Warning: Creating default object from empty value in /mnt/data/accounts/m/michalberg/data/www/michalberg.cz/wp-content/themes/blox/framework/zilla-theme-functions.php on line 141
Srpen | 2016 | Michal Berg . cz

Polemika s profesorem Milanem Zeleným

Moje polemika s profesorem Zeleným, uveřejněná v LN. Odkaz na jeho původní článek: zde.

Velká tlustá pomalá housenka je zajímavé přirovnání pro současnou ekonomiku, mnohem lépe by se ale hodilo pro pojmenování obsahu rozhovoru s Milanem Zeleným (LN 13. 8.). Své odpovědi totiž dokázal napěchovat mnoha ekonomickými teoriemi a přitom mu ušlo, že si vzájemně odporují. Vylíhnutého motýla v podobě pointy nebo alespoň myšlenkové konzistence se čtenář nedočkal.

Za povšimnutí stojí například litanie nad prodejem českých podniků jako Pilsner Urquell v 90. letech, kterou následně vystřídá teze, že „stát zničil svobodný trh“ a nemá se „vtírat“ do ekonomiky. Právě takové nevtírání se státu do ekonomiky je přitom jedním z důvodů, proč se na mnoha místech planety projevují zejména negativní dopady globalizace. Tam, kde neexistují nebo nejsou vymáhána pravidla pro ochranu životního prostředí, důstojné pracovní podmínky nebo nezkorumpované tržní prostředí, tam ekonomická globalizace dopadá na lidi, lokální ekonomiku i životní prostředí nejhůře. Budoucnost pan Zelený vidí ve znovunastartování lokálních jader výroby. Jak ale mohou být taková jádra úspěšná, když s globalizovanou konkurencí, která stlačila náklady na produkci čehokoli, jak nejníže to šlo, nemají vůbec šanci soupeřit?

Mimochodem, při zpětném pohledu na privatizaci českých podniků po roce 1989 je možné najít kritický pohled na všechny způsoby, kterými byla provedena. Kuponové privatizaci – a hlavně tomu, co následovalo – chyběl právní rámec. Přímé prodeje zahraničním investorům vedly ke dnes kritizovanému postavení Česka jako subdodavatele zahraničních vlastníků. A privatizační projekty do rukou managementu skončily zejména vzhledem k absenci kapitálu tak, že jsme je ještě dlouhá léta sanovali z veřejných financí prostřednictvím tzv. bankovního socialismu. Nevyzkoušena byla snad jen metoda privatizace do rukou zaměstnanců, ale pokud ji někdo v té době byť jen zmínil, byl nemilosrdně označen za zastánce starých pořádků a nepřítele svobody. Měly tedy dle Zeleného podniky zůstat v rukou státu?

Profesor Zelený také – z mého pohledu správně – upozorňuje na riziko nedostatku diverzity, které ve všech ekosystémech vede k vyšší zranitelnosti. Jak ale zajistit diverzitu myšlenek, algoritmů a počítačových programů, které ze své podstaty díky svému jednoduchému šíření podporují ještě větší unifikaci?Opravdu si každý bude vyvíjet vlastní software pro 3D tisk, nebo se spíše prosadí ten nejlepší nebo nejsilnější? Nedopadne to nakonec tak, že si ve všech městech po celém světě budeme tisknout stejná auta, počítače nebo „vertikální farmy“, stejně jako nyní sledujeme stejné televizní seriály, nosíme stejné oblečení a používáme stejné sociální sítě?

Pokud se o diverzitu nepečuje, tak pod tíhou globalizace mizí. A jsou to často zásahy státu, které tuto péči o diverzitu představují – diverzitu v přírodě, kultuře, v přístupech ke vzdělávání nebo obecně ve společnosti jako takové. A prostřednictvím antimonopolních zákonů i diverzitu na trhu. Z toho vyplývá jediné: potřebnou diverzitu a ekonomiku bez zásahů státu najednou mít nejde.