech internet fóru). Je mi ctí, že s ním můžu spolupracovat

Pavlína Pacáková

Jméno Pavlíny Pacákové asi většina z vás nikdy neslyšela. Pracuje už více než rok jako fundraiserka ve Straně zelených a má na starosti zajišťování financí na chod téhle strany. Myslím, že nebudu daleko od popisu reality, když napíšu, že bez její práce by se ze Strany zelených stal jen chaotický diskusní klub s nulovým potenciálem prosazovat svoje myšlenky. Díky strategii získávání drobných dárců a etických firemních partnerů dnes dokáže Strana zelených fungovat i bez příjmů ze státní pokladny (Pro srovnání: při svém pobytu v parlamentu v letech 2006-2010 získávali Zelení na provoz od státu cca 18 milionů ročně, rozpočet na rok 2012 počítal naproti tom s cca 2 miliony korun příjmů z členských příspěvků a od drobných sponzorů).

Že to vše funguje, že se podařilo získat peníze na senátní kampaň Elišky Wagnerové i na další kroky k obnově zelené politiky, to je výsledkem zejména Pavlíny a její málo viditelné, ale o to důležitější práce v pozadí. Inspirující je na ní nejen způsob, jak v nikterak vábných vodách politiky hodnotí každý krok primárně podle jeho etické roviny a teprve potom podle toho, kolik peněz přinese, ale také její kombinace profesionality a nadšení, se kterými svoji práci dělá. Jsem přesvědčen, že by se naprosto bez problémů uživila a uplatnila kdekoli jinde – a to i za lepších podmínek a v méně složitém prostředí, než je malá politická strana. Je to ale srdcařka – a právě takoví lidé drží tuhle společnost nad vodou.

Petr Koubský

Publicista, analytik a vyučující – právě třetí profese Petra Koubského dostala v letošním roce zřejmě největší impuls v podobě startu iCollege, netradiční vzdělávací instituce, která si klade za cíl efektivně vychovávat nové lidi pro prostředí internetového byznysu. Pokud bych chtěl někdy ještě chodit do nějaké školy, zřejmě by to byla iCollege, na jejímž profilu je rukopis Petra Koubského jasně vidět, přestože je jen jedním ze skupiny zakladatelů. Vzdělávání je v krizi, podnikání láká stále jen velmi málo mladých lidí a iCollege je jednou z mnoha možných odpovědí na tyto dva nepřiznivé trendy. Státní úředníci nás v budoucnu neuživí a proto tleskám každé aktivitě, která efektivně pomůže přitáhnout k smysluplnému podnikání schopné lidi. Uznání si zaslouží samozřejmě i další zkušení profesionálové a podnikatelé z týmu iCollege, kteří sdílí své zkušenosti a znalosti a pomáhají tak zlepšovat české podnikatelské prostředí.

Kromě toho ale patří Petr Koubský na můj inspirativní seznam také proto, že v podstatě jakákoli z myšlenek, které sděluje ve svých článcích, tweetech nebo na akcích, již se účastní, nutí člověka k přemýšlení. K přemýšlení o tom, jaký je současný svět, jak se mění a jak s tím souvisí technologie. To vše obaleno inspirativní a lidskou pokorou a mnohdy až nepatřičnou skromností. Petr Koubský prostě píše tak zajímavě, že bych si od něj s chutí přečtl i nákupní seznam do supermarketu.

Kde lze pravidelně najít jeho články? Zkuste: Doba datová, Idées fixes, Doporučená denní dávka, Medián na Lupě a Týden na iHNed.cz. A taky twitter.com/petrkou.

Spolu s odkazem na sedm mých inspirativních osbností roku 2011 už letos dodám jen jediné: inspirovat a být inspirován, to vám přeju do nového roku.

Nejen restaurace, mobil či řemeslník. I dobročinnost by se měla doporučovat

Bývá zvykem, že firmy i jednotlivci bývají na konci roku a před Vánocemi ochotnější než jindy přispět na dobročinnost. Pokud patříte mezi ně, ale nejste si jisti, kterou organizaci, aktivitu nebo jednotlivce má smysl podpořit, můžete se nechat inspirovat následujícím článkem. Obecně je vždy dobré si zjistit, jaké organizaci a na co chcete přispět, protože v efektivitě a ve smysluplnosti jednotlivých aktivit jsou propastné rozdíly – v žádném případě ale nelze všechny neziskové, dobročinné či charitativní organizace házet do jednoho pytle a jako kdekoli jinde platí, že čím více informací máte, tím je vaše rozhodnutí odpovědnější. A stejně jako si lidé doporučují dobrou restauraci, značku mobilu nebo dobrého truhláře, měli by si doporučovat dobrou a osvědčenou dobročinost. Zde jsou má doporučení, většina z nich je navíc podložena osobním kontaktem a dobrou zkušeností z minulosti:
Continue Reading

Pohrdání humanitními obory? Když technokrati neumí počítat

Dnes jsem hned na několika místech objevil pohrdání humanitními obory – jak v anketě Finmagu „Co studovat a který obor bude mít zlaté dno?„, tak v komentáři pod článkem Michala Kašpárka o zaměstnanosti mladých v EU. Zastánci technokratického pohledu na svět považují (některé) humanitní či společenské obory za svého druhu společenskou přítěž.

Nechci tím říct, že potřebujeme více absolventů humanitních oborů, že jsou všechny z nich kvalitní a že humanitní vzdělání je nejlepší cesta k vysněné kariéře. Chci tím jen říct, že ani zastánci technokratického vidění světa, ve kterém věci jako evropská studia či enviromentalistika nemají dle jejich názoru místo, nejsou ušetřeni zaslepujícím a zjednodušujícím stereotypům a mýtům, týkající se tématu, ke kterému se vyjadřují. Což bych od lidí, zastávající exaktní pohled na svět, opravdu nečekal.

Samozřejmě existují lepší i horší humanitní školy a lepší i horší technické školy. Čísly vyjádřeno: průměrná nezaměstnanost absolventů VŠ rok po ukončení studia je v ČR 3,6%. Průměrná nezaměstnanost absolventů i tak vysloveně humanitní fakulty, jako je Fakulta sociálních studií brněnské Masarykovu univerzity, je 5,6%. Neřekl bych, že ty dva procentní body nad průměr jsou společenskou přítěží.

Pro srovnání – těch, kteří absolvovali střední školu s maturitou, je po roce bez práce 14,5% a vyučených dokonce více než 20%.

A k samotnému tématu: nejbližší je mi postoj Daniela Münicha z IDEA/CERGE z odkazovaného článku. Je nesmysl doporučovat konkrétní obory pro patnáctileté děti ve světě, ve kterém se připravují na profese, které dnes ještě vůbec neexistují. Mnohem důležitější než konkrétní obor nebo typ školy je schopnost všech druhů škol připravovat studenty přizpůsobovat se vývoji společnosti, učit se nové věci a nebýt zajatci jednoho oboru či profese. A to může splnit jak dobrý učňák, dobrá technika nebo dobrá humanitní fakulta.

A samozřejmě: škola by měla pomoci všem absolventům nebýt zajatcem stereotypů o tom, jak přínosné jsou jiné obory. Jinak to není dobrá škola.

Pavle Blažku, tenhle boj nemůžete vyhrát

  • „ženy neměly volební právo stovky let, tak nevěřím, že tím, že jim ho přiznáme, pomáháme demokracii“
  • „černoši nemohli chodit do stejných škol jako bílí stovky let, tak nevěřím, že když budou moci, pomáháme demokracii“
  • „homosexualita je přece stovky let nemoc, tak nevěřím, že když ji ze seznamu odstraníme, pomáháme demokracii“
  • „vlády neveřejně rozhodovaly stovky let všude na světě, tak nevěřím, že zveřejněním pomáháme demokracii“

Ministr spravedlnosti Pavel Blažek opět na své oblíbené téma – informační společnost. Nyní ji mj. onálepkoval jako „levicovou“:

LN: Jak konkrétně chcete měnit zákon o přístupu k informacím?

Pavel Blažek: Já pouze tvrdím, že kolem „sunshine law“ se někdy odehrává tyranie menšiny, jak tomu říká odborná literatura. Přece není správné, že vám někdo třeba na deset let zbrzdí nějakou stavbu. V Americe, když se zveřejní jednání volených orgánů, za dveřmi už stojí lobbisté, kteří okamžitě diskreditují toho, kdo si dovolil hlasovat proti. Jestli vlády neveřejně rozhodovaly stovky let všude na světě, tak nevěřím, že zveřejněním pomáháme demokracii. Naopak, v něčem ji můžeme brzdit. Levice sní o informační demokracii, kdy budeme zveřejňovat úplně všechno a budeme šťastně žít. To tedy nebudeme. Já neříkám – uzavřeme to, neříkejme nic. Ani náhodou. Jen varuji před nezamýšlenými důsledky.

LN: Řekl jste: „Důsledkem je, že dnes aby se ve vládě málem každý bál, jak hlasovat, protože se to všichni hned dozvědí.“ Výsledky hlasování by neměly být známy?

PB: Neměl jsem říkat „jak hlasovat“, to bych poopravil – to mi nevadí. Myslel jsem spíš na justici. Pokud vám trestní soudce říká, že zažil, jak přísedící říká „dejme mu radši víc, nebo nás média sežerou“, tak to problém je. Neměl jsem mluvit o vládě. Anebo měl, ale jinak.

Téměř kompletní znění rozhovoru najdete na Lidovkách a v facebook postu Filipa Rožánka.

Můžeme upozorňovat a diskutovat o tom, jaká jsou rizika, spojená s překotným rozmachem internetu, jako je ztráta soukromí, ohrožení lidských práv nebo negativní změny v chování společnosti. Inciátorem takové diskuse ale musí být někdo věrohodný (napadá mě např. iure.org, která se problematice dlouhodobě věnuje) a nikoli politik ze zkorupované strany, která proslula hlubinným odporem k otevřenosti.

Pavle Blažku, naprostá otevřenost informací o vládnutí bude jednou stejnou samozřejmostí jako volební právo žen, rasová rovnost nebo dekriminalizace homosexuality. Monopol vlád na informace dřív nebo později skončí a jakýkoli boj proti otevřenosti se v konečném důsledku obrátí proti vám. Budete pak za ještě většího kašpara, než jste nyní.

Na podobné téma: Datablog.cz: Vedou otevřená data po cestě k otevřenému vládnutí a postbyrokratické době?

Informace jsou nejekologičtější komoditou

Na sjezdu Strany zelených jsem se rozhodl kandidovat do jejího předsednictva. Zde je text mého kandidátského projevu:
Continue Reading

Pane prezidente, máme právo i na informace, které se vám nehodí

Václava Klause v den výročí 17. listopadu znepokojuje to, co vidí dnes a denně kolem sebe: nikoli rozkrádání a rozpad právního státu, ale „tzv. informační společnost“.

Soudobá tzv. informační společnost, což považuji za zvláště absurdní název, protože bych ji spíše nazval neinformovanou společností, s její apoteózou internetu a tzv. sociálních sítí nás ohlušuje záplavou nestrukturovaných, navíc často více méně irelevantních dat či informací. Když jsme současně poztráceli, resp. nechali si poškodit a zneuctít naše tradiční hodnotové a myšlenkové vzorce, nemáme tyto informace kam ukládat a jak je řadit a vyhodnocovat. Tímto způsobem vznikla rychle průjezdná informační dálnice směřující k nebezpečnému zapomínání.

Pane prezidente, neexistuje svoboda bez plného přístupu k informacím. Bez ohledu na to, jak je vládnoucí třída považuje za více či méně relevantní. Dostupnost informací pro všechny a svoboda s nimi nakádat podle vlastního uvážení je základem demokraticky fungující společnosti. Ostatně o tom mluví i naše ústava.

Můžeme vést diskuse o každé konkrétní interpretaci jakékoli informace, ale ne o tom, zda mají nebo nemají být informace a data všem dostupné bez omezení a bez ohledu na to, jaká je čí kapacita je vyhodnocovat.

Pokud vy osobně nemáte kapacitu informace a data o dnešním světě kam řadit a ukládat, nebo pokud se některé z informací nepasují do vašeho systému hodnot, neznamená to, že za tento deficit může právě množství dostupných informací v dnešní společnosti, ale pouze a jedině vy sám.


foto: tmkelly

Jak psát emaily cizím lidem, když po nich něco chcete

Velmi zajímavý článek o tom, jak psát emaily cizím lidem tak, pokud po nich něco chcete a zároveň chcete mít šanci, že vám odpoví kladně. Technika vhodná jak do podnikání (píšete potenciálním klientům či partnerům), tak pro studium (‚potřebuju to a to do seminárky‘), tak do neziskového sektoru (o něco se někde prosí v podstatě furt;).

1. Dejte do emailu něco, co bude přínosem i pro osloveného:

„If you can’t come up with something that directly benefits the person you’re emailing, you failed.“

Pokud nedokážete ve svém emailu nabídnout konkrétní přínos i pro osloveného, pak pravděpodobně neuspějete. Pokud žádáte o radu, nabídněte alespoň testimonial (slovní referenci nebo zhodnocení), který si oslovený může připíchnout na web.

2. Pokud něco chcete, snažte se to maximálně specifikovat.

„Use concrete language that describes exactly what you want (and what you plan to offer). Make it so clear that the person you’re emailing doesn’t have to expend one ounce of brainpower.“

Lidé mají obecně dost své práce a svých starostí, a pokud jim napíšete ‚co si myslíte o mém novém projektu‘, tak pravděpodobně nenapíšou nic, přestože si o něm myslí mnohé. Zeptejte se na konkrétní jednu či dvě věci, a oslovený to bude mít mnohem jednodušší.

3. Minimalizujte nejistotu, kterou příjemce při spolupráci s vámi podstupuje.

„When you ask someone for anything, what’s the risk associated with what you’re asking for and what you’re offering? Make sure you alleviate that risk in your email.

Pokud o něco žádáte, ujasněte si rizika, spojená s tím, o co žádáte a s tím co nabízíte? Snažte se tato rizika předem eliminovat.

Kompletní článek včetně konkrétních dobrých i špatných příkladů najdete zde na Appsumo.




obrázek: Sean MacEntee

Jak se vyrábí nenávist

Novinky.cz ve svém článku „Brusel letos raději nevztyčí vánoční strom. Má strach z islamistů“ píšou.

„Metropoli Belgie letos nezkrášlí vánoční strom, který tradičně stával na hlavním náměstí. Rozhodla tak bruselská radnice kvůli obavám z muslimské komunity, již by nasvícený křesťanský symbol Vánoc prý mohl urazit. Napsal to server Right Perspective.

Stačí několikrát kliknout a člověk zjistí, že vše je úplně jinak. The Right Perspective, což je web jakési americké extrémní pravicové rozhlasové talk show, napsal o celé akci na základě názoru křesťanskodemokratické političky Biancy Debaets v článku na webu Brussel Nieuws. A to přesto, že onom článku mluvčí bruselského starosty něco takového zásadně odmítá. Na RightPerspective, ale ani na desítkách dalších webů, které zdánlivě šokující zprávu bulvárně převzaly, se toto odmítnutí už neobjevuje.

According to Nicolas Dassonville, spokesman for Mayor Thielemans (PS), the change has nothing to do with anti-religious motives. „In that case we would still have deleted the crib?“ (Změna nemá nic společného s protináboženskými motivy. Proč bychom jinak neodstraňovali betlém?)

Brusel podle toho, co se z automatizovaného překladu dá vyrozumět, namísto stromu živého bude stavět nějaký strom umělý s vyhlídkovou věží a instalací z televizních obrazovek (electronic winter tree), jak je možné vidět zde. Proti modernistickému stromu se sice zvedl mezi místními občanský odpor, ale vytvořit z něj záminku pro nenávistný článek na nejčtenějším českém online médiu je víc než děsivé.

Zelení uspěli, obří ráj lyžařů nad Zlínem čekají ostřejší podmínky

V srpnu 2012 jsem podal připomínky v rámci procesu EIA na záměr stavby lyžařského areálu nedaleko centra Zlína. Projekt je podle mě naprosto zcestný a má významná rizika. Odbor životního prostředí Zlínského kraje si to myslí taky a proto zadal investorovi doplnění podkladů. Věřím, že nakonec se svah ve Zlíně, kvůli ktermu se mělo kácet tři hektary lesa, stavět nebude a penéze z evropských fondů půjdou na něco smysluplnějšího.

„Investor nezmiňuje další plánované stavby v areálu. Třeba hotel nebo parkovací dům a bez nich je posuzování nepřesné,“ upozornil například Michal Berg ze Strany zelených.

více zde: Zelení uspěli, obří ráj lyžařů nad Zlínem čekají ostřejší podmínky

Kauza hokejový dluh: diletantismus na radnici

Starostka Iveta Táborská se na webu města ohradila se proti tvrzení Strany zelených Vsetín, že město nepodalo přihlášku do konkurzního řízení Vsetínské hokejové a.s. Ano, z jejího vysvětlení vyplývá, že město přihlášku podalo, ale po termínu. Což je snad ještě horší zjištění, než pokud by ji nepodalo vůbec. Město vědělo o tom, že jím vlastněná společnost je v likvidaci, více než osm měsíců, ale ani v jednom z termínů se o svoje peníze nepřihlásilo.

Z dokumentů v insolvenčním rejstříku vyplývá, že společnost VH a.s. vstoupila do likvidace rozhodnutím valné hromady, tedy včetně zástupců města Vsetína, již v únoru 2008! A dne 29.9.2008 byla zveřejněna výzva likvidátora, aby se přihlásili věřitelé společnosti. Přihlásil se jich mnoho, včetně mnoha bývalých hokejistů. Město Vsetín ne.

V září (4.9.2008) pak vyhlásil soud insolvenční řízení proti Vsetínské hokejové a.s, toho času v likvidaci. Soud v něm vyzval věřitele, aby přihlásili své pohledávky. Město Vsetín se nepřihlásilo.

V rámci tohoto insolvenčního řízení rozhodl soud 7.11.2008 o tom, že úpadek bude řešen konkurzem a vyhlásil, aby ti, kdo doposud své pohledávky nepřihlásili, aby tak učinili do 30 dnů.

A nyní se dozvídáme, že vedení města Vsetína zjistilo, že jím vlastněná společnost, která mu dluží přes 16 milionů, vyzývá všechny své věřitele k přihlášení pohledávek, až 15.12.2008! Tedy více než osm měsíců později, než vyšla první výzva! Pokud to nebyl úmysl, tak připadá do úvahy jen extrémní nepořádek a diletantismus odpovědných osob: jak vedení města, jež mělo své zástupce v dozorčí radě krachující společnosti, tak úředníků z příslušných odborů městského úřadu, kteří mají na starosti městský majetek.

Paní starostka píše, že nebyla učastna jednání o vsetínském hokeji a informace je tedy třeba žádat po jiných lidech. Ačkoli to považuji za nepřijtelný alibismus, tak myslím, že by tedy bylo nanejvíc vhodné, aby prostor k vyjádření dostali i další zainteresovaní – konkrétně lidé, kteří měli za úkol zájmy města Vsetín hájit v dozorčí radě společnosti a ze zákona jsou tak za společnost odpovědni – pánové Gajdůšek, Rafaj a Haas.

Je třeba zopakovat, že VH a.s. nejen že přišla o extraligu, ale již v průběhu několika let před tím byla vystavena milionovým exekucím a penále za nejrůznější neplacení daní, pojištění a dalšch závazků. Dluhy Vsetínské hokejové tak byly zejména vůči veřejným financím a složili jsme se na ně my všichni. Pokud na tyto situace dozorčí rada nedokázala reagovat, naprosto selhala ve své funkci. Vedení města Vsetína z té doby pak má politickou zodpovědnost za to, že do dozorčí rady nedokázalo delegovat takové osoby, které by totálnímu znehodncování městského majteku (akcie společnosti jsou majetek města) dokázali zabránit.

Pokud se bude alibisticky odmítat odpovědnost se slovy, že „po bitvě je každý generál“, tak je třeba si uvědomit, že tato bitva stála v tuto chvíli daňové poplatníky desítky milionů korun a pravděpodobnost, že by jakýkoli soudní spor tyto miliony vymohl zpět, je blízká nule. A bez toho, aniž by se jasně pojmenovaly příčiny problémů je vysoce pravděpodobné, že se podobná situace může kdykoli zopakovat – všude tam, kde se nakládá s městskými penězi.

Michal Berg
Strana zelených Vsetín