Archiv rubriky: Inspirace

Víc než samotná přednáška mě zaujala sympatická Monika Barton při následně diskusi ve frontě na kafe. Více vyučujících na vysoké školy s takovýmto pohledem na svět.

Dokážu si představit že výuka pana Franze na AVU nutí jeho studenty k brutálnímu přemýšlení, argumentaci a silnému propojování znalostí s obhajobou vlastního názoru. Proud informací a myšlenek završený silnou pointou. Výzva ke konzervativnosti zněla z úst potetovaného Franze opravdu nečekaně.

Úžasné, bez jediného slabého místa. Dnes už legendární TED talk.

Prosím, proč ten pán není ministrem školství?!?! U této přednášky mi nejvíce zatrnul ten známý pocit, který mě přepadne na podobných akcích – ostrovech pozitivní deviace. A sice – jak by tahle země mohla vypadat a jaký by měla skvělý potenciál, kdyby ji řídili lidé jako pan Botlík?

Poezie a divadlo neslyšících. Krásné zklidnění, pocitová a hluboce lidská záležitost.

15 minut na téma jak je důležié propojit správné lidi, protože pak jsou možné doslova i zázraky.

Úloha hudby v životě člověka – moje oblébené téma a navíc i ve skvělém provedení, včetně aktivizace publika. Jedna z nejlepších přednášek

Úžasné divadlo na téma informační přesycenost. Ve skvělé angličtině, se kterou zřejmě neměl nikdo problém, a která přednášku podle mě posunula ještě dál, než kdyby zazněla česky.

Asi jsem to nepochopil, angličtina pana Manthura taky nebyla přímo oxfordská, takže jsem sice desetkrát byl seznámen s tím, kde a odkdy dokdy řečník pracoval, ale co konkrétně udělal doteď nevím, a už vůbec nevím, jaký stereotyp to mělo rozbourat mimo informace že Indie != softwarový outsourcing.

Zjednodušování jakožto způsob předcházení problémům. Podle mě je tady obrovský prostor se tomuto tématu věnovat – vše co souvisí s uživatelským prožitkem veřejného prostoru, veřejných služeb, služeb státu a podobně.

Záměr dobrý, ale jiný konkrétní důkaz proč je opravdu veřejnoprávní rozhlas důležitý, než že by měl být jakýmsi filtrem balastu, nám podán nebyl. Škoda, Radio Wave mám rád.

Reality hack jak má být. Úžasné zpestření, tohle je potřeba dostávat mezi lidi. Dokonalost.

Slibné téma i vypravěč se silným příběhem, škoda že to dokonale zabila forma, kdy se ze sdělování myšlenek stala exhibice s fotografiemi z dovolených…

Další slibné téma, hry jsou fenomén, ale Jakub Dvorský nám monotónně odprezentoval několik obrázků z her a o fenoménu jako takovém jsme se nedozvěděli v podstatě nic. Přednáška naopak potvrdila všechny ty známé stereotypy, že počítačové hry jsou vlastně jen ztráta času (což tedy v mnoha případech nejsou, ale tady jsme se to nedozvěděli).

Skvelá přednáška, která ještě více vystavila do nepříjemného kontrastu okolní „živá“ vystoupení.

Už jsem trochu únavou ztrácel pozornost, a tak mě tento podnikatelský příběh nijak nezaujal. A o motivaci tam toho taky moc nebylo, ale je možné že chyba byla na mém přijímači.

Jednička za skvělý suchý humor a za dokonalou katarzi při přechodu z humorných historek do stoprocentně vážných témat o setkání se smrtí. Jen se tam nějak vytratily ty stereotypy.

Nádhera na závěr, tohle mám rád a Pavel Fajt byl skromný a soustředěný a naboural stereotyp o bicích jakožto doprovodném nástroji.

6 skvělých, inspirativních a bourajících stereotypy (Botlík, Šedá, Franz, Polčák, Paton, Veselská)

3 výborné, ale spíš oddechové (Mikotová, Fajt, Derflerová)

3 průměrné (Barton, Turek, Kniezevic)

3 opravdu slabé (Dvorský, Zemánek, Mathur)

+

4 velmi dobré TED talks

K tomu bezchybná organizace a catering (ale cokoli než bezchybnost bych za tu cenu neočekával) a samozřejmě výborní lidé na networking.

Prostě jsi vystoupil z autobusu nebo z vlaku. Možná tě svezl nějaký dobromyslný řidič. Nikdy předtím jsi tady nebyl. Cigarety mají výraznou chuť, neboť spolu s kouřem vdechuješ horko, pach neznámého, jasnou rozehřátou zemi, domy, stromy, dým, zvuky života a to vše ti vchází do plic, pak do krve, naplňuje mysl a způsobuje závrať. Tak jako tenkrát, když sis vůbec poprvé zapálil. Ale tentokrát ti do těla nevchází nikotin, ale neznámo. V cizím městě anebo v cizí zemi, v létě.

Nikdy se to neopakuje. Není možné si vzpomenout, kdy se to stalo poprvé. Ale všechny pozdější cesty jsou jen pokusem o návrat.

Tak tedy léto a vedro. Nemnoho batožiny a málo peněz. Lidé zvedají zrak a hned vědí, že jsi cizí. Kdesi na východě kontinentu, neboť tam je možné představit si nekonečnost pevniny. V poledne, když je vzduch nehybný a tak rozehřátý, že cítíš jeho chuť. Jsi cizí, vcházíš do ustrnulého života někoho, abys po několika hodinách, po jednom dni z něj zase odešel. Nic zajímavé tam nebylo, jen vedro, dým, stín stromů na náměstí. Přeběhne pes, lidé bloumají za svými záležitostmi, z nějakého okna se line vůně připravovaného oběda. Je to provincie, auta jsou tu stará a nechávají za sebou pach benzinu. Nemnoho zavazadel a ještě méně peněz, ale cítíš svobodu, jakou už nikdy více nepocítíš. Tohle místo se ničím nevyznačuje. Je to jen tečka na mapě. Ale tady začíná svět a roztahuje se až na nejvzdálenější konce. Sedíš ve stínu, kouříš a cítíš, jak ti pod oblečením schne pot. Můžeš kdykoli vstát a pokračovat v cestě s neochvějnou jistotou, že prostor se bude rozestupovat jako teplé tělo, že stále budeš na kůži cítit její dotek.

Když na to teď myslím

Když na to teď myslím, v paměti se objevují desítky míst. Z některých zůstaly jen obrazy, jiné mají své názvy a tečky na mapě. Nikdy se mi do nich nepodařilo vrátit. Než jsem tuto trpkou moudrost pochopil, mnohokrát jsem se o to pokoušel. Vracel jsem se po vlastních stopách, ale nacházel jsem jen zklamání a prázdno. Ale nebyla to vina těch míst. To já přicházel změněný. Měl jsem více zavazadel, víc peněz a přestal jsem kouřit.

Teď si opakuji „nech to na paměti“. Jen paměť dokáže chránit to, co už nikdy nebude. Žádný čin, žádné gesto, žádná cesta nevyléčí to, co pominulo. Prostě to, co nás okouzlilo svou krásou a svou sílou, musí navždy odejít. Až tehdy pochopíme, jaký to mělo smysl, a až tehdy si uvědomíme, jak důležité to bylo. Protože se to už nikdy nevrátí. Protože život je ztráta. A kdyby to bylo jinak, neměli bychom tušení, že žijeme.

Letní, horký den kdesi na východě kontinentu. Málo zavazadel, cigarety a nevelké peníze. Kouř má chuť vzduchu, chuť nekonečna, které spolu s nikotinem proniká do hloubi těla a způsobuje, že cítíme cosi jako nesmrtelnost. Ano.