Milá Petro Hůlová (a vlastně všichni strážci občanského dobra)!
Milá Petro Hůlová!
Pokud napíšeš 204 stran šroubovaného příběhu z paralelní historie, kde řešíš každý detail rozměrů rozvázané tkaničky, a na poslední stránce, kdy čtenář čeká, kam to všechno dospěje, napíšeš "Jak to celý s Krakovem dopadlo každej ví, opakovat to všechno nemá smysl," tak musím přiznat, že se sice jedná o milou spisovatelskou vyčůranost (došla energie, síla nebo ses v tom tak sama zamotala?) ale další tvé knize asi už šanci nedám. Vlastních příběhů bez konce mám dost.(Petra Hůlová: Strážci občanského dobra, Torst 2010)
