↗

Nemusíme mít sympatie ke konkrétní osobě, ale pokud si máme vybrat mezi tím, kdo instituce a pravidla respektuje, a kdo je boří, měli bychom mít vždy jasno. Foto Facebook Generál Pavel

Vrátit naší zemi řád a klid zní opravdu trochu děsivě. Jaký řád a jaký klid? Ze kterého období? Ale pokud by se po dvaceti letech vrátil na Pražský hrad řád v podobě respektu k Ústavě a klid v podobě opravdové snahy o soudržnost společnosti, nebylo by to málo. Proto budu volit Petra Pavla.

Osobní svoboda každého z nás předpokládá využívání řady obecně sdílených statků — od dýchatelného vzduchu a přívětivé krajiny přes bezpečnost, vládu práva a svobodu projevu až po vzdělání a kulturu, inspirující našeho ducha. Všechny tyto statky zde jsou a zůstanou jen za předpokladu, že se jim dostává náležité péče.

Zelené hnutí vzniklo jako snaha reagovat na nezodpovědné užívání našeho společného světa a sdílených statků. Smyslem zelené politiky je odpovědná správa sdíleného světa — a to nejen přírodních, kulturních či ekonomických zdrojů, ale také dodržování pravidel, která zajistí ochranu slabších, respektování zákonů, fungování institucí nebo společnou bezpečnost.

A právě tímto směrem bychom měli směřovat naše přemýšlení o druhém kole prezidentské volby. Usilovat o zodpovědnost za sdílený svět totiž znamená hledat pro ni spojence.

Společnost, která se až příliš často atomizuje a štěpí se už na základních školách, je nejen křehká a náchylná k otřesům. Je v ní také mnohem komplikovanější řešit zásadní problémy, se kterými se potýkáme, ať už je to klimatická krize, sociální vyloučení nebo nárůst nerovností.

A máme-li možnost získat spojence v rámci institucí, tím lépe. Někdy až příliš artikulovaný odpor k institucím je totiž jednou ze slabostí zeleného hnutí. A nejde jen o instituce bezpečnostní, se kterými je Petr Pavel primárně spojen.

Historická lekce z tyranií 20. století

Jak dokládá historik Timothy Snyder ve svém díle „Tyranie — 20 lekcí z 20. století“, tyranie v minulém století získala největší prostor tam, kde byla demontována většina funkčních institucí.

Neznamená to, že není na místě kritizovat chyby, individuální i systémové, v nastavení či obsazení institucí, včetně prezidentské. Historie však přináší až příliš mnoho situací, kdy volání po odstranění či oslabení institucí nepřineslo více svobody, ale více útlaku.

Ať totiž chceme nebo ne, i v institucích mohou pracovat lidé, kteří mají zájem o lepší svět a v mnoha situacích mohou být funkčními spojenci. Je tedy nanejvýš aktuální vzít vážně Snyderovu radu: „Ochraňuj instituce a braň je — zvol si instituci, na které ti záleží — soud anebo noviny, zákon anebo odbory — a stůj na jejich straně.“

Nemusíme mít sympatie ke konkrétní osobě, ale pokud si máme vybrat mezi tím, kdo instituce a pravidla respektuje, a kdo je boří, měli bychom mít vždy jasno.

Mám pocit, že instituce prezidenta, pokud by ji ztělesňoval Petr Pavel, by mohla být takovým spojencem. Zapomeňme na jeho koženou motorkářskou estetiku, flanelové košile nebo nepovedenou reakci na otázku, jak se staví ke klimatickým obavám mladé generace (Petr Pavel tehdy odpověděl, že mnohé armádní prostory mají pozitivní dopad na chráněné druhy).

Pojďme se zamyslet nad tím, co opravdu považujeme za důležité. Pro mě to je ochota prezidenta probouzet v lidech to lepší. Na tom se totiž můžeme shodnout i s lehkými konzervativci, mezi které Petr Pavel svým profilem patří.

V tomto kontextu je vlastně jedno, jaký názor má na progresivní zdanění, Green Deal nebo manželství pro všechny — byť se zdá, že ve všech těchto oblastech nepředstavují názory Petra Pavla zásadní překážku.

Komentář●Petr Doubravský

Pavlova zelená není zelenou, jakou bych si představoval. Volit ho však budu

Po dvaceti letech nesnesitelného egoismu Klause a Zemana, z jehož následků se budeme zotavovat ještě dlouho, je zjevné, že se můžeme dočkat schopnosti ctít pravidla, otevřeně naslouchat a nesměřovat společenskou frustraci na politické nepřátele nebo na ty nejslabší. A to jsou věci, které potřebujeme.

Není tajemstvím, že v prvním kole jsem dal hlas Danuši Nerudové, protože zastoupení žen ve veřejném životě považuju za důležité a přeju si, aby moje malá dcera měla možnost vidět, že nejvyšší úřad v zemi může zastávat i žena.

Bylo by ale nanejvýš nezodpovědné, pokud bych svou absencí u druhého kola voleb dceři ukázal, že mi na dodržování Ústavy, ochraně institucí nebo zodpovědnosti za sdílení světa záleží méně. Proto půjdu a dám hlas Petru Pavlovi a vy byste měli udělat to stejné.