Jeden malý křížek

V sobotu odpoledne možná skončí jedna etapa mého života. A možná v ten stejný den začne jiná - to už ale v tuhle chvíli nezáleží na mě. Vloni na podzim jsem se po několika impulzech rozhodl, že bych svoji energii a čas chtěl věnovat něčemu, z čeho budu mít prospěch nejen já a blízcí lidé kolem mě, ale i někdo jiný. Do zastupitelstva v Opavě, kde jsem dřív bydel, jsem sice už dříve několikrát kandidoval, ale spíše formou podpory kamarádů a známých. Tentokrát jsem ale chtěl udělat opravdu všechno pro to, abych se osobně mohl podílet na tom, jak bude Vsetín vypadat další čtyři roky.

Proč vlastně?

Pominu-li inspiraci úžasným filmem Milk, pak je odpověď v podstatě jednoduchá. Kdo jiný, než lidé jako já, by se měl pokoušet měnit svět k lepšímu? Pokud to osobně nezkusím, budou to jiní, kteří budou měnit svět kolem mě, a zkušenosti ukazují, že to nebude vždy jen k lepšímu.

Přiznávám, že pokud bych energii a čas, který věnuju všemu kolem voleb, věnoval třeba rozvoji naší firmy, určitě bych na tom byl líp. Stejně tak si ale myslím, že bych třeba toho, že jsem to nezkusil právě teď, mohl někdy litovat. Za pár let budu mít třeba víc peněz a víc klidu na to, abych nemusel pro úspěch v politice do noci vymýšlet volební plakáty, na ránem sepisovat volební program, v dešti stavět stánky na farmářský trh a odpoledne s mrznoucíma rukama rozdávat letáky na náměstí.

Ale ta unikátní kombinace svobody a nezávislosti, kterou mi přináší moje práce, absence dětí a jiných závazků, hlavy plné nápadů, dostatku energie něco dělat a v neposlední řadě stále ještě přítomnost neutuchajícího idealismu se prostě už nikdy nemusí opakovat.

Myslím si, že za těch necelých deset let, co s Davidem podnikáme, se nám několik věcí docela povedlo. To co děláme, baví nejen nás, ale i tu spoustu lidí, kterým dáváme práci. Další spousta lidí se díky spolupráci na našich projektech dostala na místa, o kterých se jim nikdy nesnilo. A tisíce lidí, kteří denně používají naše služby, by je asi nepoužívali, pokud by jim nebyly nijak užitečné a nepřinášely zábavu a informace, které hledají.

Moc bych si přál, abych jednou mohl i o tom, co jsme sepsali do našich volebních letáků a co bychom rádi uskutečnili i v reálu říct, že se nám tyhle věci docela povedly.

S Karlem Pavelkou, Hankou Škarpovou a celým týmem skvělých lidí, kteří nám nezjištně pomáhali a kterým strašně moc děkuju, jsme v posledních týdnech udělali co možná nejvíc pro to, abychom naše myšlenky dostali mezi co nejvíc lidí. A přesvědčili je, že dát nám hlas má smysl. A tohle je poslední pokus.

Prosím, pokud můžete volit ve Vsetíně, bežte k volbám a zakřížkujte na vašem volebním lístku co nejvíce lidí z naší kandidátky číslo 6. Celkem máte 21 hlasů, které můžete samozřejmě využít po celém volebním lístku. Čím více jich ale dáte nám, tím více nám pomůžete. A pokud tuhle prosbu předáte i svým kamarádům, známým nebo rodině, pomůžete nám ještě víc a navíc mi uděláte velkou radost.

Jen tak to totiž všechno bude mít smysl a jen tak ty naše nápady nezapadnou. Když neuspějeme, svět se nezboří. Ale třeba nebude o ten malinký kousek, kterým jsme chtěli přispět, lepší. A to by byla škoda.

Děkuju.

Michal

- Kdo jsme, co chceme a proč nám vlastně dát hlas?

Filed under  //  green   život  
Comments (3)
Posted

Andrzej Stasiuk: Tečka na mapě

Mám neurčitý pocit, že pan Stasiuk musel být se mnou v Gruzii. Anebo mi alespoň docela dobře dokáže číst myšlenky. Omluva Respektu za přepis tohoto úryvku dokonalosti...

Jen paměť dokáže chránit to, co už nikdy nebude

Prostě jsi vystoupil z autobusu nebo z vlaku. Možná tě svezl nějaký dobromyslný řidič. Nikdy předtím jsi tady nebyl. Cigarety mají výraznou chuť, neboť spolu s kouřem vdechuješ horko, pach neznámého, jasnou rozehřátou zemi, domy, stromy, dým, zvuky života a to vše ti vchází do plic, pak do krve, naplňuje mysl a způsobuje závrať. Tak jako tenkrát, když sis vůbec poprvé zapálil. Ale tentokrát ti do těla nevchází nikotin, ale neznámo. V cizím městě anebo v cizí zemi, v létě.

Nikdy se to neopakuje. Není možné si vzpomenout, kdy se to stalo poprvé. Ale všechny pozdější cesty jsou jen pokusem o návrat.

Tak tedy léto a vedro. Nemnoho batožiny a málo peněz. Lidé zvedají zrak a hned vědí, že jsi cizí. Kdesi na východě kontinentu, neboť tam je možné představit si nekonečnost pevniny. V poledne, když je vzduch nehybný a tak rozehřátý, že cítíš jeho chuť. Jsi cizí, vcházíš do ustrnulého života někoho, abys po několika hodinách, po jednom dni z něj zase odešel. Nic zajímavé tam nebylo, jen vedro, dým, stín stromů na náměstí. Přeběhne pes, lidé bloumají za svými záležitostmi, z nějakého okna se line vůně připravovaného oběda. Je to provincie, auta jsou tu stará a nechávají za sebou pach benzinu. Nemnoho zavazadel a ještě méně peněz, ale cítíš svobodu, jakou už nikdy více nepocítíš. Tohle místo se ničím nevyznačuje. Je to jen tečka na mapě. Ale tady začíná svět a roztahuje se až na nejvzdálenější konce. Sedíš ve stínu, kouříš a cítíš, jak ti pod oblečením schne pot. Můžeš kdykoli vstát a pokračovat v cestě s neochvějnou jistotou, že prostor se bude rozestupovat jako teplé tělo, že stále budeš na kůži cítit její dotek.

Když na to teď myslím

Když na to teď myslím, v paměti se objevují desítky míst. Z některých zůstaly jen obrazy, jiné mají své názvy a tečky na mapě. Nikdy se mi do nich nepodařilo vrátit. Než jsem tuto trpkou moudrost pochopil, mnohokrát jsem se o to pokoušel. Vracel jsem se po vlastních stopách, ale nacházel jsem jen zklamání a prázdno. Ale nebyla to vina těch míst. To já přicházel změněný. Měl jsem více zavazadel, víc peněz a přestal jsem kouřit.

Teď si opakuji „nech to na paměti“. Jen paměť dokáže chránit to, co už nikdy nebude. Žádný čin, žádné gesto, žádná cesta nevyléčí to, co pominulo. Prostě to, co nás okouzlilo svou krásou a svou sílou, musí navždy odejít. Až tehdy pochopíme, jaký to mělo smysl, a až tehdy si uvědomíme, jak důležité to bylo. Protože se to už nikdy nevrátí. Protože život je ztráta. A kdyby to bylo jinak, neměli bychom tušení, že žijeme.

Letní, horký den kdesi na východě kontinentu. Málo zavazadel, cigarety a nevelké peníze. Kouř má chuť vzduchu, chuť nekonečna, které spolu s nikotinem proniká do hloubi těla a způsobuje, že cítíme cosi jako nesmrtelnost. Ano.

Andrzej Stasiuk je polský básník, spisovatel a publicista. Získal řadu ocenění, několikrát byl nominován na polskou literární cenu NIKE. V češtině mu vyšly Haličské povídky (1995, česky 2001), Jak jsem se stal spisovatelem, Pokus o literární biografii (1988, česky 2004), Dukla (1997, česky 2006) a Cestou do Babadagu (2004, česky 2009). Je rovněž autorem četných novinových fejetonů.

 

Filed under  //  cesty   knihy   život  
Comments (2)
Posted

V tomto životě už není místo na zázraky...

Ani o Velikonocích není v tomto městě a v tomto životě místo na
zázraky. Petra se rozhodla jít dál po své cestě sama a mě nezbývá než
svůj smutek zakrýt vděkem za to krásné, co jsem s ní měl možnost
zažít...

Filed under  //  petra   život  
Comment (1)
Posted

Moje abeceda roku 2009

A - Apple. V lednu 2009 jsem definitivně vyměnil starý notebook s Windows za krásný hliníkový Macbook Pro a hned druhý den si začal nadávat, proč jsem to neudělal už dávno. Obrovský posun v produktivitě, méně stresu a možnost koncentrovat se opravdu na práci a ne na starosti s počítačem - to jsou důvody, proč Apple teď doporučuju každému. V srpnu pak byla konverze dokonána přechodem na iPhone (přičemž se sebekritika nad vlastní nerozhodností a lpěním na otřesných přístrojích z minulosti opakovala:).  

B - Balt. V červenci jsme s Petrou a pejsky podnikli dvoutýdenní cestu po polském pobřeží Baltu. Přes nepříjemný úvod v podobě nehody v Czenstochowe se jednalo pro nás oba o splněné cestovatelské přání o nejkrásnějším výletě a už teď víme, že se k Baltu chceme zase vrátit.

C - Carlile. Brandi Carlile, kanadská písničkářka, je můj hudební objev roku. Každý rok jsem rád, když objevím nějakou muziku, kterou jsem dřív neznal, a která mě totálně dostane. V roce 2006 to byli Brainstorm, 2007 Živé kvety (Rozhovor s L.Piussi), 2008 Neil Diamond a 2009 Brandi Carlile.

D - Deset. Už tolik lidí pracuje pro eSports.cz na plný úvazek, nepočítaje těch 450 externích redaktorů, fotografů a reportérů. Letos jsme přijali Michala Slavíka, který má mimo jiné na starosti některé naše projekty z oblasti affiliate marketingu. Provizní prodej se vůbec ukázal v roce 2009 jako jeden z nejlepších stabilizátorů v situaci, kdy jiné reklamní rozpočty a zdroje peněz, ze kterých naši zákazníci platí naše služby, začínají vysychat. I přes krizi máme za sebou nejúspěšnější rok v historii firmy, mnoho nových projektů a ještě více nových nápadů a dá opravdu hodně práce to vše zvládnout i v nastupujícím roce. A mimochodem, po osmi letech jsme si vytvořili nový a krásný vlastní firemní web.

E - Emoce. Nebylo jich tolik, jako v roce 08, ale bylo jich dost na to, aby se několikrát srdce opravdu rozbušilo. Mimochodem, na Webexpu povídal pan Frolík z firmy Linet, že emoční inteligence je nejdůležitejší vlastnost všech lidí ve firmě. Třikrát podtrhuju.

F - Facebook. Jedním z cílů, které jsem si na začátku roku 09 dal, bylo začít psát pravidelný blog. Nevím zda se blogem může nazývat médium s cca měsíční periodicitou, ale třeba těch pár článků na fb1.cz někomu bylo k užitku :) Přes Facebook jsem si vyzkoušel prodávat pizzu, delat hyperlokální žurnalistiku a našel pár ztracených kamarádů, nicméně jsem přesvědčen, že ten největší boom už má za sebou a pomalu se dostane do stadia, kdy o nem nebude o čem psát. Přesto mě ale ty vážné i nevážné konverzace ma stovky kilometrů pořád baví. Druhý letošní cíl, napsat knihu, se mi podařilo splnit jen částečně - dílko v podobě ebooku o marketingu sportovních klubů na Facebooku jsem se nakonec rozhodl použit jen pro vnitřní potřeby eSports.cz, protože věci se tak rychle mění, že pokud by kniha byla veřejně dostupná, musel bych ji co chvíli aktualizovat a to není věc, o kterou bych stál. Tak třeba tento rok.

G - Gregoři. Tak se jmenujou ceny, které rozdáváme našim redaktorům v eSports.cz na tradičním sraze na konci srpna. Ten letošní se odehrával kousek od Chrudimi, přijelo na něj 130 esporťáků a vzhledem k tomu, že parťák David si v té době prožíval své peklo s bolavými zuby, jsem to celé v podstatě organizačně odtáhl sám. Tři naprosto vyčerpávající dny, po kterých jsem ale měl skvělý pocit - nejen ze sebe, že jsem to zvládnul, ale i ze všech, kteří dorazili, a z toho, že jsme si opravdu potvrdili, že lidé jsou to nejcennější, co v eSports.cz máme.

H - Hospodářské noviny. Jediné velké noviny, které si ještě občas koupím (a které jinak čtu na netu docela pravidelně), otiskly letos v červenci rozhovor s kolegou Davidem o naší firmě. Přestože byl článek obsahově, stylisticky i fakticky na známku čtyři mínus (a pokud budou noviny takto pokračovat, vyhynou ještě dříve než se všeobecně očekává), udělal nám docela radost.

I - Investice. Už v roce 2009 jsme v eSports.cz zainvestovali do několika projektů, které se naplno rozběhnou až v tomto roce. Jeden z nich bude náš první opravdu mezinárodní web, druhý nám v obřím měřítku usnadní vnitřní fungování firmy a třetí už se nesměle dere na denní světlo. Investovali jsme taky do lidí, mnoho našich redaktorů si mohlo vyzkoušet, jaké to je se účastnit velkého sportovního turnaje nebo se naučit něco úplně nového z novinářského řemesla.

J - Jedinečný. Tohle slovo bude patřit ke každému roku a každé chvíli, nejen těm s číslovkou 2009. Každá chvíle, kterou jsme byli na tomto světě obdarování, je jedinečná a nikdy nemá smysl čekat, až se NĚCO stane. Čekání na lepší práci, na víc peněz, na víc času, na opravdovou lásku nebo na štěstí... Pokud člověk nevyužije čas, který je teď, žádný další už taky nemusí přijít. Své by vám o tom mohli říct právě ti, kteří čekat nechtěli, ale jejichž čas se naplnil ještě dřív, než si tento svět dokázali opravdu užít...

K - Knihy. 2009 byl rok neuvěřitelně zajímavých knížek. Tři nejlepší: Skleněný pokoj Simona Mawera, Lucka, Maceška a já Martina Reinera a Mimo řadu Malcolma Gladwella. Další tipy: Teplé škvarky (Marian Palla), Komunistou z donucení (Ch.R.Jenkins), Králíčkovy sebevraždy (A.Riley). Čeká mě tady ale ještě pěkná hromádka nepřečtených a rozečtených a navíc i Amazon Kindle :)

L - Letadlo. V srpnu jsme si poprvé s Davidem vyzkoušeli, jaké to je letět na obchodní schůzku do Stockholmu "na otočku". V listopadu jsme si pak večer nad pivem ve stejném městě uvědomili mnoho věcí, které naši firmu posunou zase dál - třeba to, že krize a postupný pád velkých médií není pro nás ohrožením, ale příležitostí. Někdy člověk jede na konferenci sledovat novinky z oboru a navazovat kontakty, a nakonec si přiveze domů balík myšlenek a nápadů, které s tématem konference vůbec nesouvisí, ale které mají mnohem vyšší cenu.

M - Moravice. Vesnice ve Slezsku, odkud pochází moje máma a kam se z Valašska rád vracím. V létě mi kamarádi věnovali na narozeniny svázanou kroniku obce Moravice. Úžasné čtení: Praděda byl v roce 1951 rok předsedou MNV, prababička zase v roce 1954 vystoupila z JZD. V 57 ale zase vstoupila i se svými 9,72 hektary. Babička pak byla v roce 1959 oceněna za práci při sklizni brambor. Historie míst, odkud pocházím, na dosah ruky.

N - Nepovedený. Nepovedených věcí bylo v tomto roce oproti roku předchozímu vlastně jen málo. Nepovedlo se mi správně odbočit doleva v Czestochowé a uchránit začátek dovolené před zběsilou fabií polského řidiče. Nepovedlo se mi odjet do Londýna na Future of Web Apps, nepovedlo se mi lépe zvládat motivaci některých spolupracovníků a nepovedlo se mi Davida přesvědčit, že na náš internetový obchod Marken.cz potřebujeme nového člověka dříve než prvního prosince. Taky mě mrzí, že se mi nepovedlo častěji zavolat mámě a nepovedlo se mi ohleduplně a s citem zvládnout jednu situaci, kterou bych zvládnout měl. Motivace pro rok 2010? V tomto odstavci. I když - kdo je bez chyby, ať hodí kamenem...

O - Olejové barvy. Moji přátelé mi věnovali v létě sadu olejových barev a další malířské náčiní a připomeli mi tak, že je dobré čas od času tvořit i nedigitálně. Malování mě chytlo, ale na rozdíl od mých digitálních výtvorů v podobě textu, fotek i videa si jej nechám jen pro vybrané páry očí :)

P - Piráti na vlnách. Nejzábavnější film letošního roku, nechápu, že se potloukal jen po představeních filmového klubu. Zábava a rocková muzika šedesátých let od začátku až do konce. Další filmy roku 2009, které mi utkvěly v paměti: Milk, Gran Torino, Persepolis, Hanebný pancharti.

R - Respekt. Poté, co jsem na konci roku 2008 přestal po deseti letech číst Reflex, ze kterého se stal pod vedením Pavla Šafra nenávistný negativistický plátek, jsem se po nesmělém oťukávání stal pravidelným čtenářem Respektu. Dnes už si nedokážu představit, jak kdokoli, kdo se chce opravdu aktivně zajímat o svět kolem sebe, by si mohl dovolit tohle médium vynechat.

S - Státnice. Na konci května dokončila moje milá magisterské studium ve Zlíně a po krátkém a intenzivním boji s přehledem odstátnicovala za A. Během psaní diplomky a učení se na státnice se Peťka ke mě nejprve dočasně, a poté už nastálo nastěhovala a přestože nám v ložnici stále chybí velká skříň, tak už jsme tady doma oba dva. Na podzim si pak našla úžasnou práci a je to už prostě po všech stránkách velká a šikovná holka, kterou mám moc rád. Mimochodem, víte že taky dělá nádherné fotky? :)

T - Table tennis. Ping-pong byl nakonec jedním z mála světlých bodů dovolené na Šumavě. Znechucení nad úrovní služeb pro turisty a výletníky dosáhlo na Šumavě nebetyčných výšek a přineslo ultimátní myšlenku, že některé restaurace pro své zlepšení mohou udělat jedinou věc - zavřít.

U - Úsměv. Usmívat se je dobré v každém roce, ale myslím že 2009 mi dal k úsměvům mnoho důvodů - od mé milé, přes práci která mě stále více baví až třeba k majákům na baltském pobřeží. Ono se totiž ne nadarmo říká, že s úsměvem jde všechno líp. A co mě doopravdy rozesmálo? Tohle :)

V - Volby. Nemyslím ty, které měly být a nebyly, ale ty, které budou. Na podzim. Nejen pod vlivem výročí 17. listopadu jsem se definitivně rozhodl kandidovat v roce 2010 do vsetínského zastupitelstva s tím, že se tam opravdu chci dostat. Pokud se některé věci kolem sebe nepokusím svými silami sám změnit, jak pak můžu kritizovat ostatní, že to nedělají dobře? Bude to jeden velký experiment, který budu provádět sám na sobě, a sám jsem zvědavý, jaké to bude. Podrobnosti budou k dispozici, až nastane ten správný čas. Klíčová slova: Harvey Milk, hrdé město, zelená barva.

W - Webexpo. Na letošní konferenci Webexpu jsem povídal o Facebooku a sociálních sítích a až mě mrazilo v zádech, jak byla posluchárna zaplněná do posledního místa. Bez mikrofonu i bez připravených slajdů jsem se snažil trochu improvizovat a snad to i fungovalo. Vystupoval jsem i na několika dalších akcích a workshopech a jelikož mě to předávání vlastních rozumů fakt baví, vypadá to, že si mě letos užijou i studenti středních a vysokých škol v okolí, které se budu snažit přesvědčit mimo jiné o tom, že podnikání je sexy. Státní úředníci nás poté, co půjdeme do důchodu, neuživí :)

Z - Zima. To že jsme v únoru 2009 na Valašsku zapadli pod 80 centimetry sněhu ještě není taková neobvyklost. Ale aby jsme odhazovali sníh v polovině října, to se jen tak nevidí. Taková překvapení, to si v Praze prostě nekoupíte :)

A jaký byl rok 2009 pro vás?

Filed under  //  2009   abeceda   život  
Comments (3)
Posted